Článek
Neděle ráno je posvátný čas, kdy by měl člověk rozjímat nad hrnkem kafe a rozhodně ignorovat blížící se pondělí. Pokud vám tento Nedělník nepřistál k rannímu kousku bábovky, není to vaší vinou, ale ani já nevstávám vždycky včas. Vy jste si ale čas našli, takže si nasaďte brýle a jdeme na to.
Minulý týden nám opět přinesl pár hezkých šťouchanců. Zatímco v nebi se „ženiči asi nudili“, na zemi jsme sváděli boj o vlastní suverenitu u jídelního stolu a ztráceli se v prázdných slovech jazykového ptydepe.
Proč čerti mají zelenou?
Když se venku „žení všichni čerti“ a padají trakaře, společnost zachovává naprostý, takřka křesťanský klid. Pohádkový satanismus s kopyty, rohy a sírou naši tradiční rodinu zřejmě vůbec neohrožuje. Jakmile ale dva tátové začnou plánovat svatbu, konzervativní strážci morálky okamžitě věští konec světa a pád civilizace.
Hlavním nepřítelem lidstva totiž není Lucifer, ale chlap, který by chtěl svému dlouholetému partnerovi legálně odkázat garsonku. Naši morálku holt spasíme jedině tak, že čertovskému řádění s úsměvem požehnáme, ale živým lidem základní práva pro jistotu zakážeme.
Past jménem „Nebo ano?“ aneb Konverzační samovláda v praxi
Zatímco se celý národ myšlenkově odstěhoval do Ankary, v našich každodenních životech řádí mnohem rafinovanější nepřítel - konverzační diktátoři. Znáte lidi, kteří se neptají na váš názor, ale pouze vám oznamují svůj hotový plán? Nahodí nevinnou udičku „Skočíme na oběd?“ A dřív, než stihnete polknout slinu, přihodí lingvistický šachmat: „…nebo ano?“
Tahle věta nemá cedulku se zelenou šipkou „nouzový východ“. Během sekundy jste rukojmím, které buď schválí původní diktát, nebo odsouhlasí totéž v bleděmodrém. Celá šaráda přitom vůbec není o jídle, je to absolutní monolog maskovaný jako demokratický dialog. O tom, jak dobrovolně odevzdáváme kus své suverenity u talíře s polévkou, najdete zde.
Sežrala mě digitální šelma aneb Chtěl jsem změnit svět a dostal facku
Pokud si myslíte, že největší tichá pošta probíhá mezi Hradem a Strakovkou, pak jste ještě neokusili péči digitální šelmy. Chtěl jsem do psaní dát vlastní maso a kosti, naplivat na papír trochu té autentické špíny z nonstopu a prohnat text šedou sídlištní realitou.
Jenže pak přišel úspěch, čísla a grafy. Šelma mě začala potichu učit novou byrokratickou řeč tabulek, KPIs a optimalizace lidského substrátu. Než jsem se nadál, autentický prožitek se proměnil v chladnou analýzu a komodifikaci emocí pro sociální sítě.
Výsledek mé snahy změnit svět? Bezchybné hlášení o vlastní likvidaci v podobě strohé systémové věty: „Váš příspěvek byl smazán, protože porušoval zásady komunity.“ Zpověď o tom, jak snadno vás síť spolkne i s botama, si můžete přečíst zde.
Než půjdeme dál
Možná je na čase přestat neustále udržovat status quo za cenu vlastního sebemrskačství a ohýbání páteře. Až vás příště někdo zkusí ulovit do pavučiny falešných voleb, nebo vás systém začne nutit do svých šablon, zkuste na vteřinu nasadit štronzo. Polkněte naučené přikývnutí a nechte druhou stranu narazit na jedno suché, nekompromisní „NE“.
Svobodu nám málokdy někdo vezme silou. Mnohem častěji ji odevzdáváme sami - ze slušnosti, ze zvyku nebo z pohodlnosti.
Užijte si své dolce far niente… a nebo ano, a klidně ignorujte digitální šelmy. Zítra v tom lítáme nanovo.
Odkazy:
https://medium.seznam.cz/clanek/janek-letensky-past-jmenem-nebo-ano-aneb-konverzacni-samovlada-v-praxi-294549
https://medium.seznam.cz/clanek/janek-letensky-sezrala-me-digitalni-selma-aneb-chtel-jsem-zmenit-svet-a-dostal-facku-295250
