Článek
Bitvu na Bílé hoře roku 1620 lidé většinou vnímají jako symbol jedné z nejtragičtějších kapitol českých dějin. Střetla se zde česká stavovská armáda s vojsky císaře Svaté říše římské Ferdinanda II. Štýrského a německé katolické ligy. Méně početná stavovská armáda utrpěla drtivou porážku, která znamenala konec stavovského povstání a nastartovala období 300 let trvající habsburské nadvlády. To se vžilo pod označením „doba temna“. Skutečnost však tak temná nebyla.
Češi si události přikreslili
Postoj Čechů k této události je významně ovlivněný dobovou propagandou. Symbolem údajného útlaku od Habsburků začala být doba po bitvě na Bílé hoře vnímána až od 19. století. Události si navíc Češi během staletí značně přikreslili. Český národ podle historiků rozhodně nezanikl a nedocházelo ani k násilné germanizaci.
K masivní vlně emigrací sice došlo, na druhou stranu ale inteligence také přicházela a nově vznikala. Jen s jediným rozdílem, že byla katolicky orientovaná. I její zástupci přitom uchovávali české nacionální poselství.
Pražské Klementinum bylo sídlem Jezuitů a s nimi také centrem vzdělanosti. Právě inteligence z řad Jezuitů se mohla vrátit do českých zemí až po bitvě na Bílé hoře, tedy potom co byli předtím nekatolíky vyhnáni.
Kdyby stavovské povstání uspělo, Češi by utrpěli více
S odstupem času se dá předpokládat, jak by české země skončily, kdyby tehdy bitva na Bílé hoře dopadla s opačným výsledkem, tedy vítězstvím stavovského vojska. Fridrich Falcký byl spíše dobrodruh než stabilní panovník. Byl mladý, nezkušený a neměl téměř žádné spojence.
Pokud by se plně chopil moci i v českých zemích, hrozila by ostrá nevraživost vůči katolíkům, což by zemi rozvrátilo. Hned po jeho korunování českým králem se například objevily případy obrazoborectví v pražské svatovítské katedrále, které velmi pobouřilo lid. Pro Fridrichova dvorního kalvínského kazatele byly totiž obzvlášť nepříjemné relikvie a obrazy v českých kostelích. Nechal zničit i slavný katedrální mariánský oltář s malbami Lucase Cranacha staršího.
Mohly by ale nastat i spory mezi nekatolíky. Protestantských směrů totiž byla celá řada - měli jsme zde utrakvismus, novoutrakvismus, staroutrakvismus, luterství, kalvinismus a jednotu bratrskou. Tyto konfese se navzájem nerespektovaly.
Fridrich Falcký dobrým vládcem nebyl. Za jeho krátké vlády byla významně poničena i katedrála svatého Víta - dědictví z dob Karla IV.
Habsburkové dali Čechům svobodu
I když byla habsburská monarchie líčena jako žalář národů, opět jde jen o mýtus. V rámci mnohonárodnostní říše měl každý národ svým způsobem právo na sebeurčení. Co se týká zrovnoprávnění němčiny s češtinou v Obnoveném zřízení zemském, šlo spíše o spravedlivé vyrovnání. Předcházejícího rozhodnutí Zemského sněmu z roku 1615 totiž z češtiny udělalo jediný přípustný jazyk. Kvůli tomu vznikaly nespravedlivé situace, že šlechtici, kteří se zde chtěli usadit, museli umět česky.
Existovali sice lidé, jako páter Antonín Koniáš, kteří doopravdy sbírali a pálili nežádoucí díla. Většinou už se ale nemluví o tom, že podobný seznam zakázaných knih měla každá tehdejší církev. Šlo tedy o běžnou praxi. Koniáš navíc psal také velice povedené české práce, takže nebyl zaměřený proti Čechům. Rekatolizace pak probíhala v celé Evropě a nebyli jsme žádnou výjimkou.
Pojem, který vymysleli až komunisté
Negativní obraz Bílé hory coby celonárodní tragédie, který vznikal od 19. století, byl rozsáhle zneužitý po druhé světové válce. Posloužil jako důvod rozsáhlých postihů vůči Němcům a Maďarům. Měla to být spravedlivá odplata za křivdy utrpěné během pobělohorského útisku.
Události po bitvě na Bílé hoře finálně vytrhli z kontextu dějin komunisté. Potřebovali se totiž vymezit proti „zlým Habsburkům“ a šlechtě celkově, která údajně lid sociálně utiskovala. Se samotným pojmem „doba temna“ přišel první komunistický ministr školství Zdeněk Nejedlý. Byl vášnivým vyznavačem Aloise Jiráska a inspiroval se názvem jeho románu Temno. V tomto případě však komunistům nevadil ani Tomáš Garrigue Masaryk, protože z velké části převzali jeho argumentaci k Bílé hoře. Přidali si jen bolševické fráze o sociálním vykořisťování šlechtou.
Zdeněk Nejedlý byl prvotřídní komunistický překrucovač dějiny. I proto se mu říkalo Rudý dědek. Místo fakty se řídil romány Aloise Jiráska.
Školní osnovy dodnes neodpovídají skutečnosti
Je smutné, že ve školních učebnicích často najdeme ještě tuto chybnou interpretaci doby pobělohorské. Od roku 1989 a Sametové revoluce už přitom uplynulo dost času, abychom mohli aktualizovat školní osnovy. Dějepis by se měl učit podle současných historických poznatků, nikoliv na základě ideologických frází z 50. let minulého století.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_B%C3%ADl%C3%A9_ho%C5%99e
https://www.ceskykralovskyinstitut.cz/bitva-na-bile-hore-co-k-ni-vedlo-a-opravdu-po-ni-prisla-doba-temna/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rozhovor-bila-hora/r~c20aae18235211eba25cac1f6b220ee8/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_temna
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Nejedl%C3%BD
