Článek
Ač náš vztah začínal jako velká láska, od začátku se v něm objevovaly trhliny a hádky. Vždy to souviselo s jeho nejistotou, jako by nechtěl uvěřit, že jsem si ho vybrala a rozhodla se s ním žít. Mělo to vždycky stejný průběh. Nejprve mlčel a zle se díval, po několika hodinách zaútočil. „Proč jsi se na toho chlapa tak smála? Proč se s tebou vůbec baví, když vidí, že jsem vedle tebe?“ křičel na mne například jednou, když jsme měli s partou sraz v hospodě a já potkala dávného známého a nebavila se jen s ním. Mělo mě to varovat, ale já byla tak zamilovaná, že jsem ke všem jeho chybám byla slepá. Dokud nebylo pozdě, neměli jsme svatbu a brzy na to dvě děti.
Řeknu to hned na začátku. Ač jsem měla příležitost svého muže podvést, vědomě jsem se rozhodla tuto čáru nikdy nepřekročit. Nemohla bych se totiž sama sobě podívat do očí, nedokázala bych lhát a žít v přetvářce. Kdyby se to provalilo, nebylo by to hezké, následovaly by hádky a ošklivé vyřizování účtů. „Když budu věrná, budu mít aspoň klid,“ to jsem si tehdy myslela.
Jenomže je úplně jedno, jak jsem se rozhodla a kolikrát jsem to svému muži řekla. Nevěří mi. Nevěru hledá za každou směskou, která přijde v noci, za každým neznámým číslem, které mi zavolá. Když jdu někam s kamarádkou, neptá se, jestli jsem si to užila, ale jestli jsem ho podvedla a přiznám se k tomu.
Nejprve byly scény jen občas, jednou za půl roku, když měl špatné období a cítil se obzvlášť nejistě. Omlouvala jsem ho. Ale postupem času se stávaly častějšími a teď, kdy jsme spolu deset let, už s nějakým podezřením přijde tak jednou týdně. Vadí mu, že jdu někam bez něj, a je jedno, jestli jdu do práce, s dětmi na školní jejich akci nebo kamarádkou na víno. Nevěra se totiž může stát všude. Že si myslíte, že ve škole na schůzce rodičů to nejde? Řekněte mu to, protože podle něj se to zřejmě zvládnout dá.
Ze začátku mne to hodně rozčilovalo. Křičela jsem a snažila se mu dokázat, že se mýlí. V tu dobu jsem ho hodně milovala a připadala jsem si zrazeně, že si o mně myslí takové věci. Ale jeho záchvaty žárlivosti se objevují tak často, že už mi dochází nejen trpělivost, ale i láska k němu. A tak jsem rezignovala. Snažím se každý takový záchvat jen přežít, vydržet, než skončí.
Jenomže to nefunguje, jeho tlak se stupňuje. „Dokaž mi, že jsi mi věrná,“ to je jeho nový požadavek. Ale jak chcete dokázat, že jste někoho nepodvedli? To nejde. A tak pozoruji, jak se náš vztah rozpadá a tento rozpad se zrychluje. Na terapii chodit nechce, k žádnému poradci vztahovému poradci ho nedostanu. Protože podle něj není chyba v tom, že žárlí, ale v tom, že já jsem nevěrná a pořád to nechci přiznat.
