Článek
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na tento výsledek „zareagovalo“ tím, že se dalšího šetření ICILS 2018 nezúčastnilo. Po úterním zveřejnění výsledků ICILS 2023 a národního šetření ČŠI můžeme opět konstatovat, že nevíme, proč mají naši žáci tak dobré výsledky. A je docela možné, že to školní prací nebude.
V úterý zveřejněné materiály mají zhruba 600 stran a pro kvalifikovanou odpověď, jak výsledky českých žáků vysvětlit, bude třeba zpracovat řadu sekundárních analýz. Zde nám budou ale chybět výsledky z ICILS 2018 a také z dlouhodobě podceňovaného pedagogického výzkumu. Připomeňme si nejprve některé reakce na výsledky ICILS 2013:
- Ondřej Neumajer: „Jelikož zpráva tvrdí, že podprůměrný je také podíl českých žáků, kteří používají počítač ve škole v jednotlivých předmětech, a naopak nadprůměrná je četnost využívání počítače pro volnočasové aktivity (nikoli ale pro účely studijní), musíme tato data interpretovat tak, že český vzdělávací systém za skvělými výsledky českých žáků nestojí, minimálně do značné míry. Nepřímo tomu napovídá i zjištění, že v pěti ze šesti zjišťovaných výukových aktivit zařazují čeští učitelé ICT do výuky méně často, než je průměr zemí ICILS. (...) Příkrá, ale zatím hojně v diskuzích zastávaná hypotéza říká: škola pro žáky není příliš atraktivní a často je nebaví (viz např. zjištění PIRLS a TIMSS 2011 či PISA 2012), ti tak hledají prostřednictvím internetu a digitálních technologií únik do oblastí svého zajmu a pro naplnění tohoto cíle musejí do jisté míry digitální technologie ovládat. ČŠI takto kontroverzní interpretaci (z pochopitelných důvodů) nepřináší.“
- Dan Lessner: „Co žáci dovedou a nedovedou mi připadá důležitější, než jestli jsme předhonili Ontario (o to smutnější je samozřejmě výsledek všech ostatních, průměrně na dolní hranici druhé úrovně). Zkusmo jsem dosaženou úroveň srovnal s široce prodiskutovanými standardy ICT pro naše základky. Můj závěr je smutný, ale s ohledem na okolnosti očekávatelný. Žáci tohoto (minimálního!) standardu nedosahují. Nejlíp ale, když si to porovnáte sami. Jednoduchost úloh (resp. nízké dosažené skóre) samozřejmě nevysvětluje naše umístění. Zároveň mi to brání radostně zvolat „Hurá! Tady máme hotovo, pojďme se zabývat něčím zajímavějším! (...) Jak víme, informatika ani ICT se v našich školách moc neučí. Nezískali tedy žáci zjišťované dovednosti jinde? Ano, získali. Je to jedna ze skutečností, kterou výsledky šetření ukazují velmi konzistentně!“
- Bořivoj Brdička: „A je zde ještě jeden mnohem větší problém, který ovšem s předchozími čísly přímo souvisí. Jen necelých 40 % žáků uvádí, že je vytvářet dokumenty pro školní praxi naučili učitelé. Ještě horší situace je u nastavení počítače a práce v počítačové síti (testované schopnosti), kde je to méně než 15 % (str. 33). (...) Takže, vezmeme-li nakonec v úvahu, že podle ICILS má 99 % žáků doma alespoň jeden vlastní počítač (26 % dva a 60 % dokonce tři) (str. 24), nezbude nám asi nic jiného, než dospět k závěru, že ona 1 hodina informatiky, kterou mají naši žáci povinnou v některém z ročníků prvního stupně, včetně té druhé, kterou mají někde na druhém stupni, má téměř zanedbatelný vliv. Výsledky naznačují, že se většinu potřebných dovedností žáci naučili mimo školu.“
Od roku 2013 se situace ve školách výrazně změnila. Školy jsou vybaveny díky dotacím z ESF a NPO v posledních letech poměrně slušně, i když jsou mezi školami značné rozdíly (zde se projevuje rozdílná aktivita ředitelů, závislost na dodavatelích i malá metodická podpora MŠMT v minulosti). Část prostředků šla i na podporu socioekonomicky znevýhodněných žáků, výsledky tato cílená podpora zřejmě již ovlivnila. Tak zvaná „malá revize“ RVP ZV se změnou vzdělávací oblasti Informatiky a posílením její hodinové dotace se ale vloni testovaných čtrnáctiletých žáků ještě plně nedotkla, přesto dosáhli 3. místa i v testech informatického myšlení, které v ICILS 2013 ještě nebyly.
Zajímavý je údaj, že ve škole s digitálními technologiemi denně pracuje jen šestnáct procent českých školáků, v zemích EU je to v průměru třetina. To posiluje hypotézu, že škola má na výsledky stejně jako před deseti lety jen malý vliv. České školy se zřejmě příliš dlouho orientovaly na budování počítačových učeben, které mají malou kapacitu, kdežto jinde ve světě se orientovali spíše na mobilní zařízení, tedy na tablety nebo laptopy. které ale vyžadují i odlišnou infrastukturu, tedy i u nás méně dostupné vysokorychlostní připojení k internetu (připomeňme si zkrachovalý projekt financovaný z ESF, který MŠMT převedlo v roce 2013 do gesce MPO) a související pokrytí učeben wi-fi (opět si připomeňme nepovedenou Výzvu 51 nazývanou „Tablety do škol“).
Za zmínku stojí i včerejší optimistická reakce Martina Úlovce, zmocněncem MŠMT pro digitalizaci a digitální vzdělávání, na sociální síti Facebook (a samozřejmě i následné komentáře): „Z tohohle mám radost! Čeští žáci jsou podle výsledků mezinárodního šetření ICILS nejlepší v digitálních kompetencích a informační gramotnosti v EU. Nesmíme teda usnout na vavřínech, protože nám zároveň narostl podíl těch, kteří nedosahují základní úrovně (stejně jako v ostatních zemích). Ty výsledky v mezinárodním srovnání ale zároveň ukazují, že všechny ty věci, který v oblasti digi děláme, mají smysl a reálný dopad.“
Zde je potřeba apelovat na MŠMT, aby zadal ČŠI nebo některé z pedagogických fakult vypracování sekundární analýzy či dalšího výzkumu, který by rozebral faktory, které ovlivnily výsledky ICILS. Za týden budou publikovány i výsledky dalšího masového testování digitálních kompetenci žáků IT Fitness 2024. Takže dat bude k dispozici více.
Ohlasy v médiích:
