Článek
Řeknu na rovinu, že nejsem klasická hospodyňka. Nemám doma vždycky naklizeno, volný čas netrávím utíráním prachu na policích, na které se nikdo nedívá a můj nejlepší kamarád není vysavač. Když ale očekáváme návštěvu, zejména tchyně, vždy si vyhradím čas a domácnost dám do pucu.
Jenomže poslední dobou nám chybí peníze. Můj manžel pracuje ve firmě, která se v současnosti potýká s nedostatkem zakázek, a tak je doma za 60 procent svého platu. Nicméně již předtím jsme žili dost na hraně a každý mimořádný výdaj pro nás byl nebezpečný, tedy výpadek několika tisíc byl pro nás kritický a já okamžitě nabídla, že v práci vezmu pár směn navíc.
Mělo to být dočasně, domluvili jsme se, že to budu dělat měsíc a mezitím se uvidí, jestli se situace u muže v práci nějak vyřeší. Pokud ne, měl si najít brigádu, aby pokryl výpadek jeho příjmů. Jenomže se situace vyvinula úplně jinak.
Firma zaměstnávající mého muže žádné zakázky nesehnala. Muž je doma již pátý měsíc v řadě. A evidentně se mu to zalíbilo, protože žádnou brigádu nehledá. Jen celé dny leží na gauči a starost o peníze nechává na mne. A já tak dřu jako kůň, pětkrát týdně mám dvanáctky a když jsem náhodou doma, spím, protože jsem opravdu unavená.
V takovém okamžiku bych čekala, že se aspoň postará o domácnost, ale ani to se neděje. Nechává na mne nákupy i úklid, dokonce vyjádřil požadavek, že bych mu mohla chystat teplé obědy, které by si jen ohřál, když přeci teď nemá podnikovou kantýnu. Moje odpověď se mu nelíbila, ale obědy nevařím.
Už tak jsem byla dost naštvaná. To se ale zhoršilo tenhle týden, když se tchyně ocitla v našem městě a ujel jí autobus. Rozhodla se tak, že nás poctí návštěvou. Já byla v práci, ale synáček jí otevřel. Asi byl doma pěkný nepořádek, protože mi okamžitě začaly chodit esemesky.
„Prosím tě, Irenko, já tedy nechci nic říkat, ale jako slušná holka bys doma neměla mít takový nepořádek. Chudák Honzík, v tomhle žít…“ Bylo toho víc, ale pro představu to myslím stačí. Zalapala jsme po dechu. Její „chudák Honzík“ už pět měsíců využívá mojí pracovitosti a já bych měla ještě doma makat, aby ona byla spokojená?
„Maminko, jak jistě víš, Honzík už je pět měsíců bez práce. Místo, aby si našel brigádu, sedí doma, kouká na televizi a popíjí. Nemyslíš, že ten neslušný je spíš on?“ napsala jsem v odpověď.
Asi si na mne stěžovala, protože doma od té doby máme dusno. Ale víte co? Je mi to jedno, protože jsem tam unavená z práce navíc, že sotva pletu nohama. Aby se jednoho dne nestalo, že se Honzík bude válet na gauči u maminky, protože já to už dlouho nevydržím.
