Článek
Realita dnešních dnů ale vypadá trochu jinak. Pro obrovskou část dnešních dvacátníků a třicátníků je největším pátečním dobrodružstvím jít spát před desátou. Záda je bolí už od oběda a při pohledu na sociální sítě mají pocit, že jim nenávratně ujel vlak.
Vítejte ve světě, kde se stárne zrychleným tempem.
Dřív znamenala dvacítka čas na hledání sebe sama. Člověk mohl dělat chyby, střídat nesmyslné brigády, bydlet ve sdíleném bytě s pěti dalšími lidmi a nikdo se na něj nedíval skrz prsty. Dnešní doba ale nastolila neúprosný teror výkonu a úspěchu, který lidem krade mládí dřív, než si ho stihnou užít.
Prokletí žebříčků „30 pod 30“
Když dnes otevřete internet, okamžitě na vás vyskočí články o osmnáctiletých zakladatelích startupů nebo influencerech s milionovými příjmy. Vytvořila se toxická iluze, že kdo do třicítky nevybuduje fungující firmu, nekoupí si investiční byt a nenajde dokonalý vnitřní klid na lekcích jógy na Bali, ten zkrátka selhal.
Tento neustálý tlak zvenčí způsobuje fenomén, který tu dřív nebyl: lidé se cítí „za zenitem“ a staří už ve chvíli, kdy si teprve vyzvedávají vysokoškolský diplom. Mají pocit, že nestíhají vlastní život.
Místo večírků ortopedický polštář
Fyzické i psychické vyčerpání se navíc posunulo do mnohem nižšího věku. Zatímco dřívější generace měly syndrom vyhoření spojený spíše s krizí středního věku a padesátkou na krku, dnes plní ordinace terapeutů lidé, kterým ještě nebylo ani třicet. Být neustále „online“, konzumovat geopolitické krize v přímém přenosu a snažit se u toho budovat oslnivou kariéru si zkrátka vybírá svou daň.
Pojem „divoké mládí“ se tak pomalu vytrácí. Místo shánění lístků na letní festivaly tráví spousta mladých lidí čas tím, že si s mnohem větším nadšením vybírají kvalitní ortopedické matrace, investují do krémů s retinolem a hledají doplňky stravy na uklidnění nervů. Únava se stala generačním znakem.
Bezstarostnost, která něco stojí
A pak je tu samozřejmě hrubá ekonomická realita. Je velmi těžké cítit se bezstarostně a mladě, když člověk neustále počítá, zda mu po zaplacení nájmu za garsonku zbyde na důstojný život. Generace, která vstupovala do dospělosti s vidinou nekonečných možností, tvrdě narazila. Dosažení základních milníků dospělosti, jako je vlastní bydlení nebo finanční nezávislost, se pro mnohé stalo nedosažitelným luxusem, což pocit předčasného zestárnutí jen umocňuje.
Možná je čas tenhle nesmyslný kult mládí a extrémního výkonu trochu zbrzdit. Život opravdu nekončí úderem třicátých narozenin a není to závod o to, kdo se dřív zničí na cestě za „úspěchem“. Zpomalit, netrestat se za to, že člověk ještě nemá všechno vyřešené, a prostě jen normálně žít, totiž není ostuda. Je to ten vůbec nejlepší lék proti předčasnému stárnutí.
