Článek
Stát nás matky vyzývá, ať se po rodičovské dovolené vrátíme ihned do práce a zachraňujeme ekonomiku. Realita? Zkrácené úvazky připomínají sněžného muže, flexibilita je pro spoustu firem sprosté slovo a za to, že jsme přivedly na svět další generaci, platíme doslova celoživotně. Pojďme si sundat růžové brýle a podívat se na fakta.
Všichni tu pohádku známe. Žena na rodičovské si údajně „odpočine“, a pak se s novou energií a zoceleným time managementem vrhne zpět do budování kariéry. Zaměstnavatelé by se o ni měli prát, protože nikdo nedokáže žonglovat s hořícími termíny, maily a dětskou rýmou tak jako matka tříleťáka.
Jenže pak narazíme na realitu české kotliny. Pohovor za pohovorem, tiché protáčení očí personalistů při zmínce o školce a nevyřčená otázka visící ve vzduchu: „A kdo vám bude hlídat, až to vaše dítě dostane neštovice?“ Pokud máte pocit, že jako matky selháváte a nikde vás nechtějí, mám pro vás zprávu: Není to vámi. Je to systémem. Český trh práce na matky zkrátka není připraven a data to jasně dokazují.
1. Zkrácené úvazky? Spíše bájný jednorožec
Ze všech stran slyšíme, jak bychom měly ideálně pracovat na částečný úvazek, abychom neztratily kontakt s oborem, ale zároveň nešidily rodinu. Zní to krásně, dokud se nepodíváme na statistiky.
Podle dat Eurostatu pracuje v Evropské unii na zkrácený úvazek zhruba třetina žen (v Nizozemsku je to dokonce přes 60 %). A v České republice? Tady se plácáme na hranici 8 až 10 % (přičemž se toto číslo nepatrně zvedlo až v posledních letech). Tento podíl je dlouhodobě jeden z nejnižších v Evropské unii.
Když se začtete do domácích zpráv o rodině nebo analýz od předních českých ekonomů, zjistíte, že nabídka částečných úvazků je u nás prostě tragická. A když už existují, často jde o pozice s nízkou kvalifikací, na které se hlásí nepřeberné množství zájemců. Pokud jste před dětmi dělala manažerku, analytičku nebo jinou vysoce kvalifikovanou práci, trh vám nabídne „buď všechno, nebo nic“. Výsledkem je, že řada vzdělaných žen končí na pozicích hluboko pod svou kvalifikací jen proto, aby mohly v 15:30 vyzvednout dítě ze školky.
Zdroj: Pexels.com
2. Daň za to, že rodíme
Zatímco otcům po narození dítěte plat na výplatní pásce často naskakuje – protože je společnost najednou vnímá jako ty důležité „živitele“, kterým je třeba přidat –, matky padají do propasti. Sociologové pro ni mají i přesný termín: daň z mateřství (motherhood penalty).
Ztráta tří a více let znamená nejen přerušení praxe, ale také zmrazení mzdy. Když se žena po rodičovské vrací, její bezdětní kolegové už jsou platově i kariérně o několik pater výš. Rozdíl v platech mužů a žen u nás dlouhodobě patří k nejvyšším v Evropě – dělá to zhruba 16 až 18 %. A hádejte, co je jeho hlavním motorem? Právě mateřství a nemožnost skloubit péči s adekvátně placenou prací. Podle ekonomů nás tato „penalta“ provází v podstatě až do důchodu, který mají ženy logicky o poznání nižší.
3. Kam s dětmi? Školky praskají ve švech
Zaměstnavatel vás nechce na zkrácený úvazek a nutí vás do plného. Dobře, zatnete zuby. Ale kde bude vaše dítě?
Přestože se situace s dětskými skupinami v posledních letech mírně zlepšuje, infrastruktura státu v podpoře pracujících rodičů stále zásadně selhává. Pokud máte dítě mladší tří let a chcete, či dokonce finančně musíte, nastoupit do práce, ocitáte se v začarovaném kruhu. Státní školky vás odmítnou pro nedostatek kapacity a ty soukromé často spolknou tak velkou část vaší výplaty, že chodíte do práce spíše ze solidarity než pro reálný výdělek.
Řešení? Musíme přestat mlčet
Je nesmírně frustrující poslouchat rady o tom, jak se matky musí „lépe snažit“, „vzdělávat se na rodičovské“ a „být průbojnější“. Ne. To, co potřebujeme, rozhodně není další webinář o sebevědomí.
Potřebujeme:
- Daňové zvýhodnění pro zaměstnavatele, kteří nabídnou reálné a kvalifikované zkrácené úvazky.
- Dostatečnou síť školek a dětských skupin.
- Normální a běžné využívání práce z domova (ta se mimochodem během pandemie u žen s dětmi tak skvěle osvědčila, ale firmy se jí dnes opět nesmyslně brání).
- Změnu firemní kultury, která přestane vnímat paragraf na nemocné dítě jako selhání zaměstnance, ale jako běžnou součást života.
Do té doby nás spousta raději volí nejistou cestu tvůrkyň na volné noze. Ne však proto, že bychom všechny měly v sobě nezlomného podnikatelského ducha, ale proto, že je to často jediný způsob, jak skloubit vydělávání peněz s tím, že na nás ve tři odpoledne čeká umazané štěstí ve školce.
Až vám zase někdo řekne, že se matky po rodičovské nechtějí vracet do práce, pošlete ho… na Google. My totiž chceme. Ale systém musí chtít nás.
Zdroje:
Statistiky Eurostatu (Podíl žen pracujících na částečný úvazek je vyšší než u mužů), Zpráva o rodině, 2020 (Ministerstvo práce a sociálních věcí), Analýzy trhu práce (Think-tank IDEA CERGE-EI), Genderové rozdíly v odměňování (Sociologický ústav AV ČR)
