Článek
Jsme tříčlenná rodinka, s přítelem totiž máme ještě psa. Tedy měli jsme. Byla to roztomilá fenka Bony plemene Jack Russel. Protože na dítě se ještě necítíme, brali jsme ji jako plnohodnotného člena naší rodiny.
A protože ji máme fakt rádi, jezdili jsme na dovolenou autem, abychom ji mohli brát s sebou. Cestu zvládala dobře, na místě se rychle aklimatizovala a třeba koupání v moři fakt milovala. Jenomže letos jsme chtěli zažít něco nového. Dlouho jsme šetřili, až se nám podařilo shromáždit dost peněz na skutečně exotickou dovolenou. Vybrali jsme Dominikánkou republiku.
Vyvstala otázka, kdo nám bude hlídat psa. Rodiče nás obou jsou již staří a takovou zátěž jsme jim nechtěli způsobit, obrátili jsme se na naše kamarády. Nakonec se nabídla Jitka. Kamarádka mého partnera, zdravotní sestřička, která ale nikdy vlastní. zvíře neměla. Prý si to aspoň vyzkouší, když dlouhodobě o pořízení zvířete do domácnosti uvažuje.
Hlídání zařízeno a my mohli letět. Dovolená byla nádherná. To moře a ty pláže, to bylo nepřekonatelné a tři týdny rychle ubíhaly. Občas jsme napsali jitce, jak se Bony má. Ze začátku nadšeně popisovala, co vše spolu zažily, ale zhruba po týdnu se styl komunikace změnil. Vždycky jen napsala „dobře“ nebo „v pohodě“. Nijak to nerozepisovala a na naše otázky taky moc neodpovídala. Trochu nás to zneklidnilo, ale uklidňovali jsme se, že má jen málo času, přece jen její práce je dost náročná.
Dovolená utekla, sedli jsme do letadla a do Čech přiletěli před půlnocí. Chtěli jsme si Bony vyzvednout hned cestou z letiště, ale Jitka nám nezvedala telefon. To už jsme fakt znervózněli.
Hned ráno jsme ji začali usilovně nahánět. Nakonec nám telefon zvedla, ale co se stalo, jsme fakt nečekali. Jitka se do telefonu rozbrečela a řekla, že u ní Bony není. Že je na veterině. V tu chvíli nás hrklo: „Co se stalo? Je nemocná? A kde ji mají“ Vyptávali jsme se, abychom aspoň mohli zjistit přesné informace .
„Ne, ona není hospitalizovaná. Ona umřela a je tam v mrazáku, abyste ji mohli pohřbít.“
Vyrazila nám dech. Postupně jsme z ní dolovali celý příběh. Bony někde venku něco sežrala, protože ji Jitka nechala běhat na volno. Později zvracela, ale Jitka situaci podcenila a na veteránů nejela hned. Když se přidal ještě silný průjem, už vyrazila, ale bylo pozdě. Bony se otrávila a veterinář jí už nedokázal pomoci. Uhynula. Jitka ji nechala u nich s tím, že si psa vyzvedneme.
Dojeli jsme na veteránů, celou cestu jsme brečeli. Oba. Bony jsme milovali.
Na veteráni nám dali její tělíčko a když jsme chtěli odejít, ještě nám vystavili fakturu. Nejen za uložení těla, ale taky za léčbu. Za mrtvého psa jsme tak zaplatili účet, který se vyšplhal na 15 tisíc korun.
Bony jsme odvezli na chalupu, kde jsme ji pohřbili na zahradě.
Kontaktovali jsme Jitku, abychom ji požádali o uhrazení faktury. 15 tisíc není málo peněz, navíc šlo jasně o její pochybení. Ale odmítla nás. Prý máme být rádi, že nás nebude žalovat o psychickou újmu a poškozený koberec, na který se jí náš pes vyzvracel. Teď řešíme, co budeme dělat a vážně zvažujeme žalobu.
