Článek
Odpovědi přináší rozsáhlá metaanalýza, která syntetizovala data z 71 vědeckých studií a zahrnovala neuvěřitelných 98 299 účastníků. A některé ze závěrů jsou skutečně překvapivé.
Váš mozek nezpomaluje, ale ztrácí schopnost se soustředit
Studie odhalila středně silnou souvislost mezi zvýšeným používáním krátkých videí a horšími kognitivními funkcemi. Nejvýraznější negativní dopad byl přitom zjištěn u pozornosti a inhibiční kontroly, což je naše schopnost odolávat impulzům a ovládat své chování. Ačkoli je dopad na pozornost jasný, studie zároveň ukazuje, jak málo toho stále víme o vlivu na další klíčové funkce, jako je paměť nebo uvažování.
Jednoduše řečeno, čím více času lidé tráví na těchto platformách, tím hůře se jim daří soustředit se na úkoly vyžadující delší pozornost a ovládat své nutkání. Představte si to jako přechod z rychlé akční scény ve filmu na pomalý dialog – mozek, navyklý na neustálou stimulaci, se začne nudit a ztrácet zájem. Studie tento jev popisuje jako „habituaci“:
Opakovaná expozice vysoce stimulujícímu, rychle se měnícímu obsahu může přispět k habituaci, při níž se uživatelé stávají desenzibilizovanými vůči pomalejším, kognitivně náročnějším úkolům, jako je čtení, řešení problémů nebo hluboké učení.
V praxi to znamená, že po hodině strávené scrollováním pro vás může být mnohem těžší nejen se soustředit na čtení knihy, ale i odolat nutkání znovu zkontrolovat telefon, i když víte, že byste neměli.
Největší zásah dostává vaše hladina stresu a úzkosti
Výzkum také nalezl souvislost mezi používáním krátkých videí a horším duševním zdravím. Ačkoli je tato celková souvislost spíše slabá, nejvýrazněji se projevuje u stresu a úzkosti.
Jedním z možných důvodů je, že algoritmy těchto platforem jsou navrženy tak, aby maximalizovaly zapojení uživatele neustálou stimulací dopaminového systému odměn v mozku. To vytváří smyčku odměn, která mozek trénuje vyhledávat další a další rychlé digitální podněty. To může vést nejen k závislosti, ale i ke snížené schopnosti prožívat radost z běžných, pomalejších aktivit v reálném světě.
Vaše sebevědomí a vnímání těla z toho možná vyváznou bez úhony
Toto je možná nejvíce protiintuitivní výsledek. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení metaanalýza nenalezla žádnou statisticky významnou souvislost mezi používáním krátkých videí a vnímáním vlastního těla (body image) nebo sebevědomím (self-esteem).
Jak je to možné? Autoři studie naznačují, že na platformách, jako je TikTok, existuje obrovská rozmanitost obsahu a tvůrců. Vedle nerealistických standardů krásy zde fungují i silná hnutí za pozitivní vnímání těla, která mohou negativní dopady vyvažovat. Tato oblast si však žádá další výzkum, který by se zaměřil na konkrétní typy obsahu, jež uživatelé sledují.
Není to jen „problém dětí“
Často se setkáváme s názorem, že negativní dopady sociálních sítí se týkají především dospívajících. Tato studie však boří zavedený stereotyp. Jedním z jejích klíčových zjištění je, že negativní souvislosti s kognitivním i duševním zdravím byly konzistentní napříč věkovými skupinami – tedy jak u mládeže, tak u dospělých.
To znamená, že mechanismy, kterými tyto platformy ovlivňují naši psychiku, fungují velmi podobně bez ohledu na to, zda je vám 16 nebo 40 let. Nejde tedy o problém generace, ale o problém designu technologie.
Není to o tom, „kolik“ sledujete, ale „jak moc“ jste závislí
Vědci zkoumali různé způsoby měření používání krátkých videí – délku sledování, frekvenci i míru závislosti. A zde se ukázal klíčový poznatek: nejsilnější negativní souvislosti se zdravím byly zjištěny u měřítek závislosti (problémové, nutkavé používání). Naopak pouhá doba strávená sledováním vykazovala podstatně slabší souvislosti.
Pro uživatele to znamená, že problémem nemusí být samotný počet hodin strávených scrollováním, ale spíše ztráta kontroly, pocit nutkání a narušování běžných denních povinností a vztahů. Klíčovou otázkou tedy není „Kolik času na sítích trávím?“, ale spíše „Ovládám já sítě, nebo ony ovládají mě?“.
Co si z toho odnést?
Tato rozsáhlá analýza potvrzuje, že nadměrné používání krátkých videí souvisí s horší schopností soustředění a vyšší mírou stresu a úzkosti, a to bez ohledu na věk. Zároveň nás překvapuje zjištěním, že dopad na sebevědomí nemusí být tak jednoznačně negativní, jak jsme si mysleli.
Je však klíčové si uvědomit, že se jedná o korelační data. Studie tedy ukazuje souvislost, ale nedokazuje příčinu a následek. Nevíme jistě, zda sledování videí způsobuje problémy s pozorností, nebo zda lidé, kteří již mají problémy s pozorností, tíhnou k používání těchto platforem častěji.
Studie také zdůrazňuje, že ne všechna krátká videa jsou stejná. Budoucí výzkum se musí zaměřit na to, jaký druh obsahu sledujeme. Sledování vzdělávacích videí, komediálních skečů nebo obsahu podporujícího duševní zdraví má pravděpodobně zcela jiné účinky než pasivní konzumace nekonečného proudu náhodných klipů.
S vědomím těchto informací se však můžeme zamyslet nad vlastním digitálním chováním. Jak by mohl vypadat váš zdravější vztah k těmto mocným algoritmům?
