Z hvězdy Squid Game psancem. T.O.P přežil pád a vrací se s mrazivou zpovědí

Po třinácti letech hudebního ticha vydává své nové, čistě autorské album Another Dimension. Nečekejte ale chytlavý k-pop. Tohle je syrový a bolestivý deník muže, který musel opustit toxický systém, aby si zachránil holý život.

Abychom pochopili hloubku jeho nového alba, musíme se vrátit do roku 2017. V té době byl T.O.P jakožto člen ikonické skupiny BIGBANG na vrcholu asijského showbyznysu. Během jeho výkonu povinné vojenské služby však praskl skandál spojený s užíváním marihuany. To, co by na Západě pravděpodobně skončilo krátkou omluvou, však v nekompromisní jihokorejské společnosti znamená naprostý konec.

Mediální lynč a společenské odsouzení byly tak drtivé, že T.O.P udělal to nejkrajnější řešení. O několik let později ve svém prvním velkém rozhovoru pro magazín Prestige otevřeně přiznal: „Zkoušel jsem tehdy spáchat sebevraždu. Až později jsem si uvědomil, kolik bolesti a zranění jsem tím způsobil lidem kolem sebe, své rodině a fanouškům.“ Po předávkování léky proti úzkosti tehdy skončil v bezvědomí na jednotce intenzivní péče.

Pro korejská média se stal veřejným nepřítelem a odstrašujícím případem. On sám byl podle svých slov rozhodnutý s hudbou navždy skoncovat.

Nakonec to ale byla právě hudba a neutuchající vášeň pro výtvarné umění, co ho udrželo nad vodou. „Během těch nejtěžších časů byla mou jedinou motivací tvorba,“ vysvětlil.

Nové album Another Dimension (často uváděné též jako Top Spot), které spatřilo světlo světa letos v dubnu, je tak doslova jeho hudebním znovuzrozením. T.O.P po šestnácti letech definitivně opustil agenturu YG Entertainment, odstřihl se od nálepky k-popového idolu a založil si vlastní nezávislý label (Topspot Pictures).

Získal tak absolutní autorskou svobodu. A je to slyšet. Na ploše jedenácti skladeb před námi nestojí uměle vytvořený produkt s nacvičeným úsměvem, ale zraněný člověk. Balancuje na hraně avantgardního rapu a umělecké performance. Otevřeně rapuje o fyzickém znechucení ze slávy, o izolaci, boji s vlastním egem a vyčerpání. Zvukově i textově nás zve do „jiné dimenze“, kde už neplatí pravidla hitparád, ale pravidla umělecké terapie.

Album Another Dimension nefunguje jako běžná popová deska plná oddělených singlů. Je to koncepční dílo, které se dá vnímat spíše jako výstava o jedenácti obrazech. T.O.P nás v nich provází svou psychikou od těch nejtemnějších momentů až po konečné smíření.

Hned v úvodu alba T.O.P nemilosrdně strhává masku naleštěnému k-popovému průmyslu. Ve skladbě OVAYA (A Small Filthy Show Window) přirovnává showbyznys k „malé špinavé výkladní skříni“, ve které jsou umělci vystavováni jako prázdné produkty bez vlastní vůle. Na tuto myšlenku navazuje mrazivá zpověď Self Crucifixion, kde se upřímně zodpovídá z toho, že je mu z neustálého hodnocení a toxické slávy doslova fyzicky špatně. V energické Seoul Chaos pak popisuje samotné hlavní město Jižní Koreje jako místo, které ho svým tempem, hlukem a tlakem málem sežralo zaživa.

Dalším silným motivem je samota. Co se stane s člověkem, když po koncertě pro desítky tisíc lidí zavře dveře hotelového pokoje? Skladba Stendhal Syndrome je mistrovskou ukázkou jeho textařského umu. Využívá psychiatrický termín pro stav, kdy je člověk přehlcen krásou umění, jako paralelu k naprostému emocionálnímu vyčerpání z vystupování. Legendární newyorský klub ve skladbě Studio54 pak slouží jako metafora pro divoké večírky a falešná přátelství, která se s ranním světlem rozplynou v nicotu.

V druhé polovině alba se pozice oběti mění v suverénní tvůrčí projev. V tracku Desperado se T.O.P pasuje do role psance – odpadlíka, jenž si dobrovolně vybral život mimo systém, protože mu dává svobodu. Ironická a zvukově experimentální Zero Coke dokazuje, že už nedělá hudbu pro algoritmy hitparád, ale čistě pro vlastní zábavu. A ve skladbě The Giant dává jasně najevo, že ze všech svých traumat vyrostl. Stal se „obrem“, na kterého už malichernosti bulvárního světa nedosáhnou.

T.O.P ovšem nezapomíná ani na ty, kteří při něm celou dobu stáli. Skladba For Fans je tou nejkřehčí částí alba – upřímným poděkováním a omluvou za dlouhé roky neaktivity. Nejde však o slib návratu do starých kolejí. Titulní Another Dimension a závěrečná Be Solid jsou jasným prohlášením: Jsem tady, jsem konečně nohama pevně na zemi a tvořím v úplně jiné dimenzi, kam na mě už nikdo nemůže.

Skutečnost, že T.O.P už nehraje podle pravidel establishmentu, potvrdila i zpráva z korejských médií. Tamní státní televize KBS zakázala rovnou sedm skladeb z nového alba (včetně Be Solid nebo Zero Coke) k vysílání kvůli „vulgarismům a nevhodným výrazům“.

Zatímco v dobách BIGBANG by takový zákaz znamenal PR katastrofu, dnes je to spíše důkaz umělcovy nezávislosti. Navíc čísla mluví za vše: i bez podpory tradičních médií zaznamenalo album Another Dimension hned první den na Spotify 1,47 milionu přehrání, čímž T.O.P stanovil nový letošní rekord mezi korejskými sólisty. Svému bývalému kolegovi navíc na sociálních sítích veřejně vyjádřili podporu i G-Dragon a Taeyang, čímž dali jasně najevo, že pouto mezi členy BIGBANG je silnější než jakýkoliv skandál.

Choi Seung-hyun si prošel peklem, které by mnoho jiných zlomilo. K-popový průmysl je mašinérie, jež neodpouští, a korejská společnost dokáže své modly zničit s naprosto stejnou vášní, s jakou je předtím uctívala.

Album Another Dimension je však hmatatelným důkazem toho, že z popela se dá vstát. T.O.Pův návrat totiž není klasickým comebackem, je to triumf individuality nad systémem. Dokázal přetavit svou bolest, izolaci a chyby z minulosti do surového, nekompromisního umění. Odstřihl loutkovodiče, vzal si zpátky svůj vlastní hlas a ukázal, že i když vás společnost odepíše, o svém konci nakonec rozhodujete jen vy sami.

Ať už ho tedy veřejnost vnímá jako herce ze Squid Game, nebo bývalého člena BIGBANG, jedna věc je po poslechu jeho nového alba naprosto jasná: T.O.P už dávno není něčím produktem. Je konečně sám sebou.

Zdroje: Prestige Online, Korea Herald, The Straits Times, Movist.com, Timesnownews.com, Genius.com