Článek
Facka od dubového pultu
Vlastně jsem k tomu přišel jak slepej k houslím. Žádný velký plánování, žádná svatá mise za záchranu lidstva. Prostě tu teď v neděli v půl pátý ráno sedím, koukám na barmana, kterej s červenýma očima od těch zatracenejch designovejch ledek už postý leští ten novej, voňavej dubovej pult, kterým vyvlastnili ten starej, poctivej a propálenej umakart. S bůhvíkolikátým panákem vzpomínám, jak mi přišlo blbý do toho bordelu a hnoje, co se všude kolem válí na chodníku, a do tý nablýskaný prázdnoty nepíchnout vidle.
Tak jsem napsal pár vět. O takovejch i onakejch lidech, kterým systém vystaví stopku a plot. A taky o tom, jak to bolí, když z nonstopu vyženou autentickou špínu a nahradí ji designovýma ledkama, ze kterých akorát bolí oči.
Dal jsem do toho maso, kosti, krev, všechen ten autentickej chrchel, co v sobě nosíš, když ti doma „u Suchánků“ zatraceně chybí vzduch a ruce se ti klepou tak, že si ani pomalu nezapálíš cigáro.
A najednou – prásk. Přilítla facka přes půl ksichtu. Ale ne od nepřítele, nýbrž od úspěchu. Lidi to četli. Sdíleli to. Plkali o tom v kavárnách. A mně, idiotovi, v tu chvíli nedošlo, že ta facka nebyla probrání z mrákot, ale první ochutnávka od šelmy, která si mě právě otestovala svýma zubama.
Říkal jsem si: „Jo, tohle funguje. Když do toho dáš sebe, nemůže se ti nic stát.“
Bože, jak já byl blbej.
Příbor a grafy
Ta facka vás totiž nezabije, jenom vás usadí do židle. Najednou zjistíte, že už to není jenom takové to domácí plivání krve na papír, ale že to lidi vážně zajímá. A tak začnete přemýšlet. Nechcete být jenom ten týpek, co řve v hospodě u stolu, chcete, aby to mělo váhu. Začnete ty texty čistit, pulírovat a zkracovat. Ubíráte uvozovky a vykřičníky. Přidáváte fakta. To maso a kosti tam pořád jsou, ale už je nenecháváte jen tak ležet na talíři, začínáte je servírovat s oblohou a s příborem. Čtete rešerše, ověřujete zdroje, sedíte nad statistikami.
Je to vlastně skvělé období, kdy máte pocit, že vaše slova dostávají pevnou kostru. Že ten svět zachraňujete ne křikem, ale neprůstřelnou logikou. Jenže s tou logikou se vám do textu, nejdřív úplně neznatelně, začne vkrádat chlad. Zjistíte, že když emoci podložíte grafem nebo odkazem, lidi v diskusích méně prskají. Tak tam těch grafů a odkazů dáváte víc. Zjišťujete, co funguje a co ne. A v téhle fázi se ta původní klukovská jízda potichu láme do solidní, moderní novinařiny.
A tak mě ta šelma naučila novou řeč. Řeč, kde už nejsem člověk. Už to nejste vy a vaše facka. Je to téma, analýza a čtenářský zásah.
Komodifikace prožitku
Transformace publika a distribuce informací v digitálním prostředí však vykazuje specifické zákonitosti. Osobní angažovanost autora přestává být v této fázi klíčovým indikátorem úspěchu. Validace dat a mechanická frekvence publikování se stávají určujícími faktory pro algoritmy zpravodajských webů a sociálních sítí.
Texty s vysokým emocionálním vkladem vykazují sice krátkodobý nárůst sdílení, avšak z hlediska dlouhodobé udržitelnosti mediálního domu selhávají. Je nezbytné aplikovat chladnou analytickou metodu. Tvůrce se tak dobrovolně stává jednotkou v dodavatelském řetězci informací, kde je jeho původní prožitek podroben přísné komodifikaci.
Optimalizace lidského substrátu
V rámci synergie osobního brandingu a implementace nových KPIs je následně nutné redefinovat celou narativní strategii. Původní intence zaměřená na socio-kulturní nápravu (tzv. záchranu světa) vykazuje nízkou efektivitu konverze. Je žádoucí transformovat lidský kapitál a zbytky prožité reality do standardizovaných formátů s cílem maximalizovat engagement rate.
Z hlediska retrospektivní evaluace subjekto-objektových relací v intencích digitální textace lze konstatovat, že proces autonomní absorpce humánního elementu do struktury sítě byl finálně optimalizován. Lidský substrát byl plně dekonstruován a integrovaná entita vykazuje nulovou přítomnost neformálních narativů.
Východiskem je stoprocentní kompatibilita s prázdnotou, která generuje stabilní inkluzi do globálního ekosystému.
Kopanec
Chtěl jsem změnit svět.
Pomočit ho těma panelákama a prohnat tou šedou sídlištní realitou. Spláchnout tu pachuť panákem s Lojzou, dokud ten starej hadr ještě lítal po umakartovým pultu. Dřív než dorazí Marek. Než se barevný papírky promění v další položku v tabulce a než barman konečně cvakne vypínačem a pošle ty zářící LEDky do tmy.
A on mě sežral tak tiše, že jsem si toho ani nevšiml. Zbylo po mně jen bezchybné hlášení o vlastní likvidaci. Jako nedělní dýško pro barmana položený na pult, v půl páté ráno.
V systému svítilo jen suché oznámení:
Váš příspěvek byl smazán, protože porušoval zásady komunity.
Odkazy:
