Článek
Debata o plošném zákazu mobilních telefonů v českých školách opět rozdmýchává emoce. Na jedné straně stojí snaha o klidnější vzdělávací prostředí, na straně druhé obavy z necitlivých zásahů do práv žáků. Ačkoliv se záměr předkladatelů zdá být na první pohled bohulibý, Vít Alexander Schorm, zástupce veřejného ochránce práv (v roli dětského ombudsmana), v aktuálním poslaneckém návrhu vidí zásadní legislativní i koncepční chyby. Jako expert na vzdělávací politiku musím konstatovat, že tento návrh vykazuje rysy „šité horkou jehlou“ a v praxi by mohl napáchat více škody než užitku.
Zde jsou čtyři hlavní důvody, proč je současná iniciativa nepromyšleným experimentem na dětech i učitelích.
Zapomněli jsme se zeptat těch, kterých se to týká
Základním pilířem moderní lidskoprávní praxe je participace dětí. Tento koncept vychází z článku 12 Úmluvy OSN o právech dítěte, který garantuje dětem právo vyjádřit svůj názor ve věcech, které se jich týkají. V českém kontextu nejde jen o etický apel – zapojování dětí do rozhodovacích procesů je výslovně zakotveno jako dílčí cíl č. 4 Národní strategie ochrany práv dětí 2021–2029.
Systematická konzultace s žáky je klíčem k úspěchu jakékoliv preventivní strategie. Děti jsou nejpřímějším zdrojem informací o tom, jak technologie využívají. Pokud stát připravuje restrikci bez jejich zapojení, riskuje, že vytvoří pravidla, která budou v digitální realitě 21. století zcela nefunkční a vyvolají pouze odpor.
„Pokud chceme řešit používání mobilních telefonů ve školách, je potřeba postup dobře promyslet. A hlavně naslouchat i dětem, kterých se změny týkají,“ zdůrazňuje Vít Alexander Schorm.
Chybí odborná data, máme jen pocity
Zásadní metodický problém spočívá v tom, že jde o tzv. poslanecký návrh. Na rozdíl od vládních novel tyto iniciativy často obcházejí proces RIA (Regulatory Impact Assessment), tedy přísné hodnocení dopadů regulace. Výsledkem je absence jakýchkoliv tvrdých dat, která by dokazovala, že právě plošný zákaz je tím nejlepším řešením pro zdravý vývoj dítěte.
Zástupce ombudsmana kritizuje, že takto hluboký zásah do školního života stojí pouze na politickém přesvědčení předkladatelů, nikoliv na odborném posouzení vlivu technologií na výuku. Stát by měl nejprve vypracovat komplexní analýzu a teprve na jejím základě (a po široké odborné diskuzi) zvažovat legislativní kroky.
Právní zmatek v pojmech a věkových kategoriích
Návrh trpí značnou terminologickou neukotveností a nelogičností, která by v praxi způsobila chaos. Předkladatelé zavádějí rozdílný režim pro děti do 3. ročníku a pro starší žáky, aniž by vysvětlili relevanci této hranice. Ještě absurdnější situace nastává u konzervatoří, kde je kritériem věk dítěte, nikoliv ročník. To vytváří právní pasti pro školy, které sdružují různé typy vzdělávání – v jedné budově by se tak tatáž patnáctiletá osoba mohla řídit jinými pravidly podle toho, zda je v 9. třídě, nebo v prvním ročníku konzervatoře.
Vrcholem legislativní nejistoty jsou nejasné termíny:
- „Doba školního vyučování“ (u mladších dětí) vs. „Průběh školního vyučování“ (u starších dětí).
- Školský zákon tyto pojmy nezná a nedefinuje. Zmatení korunuje samotná důvodová zpráva, která u obou kategorií používá třetí, odlišný termín: „během školního vyučování“.
Tato „meta-konfuze“ v terminologii dává jasný signál, že návrh není technicky připraven pro aplikaci v reálném školním provozu.
Telefon jako soukromý majetek, nikoliv předmět k zabavení
Mobilní telefon je soukromým vlastnictvím. Jakýkoliv zásah do vlastnického práva musí být minimální, nezbytně nutný a jasně časově ohraničený. Současný návrh je však velmi obecný a ponechává příliš velký prostor pro „libovůli“ ředitelů škol. Hrozí tak vznik školních řádů, které by umožňovaly například několikadenní zabavení přístroje jako sankci, což by byl nepřípustný zásah do práv dítěte i rodičů.
Ombudsman zdůrazňuje, že učitelé ani školy nejsou oprávněni věc svévolně konfiskovat. Místo restriktivního přístupu, kdy pedagog s telefonem manipuluje, by zákon měl preferovat mírnější varianty, které zajistí pozornost žáka, ale respektují majetek:
- Vyzvání žáka k vypnutí zařízení.
- Odložení zařízení na určené místo v rámci třídy, kde však telefon zůstane po celou dobu v dosahu žáka.
Potřebujeme promyšlené řešení, ne rychlý zákaz
Současná poslanecká iniciativa potvrzuje starou pravdu, že rychlá řešení komplexních společenských problémů málokdy fungují. Zástupce dětského ombudsmana proto vládě doporučuje s návrhem nesouhlasit. Pokud má dojít k celoplošné regulaci, musí vzejít z vládní úrovně, být podložena robustní odbornou analýzou a respektovat kolidující práva dětí.
Může plošný zákaz skutečně vyřešit problémy digitální éry, pokud při jeho tvorbě ignorujeme hlasy těch, kterých se nejvíce dotýká? Úřad ombudsmana již nabídl svou odbornou pomoc a zapojení svých právníků do přípravy kvalitnější legislativy na ministerské úrovni. Je čas přestat s experimenty a začít tvořit politiku založenou na datech a respektu k právům.
Poslanecký návrh zákazu mobilů podle ombudsmana
