Článek
Günther Adolf Ferdinand von Kluge byl skvělým vojenským stratégem, avšak nikdy nebyl horlivým nacistou. Naopak byl zapleten do četných intrik a atentátů na Hitlera. Kvůli tomu také panují spekulace nad Klugeho smrtí. Jeho bojová kariéra a úspěchy jsou ale neméně zajímavé. Postupně velel 4. armádě při invazi do Polska, v bojích o Francii i po vypuknutí operace Barbarossa. Za úkol měl dobytí Moskvy.
Později byl Kluge pověřen hlavním velením na západní frontě. Po dalším atentátu na Hitlera se nad ním však začala stahovat mračna. Když vedly stopy i k němu, údajně spáchal sebevraždu. Spekuluje se ale i nad vraždou. Jak to bylo doopravdy se zřejmě nikdy s jistotou nedozvíme. Jeho tělo se navíc po válce ztratilo z hrobky.
Pocházel z vojenské rodiny
Kluge se narodil 30. října 1882 v Posenu, v tehdejším německém Prusku. Jeho otec pocházel ze šlechtické vojenské rodiny. Kluge bojoval už v první světové válce, kde dosáhl hodnosti kapitána a byl zraněn u Verdunu. Nejrychlejšího kariérního růstu se pak dočkal v meziválečném Reichswehru. Po převzetí moci Hitlerem se dostal až do vedení 4. armády Wehrmachtu.
Günther měl také mladšího bratra Wolfganga, který sloužil v obou světových válkách a v září 1944 velel pevnosti Dunkerque.
Maršál Kluge pocházel z vojenské rodiny a tomuto řemeslu zůstal věrný po celý život. Na kariérní vrchol vystoupal po převzetí moci Hitlerem, ačkoliv nebyl přesvědčeným nacistou.
Odpor k Hitlerovi
Kluge se obával, že Hitlerův agresivní militarismus zavede Německo do katastrofy. Nesouhlasil ani s agresivním násilím na židech. Během sudetoněmecké krize byl členem tajné protiválečné skupiny vedené Ludwigem Beckem a Ernstem von Weizsäckerem. Ti byli rozhodnutí provést převrat a zbavit Hitlera moci, pokud by se rozhodl napadnout Československo. O této iniciativě věděli i západní spojenci. Přesto však podepsali Mnichovskou dohodu, a tak Kluge s dalšími od převratu upustili.
I nadále byl však Kluge k nacistům v soukromí kritický. Jeho vojenská čest mu však bránila v tom, aby se i on sám aktivně zapojil do pokusů o zabití nebo zbavení moci Hitlera. Navzdory kritice nacismu byl ale hrdý na přezbrojení Wehrmachtu a věřil v princip Lebensraumu.
Invaze do Polska a Francie
Po aktivaci 4. armády se Günther von Kluge stal jejím velitelem. První ostré nasazení jej čekalo v roce 1939, kdy se zúčastnil invaze do Polska. Během prvního dne ovládl Gdaňsk a pokračoval dál na východ, kde uvěznil několik polských divizí. Za polapení těchto sil v počáteční fázi invaze si Kluge vysloužil Hitlerovu chválu jako jeden z jeho nejlepších velitelů.
Poté se Kluge se svou 4. armádou přesunul na západ, zapojil se do útoku na Francii a postupoval velmi rychle k řece Máze. Zajal 10 000 vojáků, 100 tanků a zničil zbytek francouzské 9. armády za cenu pouhých 35 mrtvých. Později dosáhl řeky Seiny a Kluge si tímto úspěšným tažením vysloužil povýšení do hodnosti polního maršála.
Hitler Klugeho uznával jako jednoho z nejlepších stratégů. Přesto si jeho loajalitu později musel kupovat penězi.
Operace Barbarossa
Kluge velel 4. armádě také při zahájení operace Barbarossa v rámci skupiny armád Střed. Do této skupiny patřily mimo jiné také tankové formace Heinze Guderiana a Hermanna Hotha. Po neúspěších Wehrmachtu v zimě 1941 se stal Günther von Kluge velitelem celé skupiny armád Střed s cílem dobýt Moskvu.
Hitler zřejmě věděl, že mu Kluge není nakloněn, a tak si snažil jeho loajalitu kupovat. K 60. narozeninám od Hitlera dostal darem více než 250 000 říšských marek společně se slibem, že si může vybrat nový dům a vše bude placeno ze státní kasy.
Protihitlerovská opozice
Velitel štábu skupiny armád Střed, které velel polní maršál Kluge, byl Henning von Tresckow. Tento známý spiklenec se snažil znovu zformovat část německé generality proti Hitlerovi. Snažil se přemluvit ke spolupráci i Klugeho, kterému zároveň vytýkal, že se nechává od Hitlera uplácet. Po výměně názorů Kluge slíbil, že Hitlera při příští návštěvě fronty zatkne. Po dalším finančním obnosu, který darem dostal, si to však rozmyslel. Kolem září roku 1943 se podařilo generálovi Ludwigu Beckovi Klugeho znovu přemluvit ke spolupráci s protihitlerovskou skupinou.
Von Kluge rovněž věděl o atentátu na Hitlera, který se měl uskutečnit 21. 3. 1943 ve Smolensku. Tam byla vybrána skupina vojáků, která měla při obědě ve vojenské kantýně Hitlera zastřelit. Von Kluge ale varoval, že na místě není Himmler a měl obavy, že by došlo k občanské válce mezi Waffen SS a Wehrmachtem. Proto rozhodl o odvolání atentátu.
Kluge byl sice tvrdý válečník, ale díky své vojenské cti se neváhal postavit excesům a nespravedlnostem. K Hitlerově politice měl výhrady od samého začátku.
Odpor proti násilí
Když se v týlu fronty v Sovětském svazu nejsilněji rozmohlo drancování, rabování a zabíjení civilistů vojáky Wehrmachtu, Kluge ostře protestoval. Vydal svým jednotkám rozkaz, který měl obnovit disciplínu. Uváděl, že je „nejvyšší čas zcela skoncovat s neopodstatněnými způsoby získávání zásob, s nájezdy, s loupežnými výpravami, s veškerou nesmyslnou a zločinnou činností.“ Kluge pohrozil tvrdými opatřeními proti pachatelům spolu s jejich veliteli, kteří by nedokázali udržet kázeň.
Působení ve Francii po vylodění Spojenců
V červenci 1944 byl Kluge jmenován vrchním velitelem německé armády na západě. Jeho předchůdce, polní maršál Gerd von Rundstedt, byl totiž odvolán za výrok, že válka je prohraná. Kluge se však hned po nástupu do pozice pohádal s polním maršálem Rommelem. Po inspekci na frontě v Normandii ale Kluge uznal, že je situace beznadějná a Rommelovi se omluvil.
Kluge byl u kolegů oblíbený. Přezdívalo se mu chytrý Hans.
Situace po dalším atentátu na Hitlera
Před atentátem na Hitlera v červenci 1944 Kluge jako velitel západní fronty souhlasil s podporou spiklenců. Avšak jen za podmínky, že bude Hitler zabit. V Paříži tak spiklenci zatkli přes 1 200 příslušníků SS a SD. Jenže pokus o atentát se nezdařil a poté, co se to Kluge dozvěděl, svou podporu odvolal a zrušil zatykače. Přesto v Hitlerově okolí postupně zesílily názory, že byl do atentátu zapojen. Kvůli tomu jej Hitler odvolal z funkce a na jeho místo dosadil generála Modela. Rozhodnutí mělo nabýt platnosti hned následujícího dne.
Podle oficiální verze si poté dobrovolně vzal život, když už neviděl jiné východisko. Zároveň napsal Hitlerovi dopis na rozloučenou, ve kterém uvedl, že mu byl vždy věrný a nevidí jinou možnost než sebevraždu. Během cesty z Francie do Německa údajně požil jed ve formě kapsle s kyanidem.
Spekulace kolem sebevraždy
Po druhé světové válce byla rakev s jeho ostatky ukradena z krypty a dodnes není známo, kam byla převezena. Ihned se tak objevily spekulace, zda nebyl ve skutečnosti zavražděn. Kniha Rozhovory s katem uvádí, že byl Kluge zatčen SS na rozkaz Heinricha Himmlera. Velitel SS a policie v západní části Německa se maršála Klugeho při výslechu pokoušel dvakrát donutit ke spáchání sebevraždy pistolí a jedem.
Kluge však pokaždé trval na své nevině. Napsal pouze dopis Adolfu Hitlerovi a následně byl zastřelen. Himmler trval na tom, aby Stroop poslal do hlavního stanu zprávu, že Kluge nastoupil ve Francii do letadla, kterým měl letět k Adolfu Hitlerovi, a těsně před startem spáchal sebevraždu.
