Článek
Zkusme na chvíli odložit předsudky a podívat se na fenomén romantasy (romanticky orientovaná fantasy) čistě optikou literární kritiky, historie a žánrového vývoje. Zjistíme totiž, že hranice mezi „vážnou“ fantasy a romantasy je mnohem tenčí, než se na první pohled zdá.
Co vlastně z příběhu (ne)dělá romantasy
Hlavním kamenem úrazu bývá už samotná definice. Romantasy není epická fantasy, do které autor na poslední chvíli narouboval nesmyslnou milostnou scénu. Stejně tak to není čistá romance, která se náhodou odehrává před kulisou nedobytného hradu.
Skutečná a kvalitní romantasy je příběh, v němž panuje naprostá symbióza obou prvků. Vývoj vztahu a fantasy zápletka jsou natolik provázané, že pokud byste odstranili magii nebo naopak milostnou linku, celý děj by se zhroutil. Jde o plnohodnotné propojení worldbuildingu (světotvorby) a character arcu (vývoje postav) skrze mezilidské vztahy. A stejně jako v každém jiném žánru – od hard sci-fi po grimdark – i zde najdeme jak levné rychlokvašky plné klišé, tak i brilantně napsaná díla. Soudit celý žánr podle jeho nejslabších kusů je stejné, jako zavrhnout celou sci-fi kvůli béčkovým filmům z osmdesátek.
Láska a meče? Nic nového pod sluncem
Pokud si myslíte, že míchání romantiky a fantastiky je vynálezem BookToku a generace Z, historie žánru vás rychle vyvede z omylu. Emoce byly motorem fantastiky od jejích samých počátků. Vždyť už Artušovské legendy, základní kámen moderní fantasy, stojí a padají na milostném trojúhelníku Artuše, Guinevere a Lancelota.
A vzpomeňte si na Zaklínače. Co by byl Geralt bez své osudové a komplikované lásky k Yennefer? Jen mlčenlivý zabiják monster. Právě jejich vztah dává celému světu hloubku, kterou milují miliony čtenářů po celém světě.
I u klasiků jako Tolkien najdeme epos o Berenovi a Lúthien – příběh o lásce smrtelníka a elfky, kvůli které se kradly klenoty samotným bohům. Romantasy zkrátka nespadlo z nebe, jen se z doplňku stalo hlavní téma a konečně dostalo svou vlastní, hrdou nálepku.
Dvojí metr a nenápadný sexismus
Zde se dostáváme k nepříjemné pravdě. Proč se na romantickou fantastiku díváme spatra? Je těžké ignorovat fakt, že žánr čelí dvojímu metru. Romantasy je primárně psáno ženami a čteno ženami. Zaměřuje se na emoce, vnitřní prožívání, vztahovou dynamiku a často i ženský pohled na sexualitu.
Ve stejné době se na pultech objevují desítky knih z podžánrů jako litRPG nebo klasické „pulpové“ meč a magie, kde osvalený hrdina pobije armádu skřetů a za odměnu získá harém spoře oděných bojovnic. Toto maskulinní power-fantasy je v komunitě často přijímáno se shovívavým úsměvem jako oddechová klasika. Když ale dostaneme ženské power-fantasy – příběh, kde hrdinka zachrání svět, osedlá draka a získá osudovou lásku – je to označeno za brak. Tento elitismus neškodí jen autorkám, ale omezuje i samotné čtenáře, kteří se kvůli předsudkům ochuzují o skvělé příběhy.
Worldbuilding, krev a politika
Kritici často tvrdí, že romantasy postrádá hloubku budování světa. Opak je pravdou. Ty nejúspěšnější série současnosti stojí na nesmírně propracovaných základech.
Zářným příkladem je Krutý princ od Holly Black, který nabízí jedny z nejlepších a nejtemnějších politických intrik na dvoře víl, jaké můžete v současné literatuře najít. Série Čtvrté křídlo od Rebeccy Yarros kombinuje drsnou vojenskou akademii se zajímavým pojetím draků a magie. A i často diskutovaný Dvůr trnů a růží od Sarah J. Maas, navzdory svým romantickým klišé, buduje komplexní kontinent s rozsáhlou historií a spletitými vztahy mezi jednotlivými panstvími. Tyto světy fungují. Mají svá pravidla, svou ekonomiku i svou geopolitiku.
Žíla ze zlata pro celý žánr
Nakonec je tu ještě jeden, čistě pragmatický důvod, proč by zarytí fanoušci sci-fi a fantasy měli romantasy přinejmenším respektovat: peníze. Romantasy zažívá absolutní boom. Přivádí k fantastice statisíce nových čtenářů, kteří by se jí jinak vyhýbali. Z těchto nováčků se následně rekrutují lidé, kteří sáhnou i po Brandonu Sandersonovi, Joe Abercrombiem nebo Ursule K. Le Guin.
Navíc, prodeje těchto bestsellerů doslova drží nakladatelství v černých číslech. Zisky ze sérií Sarah J. Maas nebo Rebeccy Yarros dotují vydávání riskantnějších hard sci-fi debutů, okrajových autorů i experimentální fantastiky, která by se jinak k vydání nikdy nedostala. Romantasy fantastiku nezabíjí – naopak do ní pumpuje čerstvou krev.
Závěrem
Je naprosto v pořádku, pokud vás romantasy nebaví. Každý máme jiné čtenářské preference a nikdo vás nenutí vyměnit Dunu a Zaklínače za sexy okřídlené víly. Není ale čas přestat se na tento subžánr dívat skrz prsty? Romantasy je plnohodnotná fantasy se vším všudy – jen místo toho, aby hlavním hnacím motorem příběhu byl magický prsten nebo železný trůn, je jím láska. A ta dokázala v literatuře zbořit víc impérií než všechny skřetí armády dohromady.
Zdroje: The Guardian, Publishers Weekly, Straits Times
