Článek
„Musíme to naplánovat perfektně! Chci, aby to bylo něco výjimečného,“ řekla Alena, když se usadili k večeři a začali diskutovat o plánech. Petr přikývl, ale v jeho očích bylo vidět, že má obavy. „Jo, ale nezapomeň, že jde především o nás, ne o to, jak to bude vypadat.“
Všechno pečlivě plánovali: vybírali místo, pozvali blízké a zamýšleli se i nad jídlem, které by bylo dostatečně slavnostní, ale zároveň všem chutnalo. Alena se už těšila na chvíle, kdy si s Petrem budou užívat pozornost, ale i lásku všech přítomných. Ale zároveň se objevila i jakási nervozita - začala si uvědomovat, že po těch dlouhých letech se pod nánosem každodennosti možná vytratila jejich velká láska. Vždyť kolikrát se soustředili spíš na povinnosti než na společné chvíle.
Hádka před oslavou
Den před oslavou, zrovna když řešili poslední přípravy, se pohádali. „Ty jsi pořád jen zahleděná do detailů! Měli bychom se soustředit na to, co je důležité,“ řekl Petr naštvaně: „A to jsme my!“
Alena se cítila nepochopená a osamělá. „Proč je to pro tebe tak důležité?“ zeptal se Petr. Alena přemýšlela, ale neuměla popsat, co cítí, a tak odešla z místnosti a potichu zavřela dveře.
Když přišel den oslavy, atmosféra byla naplněná očekáváním, ale také napětím. „Myslím, že to bude skvělé, i když se cítím nervózní,“ přiznala Alena, když se chystali přivítat hosty. Po prvních přípitcích a smíchu se však v Aleně začala znovu objevovat tíha.
Když se jejich nejlepší přítel postavil k projevu, řekl: „Pamatujte, že láska není jen o velkých gestech. Je to o každodenních chvílích, které spolu sdílíte.“ Ano, je to klišé, ale zároveň obsahuje velkou část pravdy, právě pod tíhou každodenních povinností se totiž láska vytrácí. Alena nad tím přemýšlela a najednou se rozhodla promluvit s Petrem. „Petře, cítím, že jsme se od sebe vzdálili. Oslava byla krásná, ale já chci víc než jen vzpomínky na jeden den. Chci, abys věděl, že mi na tobě záleží,“ začala opatrně, protože si uvědomovala, že i na ní leží kus viny za to, že se od sebe v posledních letech vzdálili. Vždyť udržet rodinu a vydělat dostatek peněz je dost velký úkol.
Petr ji překvapeně poslouchal a pak tiše odpověděl: „Máš pravdu, Aleno. V poslední době jsem se soustředil na práci a na vše kolem nás, ale zapomněl jsem na to nejdůležitější – na nás.“ Oba si uvědomili, že tahle oslava, která byla tak trochu povinností, jim dává příležitost k novému začátku.
Od té doby se snažili pravidelně trávit čas společně. „Co kdybychom si každý pátek udělali romantickou večeři?“ navrhl Petr. Alena se usmála: „To zní skvěle! A třeba si naplánujeme víkendový výlet.“
Naučili se, že láska, kterou si slibovali, potřebuje každodenní péči. Od té doby se jejich vztah posílil a oba zjistili, že se navzájem opět objevují. „Děkuji ti, že jsi mi připomněl, jak moc mi na tobě záleží,“ řekla Alena jednoho večera, když seděli na terase. Petr ji objal a usmál se: „A já děkuji tobě, že jsi mě otevřela oči.“
Tak se Alena a Petr opět stali partnery, kteří si vážili jeden druhého a byli si blízko jak fyzicky, tak emocionálně.
