Veřejné mínění o vzdělávání: jak se vyvíjí v čase?

Otázka OR.1 ukazuje názory na kvalitu vzdělávání na vybraných typech škol, výsledky jsou zobrazeny v grafu 1. Hodnocení kvality vzdělávání na jednotlivých typech škol se zjišťuje každoročně již od roku 2002. V prvních pěti letech dotazování je možné sledovat jasný vzestupný trend hodnocení u všech typů škol, ten je následován propadem v roce 2007. V dalších letech se s určitou mírou kolísání hodnocení ustálilo. Významnější propad společný všem typům škol pak proběhl v letech 2016 a 2017. V posledních třech měřeních došlo ke zlepšení hodnocení. Obecně lze konstatovat, že hodnocení je za celou časovou řadu spíše příznivé, když kladné hodnocení výrazně převažuje nad záporným. Nejlépe hodnocená úroveň vzdělávání je na základních školách a gymnáziích a nejhůře pak na středních odborných učilištích.

Graf 1: Vývoj pozitivního hodnocení kvality vzdělávání na jednotlivých typech škol1 (v %)

V další otázce OR.56 respondenti hodnotili retrospektivně své vlastní vzdělání, konkrétně jaké dovednosti a kvalifikaci jim poskytlo (viz tabulka 2). Naměřené hodnoty jsou v čase poměrně stabilní, většinou kolísají v rozmezí několika procentních bodů (p. b.) a pořadí položek se dlouhodobě takřka nemění. Česká společnost je tak poměrně setrvale přesvědčena, že její vlastní vzdělání jí poskytlo především všeobecný přehled a kvalifikaci v oboru, s jistým odstupem následuje posílení pocitu odpovědnosti. Ještě o něco méně lidí vidí roli vzdělání při tvorbě vlastního názoru nebo jednání s lidmi, nejnižší podíl, a to přibližně polovina populace, má za to, že ho vzdělání naučilo orientovat se ve světě.

Při bližším pohledu na sociodemografické charakteristiky (viz tabulková příloha, list CVVM, proměnné OR.56a až OR.56g) hodnocení přínosu vzdělání souvisí především se vzděláním a deklarovanou životní úrovní dotázaného. Co se týče přínosu vzdělání, ve všech sledovaných aspektech jsou o něm statisticky významně častěji přesvědčeni lidé s vysokoškolským vzděláním, naopak lidé se základním vzděláním si častěji myslí, že jim vzdělání v uvažovaných aspektech přínosné nebylo. Podobně respondenti s dobrou životní úrovní častěji hodnotí aspekty svého vlastního vzdělávání kladně oproti těm, kteří mají životní úroveň špatnou.

Otázka OR.133 se zaměřuje na vnímání potenciálních nerovností při dosahování vzdělání v České republice. Konkrétně měří, zda se česká veřejnost domnívá, že každému v České republice je umožněno dosáhnout vzdělání, které odpovídá jeho schopnostem. V grafu 2 vidíme, že nejníže bylo mínění o přístupu ke vzdělání z tohoto úhlu pohledu v letech 2005 a 2006 a pak v letech 2011 a 2012, kdy v možnost dosažení vzdělání dle schopností věřily méně než tři pětiny české společnosti. V následujících letech po roce 2012 sledujeme zřetelný trend, kdy se tento podíl zvýšil až k více než třem čtvrtinám občanů. V tomto ohledu tedy česká veřejnost nerovnosti ve vzdělávání nevnímá tak ostře.

Rozdíly v názoru na možnost dosažení vzdělání se ukazují jako nezávislé na pohlaví a věku, nicméně lze pozorovat vliv vzdělání a deklarované životní úrovně. Ti, kteří mají nejvyšší dosažené vzdělání středoškolské s maturitou a vysokoškolské, relativně častěji odpovídají, že tuto možnost v ČR máme, oproti vyučeným, se základním anebo nedokončeným základním vzděláním. Obdobně i občané s dobrou životní úrovní častěji odpovídají na tuto otázku kladně oproti občanům se špatnou životní úrovní (viz tabulková příloha). Ti, kteří ze systému těží více, tedy nerovnosti ve vzdělávání tolik nevnímají.

Graf 2. Možnost dosažení vzdělání odpovídající schopnostem (v %) 3

V otázce OR.134 CVVM zkoumalo jaké vlastnosti nebo okolnosti jsou podle české veřejnosti důležité pro možnost dosažení vzdělání. Výsledky zobrazuje tabulka 3. Položky, které měří důležitost individuálních vlastností (píle, pracovitost, vlastní schopnosti a touha po vzdělání) se v čase výrazně neměnily a zároveň je naprostá většina českých občanů považuje za nejdůležitější. Dále jsou v otázce vnější okolnosti, které odkazují k případným nerovnostem na základě vzdělání rodičů, znalostem správných lidí, původu z bohaté rodiny. Vnímání důležitosti těchto vnějších okolností v čase mírně klesá. Za nejméně důležité považují čeští občané rasu či národnost a pohlaví. U těchto charakteristik výsledky neukazují žádný zřetelný trend a hodnoty jsou v jednotlivých šetřeních v zásadě stejné.

Zdroj: Veřejné mínění o vzdělávání – Sekundární analýza; autoři: Tabery, Paulína, Hanzlová, Radka, Spurný, Martin.

Předkládaná závěrečná zpráva je první ze sedmi výzkumných zpráv vytvořených v rámci projektu Veřejnost(i), vzdělávání a vzdělávací politika: hodnoty, postoje, argumentace.