Článek
Našeho psa Bena máme čtyři roky. Není agresivní, ale cizí psi ho znervózňují, hlavně když se k němu rozběhnou přímo a bez varování. Po jedné špatné zkušenosti z útulku potřebuje prostor a nejlépe funguje, když se s jiným psem může seznámit pomalu. Proto ho vodím na vodítku a cizím psům se většinou vyhýbám.
Když vidím, že jde někdo naproti se psem, přejdu na druhou stranu cesty nebo si Bena vezmu blíž k noze. Není v tom žádná věda a roky to fungovalo. Pak jsme na našem obvyklém okruhu začali potkávat velkého zlatého psa, kterého jeho majitel téměř nikdy neměl připnutého.
„Nebojte, on je hodný“
Poprvé k nám pes přiběhl zezadu. Ben se lekl, stáhl ocas a začal se snažit dostat za mě, zatímco cizí pes kolem něj běhal, očichával ho a několikrát mu strčil hlavu k boku. Majitel šel asi třicet metrů za ním a místo aby psa zavolal, jen na mě z dálky křikl, že je hodný. Řekl jsem mu, že můj pes se cizích bojí a potřebuju, aby si svého zavolal.
Muž konečně zapískal, ale pes nereagoval. Zavolal znovu a teprve po chvíli se k němu rozběhl. Když procházeli kolem mě, majitel se usmál a řekl, že se nic nestalo. Technicky měl pravdu, jenže příště se stalo úplně totéž.
Podruhé jsem je viděl z dálky, takže jsem Bena odvedl ke kraji cesty a zastavil. Cizí pes nás zpozoroval a okamžitě se rozběhl naším směrem. Tentokrát jsem na majitele zavolal dřív, než k nám doběhl, a prosil ho, ať si psa zavolá.
Odpověděl stejnou větou jako minule. „On je hodný.“ Řekl jsem, že tomu věřím, ale můj pes o kontakt nestojí. Pes mezitím doběhl až k nám a Ben začal couvat, zamotal se mi kolem nohou a já ho musel držet za postroj, aby se nesnažil utéct do křoví.
Majitel pomalu došel až k nám a svého psa chytil za obojek. Pak mi vysvětlil, že právě takhle se psi socializují. Podle něj byl problém v tom, že jsem nervózní já a tím přenáším napětí na Bena. Možná na tom část pravdy byla, nejsem žádný psí odborník, ale nechápal jsem, proč by z toho mělo vyplývat, že jeho pes může bez dovolení přiběhnout ke kterémukoli jinému.
Řekl jsem mu, že Bena řeším s trenérkou a žádám jen jednu věc: aby si svého psa zavolal, když řeknu, že kontakt nechci. Muž pokrčil rameny a řekl, že zbytečně dělám drama. Potom odešel a jeho pes běžel zase několik metrů před ním bez vodítka.
Potřetí už jsem neměl kam uhnout
Asi o dva týdny později jsme šli úzkou cestou mezi plotem a hustým křovím. Když jsem je uviděl proti sobě, nebylo kam přejít. Cizí pes byl opět bez vodítka, a tak jsem zastavil a zavolal na majitele, ať si ho prosím připne. Muž se ani nezastavil a jen odpověděl, že jeho pes nikoho nenapadá.
Pes nás uviděl a rozběhl se. Ben okamžitě ztuhl, tak jsem ho postavil za sebe a druhou rukou držel vodítko nakrátko. Cizí pes přiběhl přímo ke mně, obešel mě a snažil se dostat k Benovi z druhé strany. Otočil jsem se před něj, ale pes změnil směr a zkusil to znovu.
Nešlo o útok. Pes byl očividně zvědavý a chtěl se k Benovi dostat, jenže Ben už vrčel a snažil se couvat do plotu. Cizí pes se přes mě pokusil protlačit znovu, tak jsem před něj dal nohu a odstrčil ho stehnem a botou od sebe. Nebyl to kop, prostě jsem mu zabránil pokračovat dál.
Pes ustoupil asi o metr. Přesně v tu chvíli jeho majitel začal křičet, proč kopu do jeho psa. Řekl jsem, že jsem ho nekopl, jen jsem ho zastavil, protože on to za celou dobu neudělal. Teprve potom muž konečně došel až k nám a chytil psa za obojek.
Najednou měl o bezpečnost svého psa velký strach
Začal mi vysvětlovat, že na cizí zvíře se nesahá a měl jsem počkat, až přijde. Zeptal jsem se ho, jak dlouho přesně jsem měl čekat, když byl Ben namačkaný u plotu a jeho pes se k němu opakovaně tlačil. Připomněl jsem mu, že jsem ho několikrát požádal, ať si ho zavolá. Muž tvrdil, že situaci měl pod kontrolou.
Podíval jsem se na psa, kterého držel za obojek až poté, co doběhl k nám, a zeptal se, co přesně na tom měl pod kontrolou. To ho naštvalo ještě víc. Vytáhl telefon a řekl, že jestli se jeho psa ještě jednou dotknu, bude to řešit.
Odpověděl jsem, že klidně může natáčet už teď. Pak jsem mu znovu řekl to samé, co už slyšel dvakrát předtím: nechci, aby jeho pes chodil k mému. Neřeším, jestli je hodný, jestli si chce hrát nebo jestli má můj pes podle něj špatnou socializaci. Prostě nechci kontakt.
K mému překvapení se do toho vložila starší žena, která šla kousek za námi. Řekla majiteli, že celou situaci viděla a že jsem jeho psa nekopl. Muž jí odpověděl, ať se do toho neplete, čímž si moc nepomohl.
Paní se ho zeptala, proč psa nepřipne, když ho očividně nedokáže zavolat zpátky. Muž znovu zopakoval, že je pes přátelský. Odpověděla mu, že to není podstatné, protože druhý člověk řekl, že kontakt nechce, tak pes nemá běžet k němu. Najednou už jsme nebyli dva lidé, kteří se hádají kvůli svým psům, a majitel už nic dalšího nevysvětloval.
Připnul psa na vodítko a odešel.
Příště už byl pes připnutý
O několik dní později jsme se potkali znovu. Tentokrát byl pes na vodítku. Muž mě pozdravil velmi chladně, přitáhl si psa blíž a prošel kolem nás bez jediného slova.
Ben se na něj podíval a šel dál. Žádné vrčení, žádné couvání, žádná scéna. Přesně takhle jednoduché to mohlo být od začátku.
Další týden jsme se potkali ještě dvakrát. Pes byl pokaždé připnutý, minimálně ve chvíli, kdy nás majitel viděl. Nevím, jestli ho měl na vodítku kvůli mně, nebo změnil názor obecně, a bylo mi to vlastně jedno.
Nejvíc mě na celé věci štvala ta jedna věta. „On je hodný.“ Slyšel jsem ji od té doby ještě mockrát od jiných lidí a vždycky mě překvapí, jak často má tahle věta ukončit jakoukoli debatu.
Věřím, že váš pes je hodný. Možná je to ten nejhodnější pes na světě. Jenže vy nevíte nic o tom mém a netušíte, jestli je nemocný, po operaci, bojácný, agresivní nebo se právě učí reagovat jinak. Nemusíte znát jeho příběh a já vám ho nemusím na chodníku vysvětlovat.
Stačí jednoduché „prosím, zavolejte si psa“. Ben se od té doby díky tréninku s cizími psy výrazně zlepšil a některé si dokonce oblíbil. Seznamujeme ho ale tempem, které zvládá, a ne tak, že k němu někdo pustí psa naplno a čeká, co se stane.
Nechci mít psa, kvůli kterému musí celé okolí přecházet na druhou stranu ulice. Zároveň ho nechci učit, že když se bojí, nemá kam ustoupit. Po téhle zkušenosti mám proto jednu hranici úplně jasnou.
Když někoho poprosím, aby si svého psa zavolal, nebudu příště deset minut vysvětlovat proč. Stačí mi jedna věta: „Můj pes kontakt nechce.“ A jestli je ten váš opravdu hodný, měl by zvládnout i tohle.
