Článek
Za rozhodnutím vyrazit právě stálo několik „pošťouchnutí“ jak z mého okolí, tak i knížek a článků v různých novinách. Pokud vás moje vyprávění inspiruje a také vyrazíte, budu vám držet všechny palce. Při poznávání sebe sama, poznávání omezení ve své hlavě a nalezení smyslu svého života.
Síla rozhodnutí
Když jsem poprvé vyslovil nahlas, že půjdu Svatojakubskou cestu z Čech až do Santiago de Compostela, nešlo o plán. Šlo o rozhodnutí. A právě to rozhodnutí vyjít bylo nejtěžší.
Neměl jsem jistotu, že dojdu až na konec. Neměl jsem dokonalou přípravu ani odpovědi na všechny otázky. Měl jsem jen vnitřní pocit, že musím vyrazit. Že pokud zůstanu stát, zůstanu stát i v jiných věcech svého života.
První krok nebyl o kilometrech. Byl o odvaze. O ochotě přijmout nejistotu. O smíření se s tím, že přijdou dny, kdy bude pršet. Kdy budu pochybovat. Kdy budu unavený víc, než jsem čekal. A taky že přišly.
Na cestě jsem pochopil, že pevnost rozhodnutí není o tvrdohlavosti. Je o tichém, každodenním potvrzování: Jdu dál. I když nevím přesně kam. I když to bolí. I když ostatní nechápou proč.
Každý další krok byl jednodušší než ten první. Ne proto, že by zmizely překážky, ale proto, že každý krok dokazoval, že své rozhodnutí myslím vážně.
Dnes si z toho odnáším jednu silnou věc:
„Velké cíle nejsou o motivaci. Jsou o závazku vůči sobě samému“.
Jakmile se skutečně rozhodneme, svět nám začne pomáhat. Ale až poté, co vykročíme.
