Článek
„My jsme v jejich věku také museli začínat od nuly.“
„Nejdřív musí něco dokázat, teprve potom si mohou klást podmínky.“
„Chtějí vysoký plat, home office, smysluplnou práci a nejlépe žádné přesčasy.“
Podobné výroky zaznívají v českých firmách i rodinách stále častěji. Mladí zaměstnanci bývají vykreslováni jako generace, která nechce pracovat, špatně snáší autority a odchází při prvním problému.
Jenže česká data ukazují něco jiného. Mladí lidé práci neodmítají. Spíše mění představu o tom, jakou roli má zaměstnání v jejich životě hrát.
Kariéru chtějí. Jen ne za každou cenu
Výzkum Vysoké školy ekonomické v Praze, který spojil odpovědi studentů ekonomických vysokých škol s rozhovory se zaměstnavateli, zjistil, že pro 67,6 procenta mladých respondentů je práce „velmi důležitá“.
Nejvýše hodnotili možnost profesního růstu, následovanou přátelskou firemní kulturou a finančním ohodnocením. Smysluplnost práce označilo za klíčovou 73 procent dotázaných. Nejde tedy o generaci bez ambicí. Naopak chce postupovat, rozvíjet se a dobře vydělávat. Zároveň však očekává, že práce bude mít pochopitelný účel a nebude nepřetržitě zasahovat do soukromého života.
Výzkum nelze považovat za reprezentativní obraz všech mladých Čechů, protože se zaměřil zejména na studenty ekonomických oborů. Dobře ale vystihuje konflikt, který zaměstnavatelé popisují: mladí jsou digitálně zdatní, přizpůsobiví a kreativní, hůře však přijímají rutinní úkoly a tradiční způsob řízení. Firmy jim navíc často nenabízejí flexibilitu a rovnováhu mezi prací a osobním životem, kterou očekávají.
Právě zde vzniká velká část mezigeneračního nedorozumění.
Starší pracovníci byli zvyklí, že člověk nejprve několik let plní i nezajímavé úkoly, prokazuje loajalitu a postupně získává lepší postavení. Mladší zaměstnanec se častěji ptá už na začátku: Kam se mohu posunout? Co se naučím? Proč tento úkol dělám? A bude mi po práci zbývat čas také na vlastní život?
Pro jednoho je takový přístup netrpělivostí. Pro druhého zdravě nastavenou hranicí.
Stará kariérní dohoda přestává fungovat
Tradiční představa kariéry byla založena na jednoduché nepsané dohodě. Zaměstnanec firmě nabídne čas, loajalitu a ochotu pracovat nad rámec povinností. Zaměstnavatel mu postupně poskytne jistotu, lepší příjem a možnost vybudovat si samostatný život.
Mnoho mladých však už nevěří, že druhá část této dohody skutečně platí.
Výraznou roli hraje dostupnost bydlení. OECD upozorňuje, že ceny nemovitostí a nájemné v Česku od roku 2010 rostly rychleji než disponibilní příjmy domácností, zejména ve velkých městech. České domácnosti navíc vydávají na bydlení větší část svých příjmů, než činí průměr Evropské unie.
Pro mladého člověka tak nemusí ani stabilní zaměstnání znamenat, že si v dohledné době pořídí vlastní bydlení nebo dosáhne finanční jistoty, kterou si se zaměstnáním spojovaly předchozí generace.
Když vysoké pracovní nasazení automaticky nevede k samostatnosti, roste hodnota něčeho, co lze chránit okamžitě: volného času.
Požadavek na rovnováhu proto nemusí znamenat, že se mladým nechce pracovat. Může znamenat, že už nejsou ochotni obětovat veškerý osobní život příslibu, jehož splnění je stále nejistější.
Český spor je součástí evropského trendu
Podobný posun neprobíhá pouze v Česku. Podle evropské agentury Eurofound jsou mladí Evropané se svým zaměstnáním méně spokojeni než starší pracovníci a častěji požadují větší samostatnost.
Téměř polovina mladých respondentů uvedla, že chce během jednoho roku změnit zaměstnání. Odchod častěji plánovali lidé s nejistou smlouvou a ti, kteří neměli možnost pracovat z domova. Současně většina mladých hledala další možnosti vzdělávání a profesního rozvoje.
Ani evropská data tedy neukazují generaci, která by se nechtěla rozvíjet. Ukazují spíše generaci, která je méně ochotná zůstávat ve špatně placeném nebo nevyhovujícím zaměstnání pouze proto, aby dokázala svou loajalitu.
Vyšší fluktuace samozřejmě může být pro firmy problém. Dlouhodobější působení na jednom místě umožňuje získat hlubší zkušenosti, vybudovat vztahy a dotáhnout projekty, jejichž výsledky nejsou vidět během několika měsíců.
Zaměstnavatelé mají právo očekávat, že mladí pracovníci přijmou také rutinu, kritiku a odpovědnost. Musejí jim ale nabídnout přesvědčivý důvod, proč by měli zůstat.
Starší generace nemá ve všem pravdu. Ale ani mladší
Bylo by chybou tvrdit, že mladí lidé mají automaticky zdravější vztah k práci a starší generace pouze zastává přežité názory.
Odbornost se bez trpělivosti vybudovat nedá. Každé zaměstnání obsahuje rutinní úkoly, konflikty a období, kdy člověka práce nebaví. Flexibilita nemůže znamenat, že se firma vždy přizpůsobí zaměstnanci, zatímco on nebude respektovat potřeby kolegů nebo zákazníků.
Mladí se mohou od zkušenějších pracovníků naučit, že ne každé nepohodlí představuje toxické prostředí a ne každý neúspěch je důvodem k výpovědi.
Starší generace by naopak měla připustit, že ochota snášet dlouhodobé přesčasy není jediným důkazem pracovitosti. Zaměstnanec, který si chrání volný čas, nemusí podávat horší výkon. Člověk, který se ptá na smysl své práce, nemusí být rozmazlený. A pracovní místo, které mladí rychle opouštějí, nemusí mít problém pouze s mladými.
Kariéra nezmizela. Jen už není jediným měřítkem úspěchu
Mladí Češi stále chtějí uspět. Chtějí se rozvíjet, získávat zkušenosti, vydělávat peníze a mít určitou jistotu. Stále častěji však odmítají představu, že úspěšná kariéra musí automaticky znamenat večery v kanceláři, neustálou dostupnost a odkládání osobního života na neurčito.
Firmy jim nemusejí nabízet neomezenou volnost ani práci bez nepříjemných povinností. Potřebují ale nabídnout férovou mzdu, srozumitelná očekávání, kvalitní vedení, možnost skutečného rozvoje a flexibilitu tam, kde nebrání výsledkům.
Možná tedy nejde o generaci, která nechce pracovat.
Možná pouze nechce opakovat model, v němž se hodnota člověka měří tím, kolik života dokáže práci obětovat.
Zdroje: veda.vse.cz, oecd.org, eurofound.europa.org, gallup.com, ec.europa.eu
