Koráb u Kdyně. Večer pod jabloní ukázal, proč jsou vandráci nejšťastnější

U dobrých lidí se mi spalo báječně. Vycházím z Obytců a svatojakubská značka je hned nad vsí, takže včerejší bloudění bylo zbytečné. Do Klatov je to ani ne přes kopeček. Chtěl bych se dostat až do Kdyně a zítra přes hranici do Německa. Jako takový hezký cíl mi připadá kopec Koráb u Kdyně, kde má být turistická chata.

Na kopečku nad Kydlinami mi sluníčko ukazuje bílou kapličku a u ní z kmene vyřezanou zvoničku. Je odborně usazená, aby jí nevadil sníh ani déšť, stažená železnými pásy. Tady autor udělal věci tak jak se dělat mají. Aby vydržely.

To je něco, co rozhodně stojí za vidění. Vytvořili ji místní umělecký kovář pan Trefanec a klatovský sochař pan Fiala. Je přímo součástí Svatojakubské cesty, na krásném kopečku, fortelně vyrobená a vede k zamyšlení.

„Kolik lidí se rozhodne vytvořit něco pro úplně cizí lidi, které nikdy nepotkají? Kolik lidí ví, že už samotná cesta má smysl?“

Je báječné, že ještě dneska někdo pro svoje spoluobčany vytvoří tak krásné místo.

Opravdu lituji, že cihla nedokáže líp fotit, ale konec konců vypravte se do Kydlin sami a pokochejte se na místě. Každé zastavení tvoří žulový kvádr s kamennou kapličkou a barevným reliéfem, takže vydrží.

V Klatovech jsem už kolem osmé hodiny. Staví před nimi nový kruháč, všude plno dělníků, přestože je sobota. Než bych stavbu obcházel, tak prolezu metr vysokým kanálem skrz násep zpátky na starou asfaltku.

Cestou do města míjím Maruščiny perníčky – ta vůně jde přes celou ulici. Dostávám kafe a perník, kupuji ještě pytlík perníkových srdíček na cestu. Škoda že Maruška nedělá taky perníkové mušličky, když je přímo na Svatojakubské cestě.

Klatovy jsou plné zábran, má tady být nějaký cyklistický závod. Na náměstí vidím známého poutníka Standu z Třemšína, hulákám na něj, ale neslyší. Asi se uvidíme až ve Všerubech.

Ve infocentrum jsme dobil mobil, dostal razítko a v Z boxu cestou z města vyzvedl objednaný tarp. Má to být úžasná kombinace pláštěnky a přístřešku na spaní. Stojí skoro 3.000,- Kč, tak jsem zvědavý jak bude fungovat.

Pořizuji ještě v Hudy sportu teplejší mikinu na noc, protože holky mi sice poslaly svetr do Zásilkovny, ale s jiným emailem než je v aplikaci. Takže jsem nebyl schopen ho z boxu vyzvednout. A to mi ho dcerka tak krásně zašila! K tomu extra savý ručník 80 × 50 cm.

Je příšerné vedro. Žbluňknu na konci Klatov do Úhlavy, ale pomohlo to jen na chvilku. Dávám si na místním koupališti 2 kofoly a přiměřeně příšerný smažák. Jediné jídlo až do večera, v tomhle počasí nemám hlad.

Přes Tajanov mířím na Drslavice. Značení je tady nějaké zmatené. Objevily se nečekané odbočky, další stezky, čert aby se v nich vyznal.

Nakonec se vyškrábu do sedla mezi Velkým a malým Bítovem a vidím svůj dnešní cíl – Koráb nad Kdyní. Sakra to je kopec. Vtipálek značkař asi chtěl, aby se turisté a poutníci mohli pokochat výhledem široko daleko.

Ve Vílově poprvé a o kousek dál v Úsilově podruhé si lidem říkám o vodu, jdu úplně splavený. Pomalu supím na Koráb.

To by bylo, teď sedět u zábradlí opravdového korábu, šplouchat si nohy v moři a popíjet něco chlazeného. V chodu mě drží jen cedule zvoucí do hospody u rozhledny. Proč musí být na každé ceduli velké napěněné pivo?

Turistická chata se opravuje. Žádné chlazené pivko ani gáblík. Pod horskou chatou se k sobě tulí nějaký páreček, hledám nenápadně místo na přespání, abych nerušil. Do Kdyně tedy rozhodně teď navečer neslezu.

Na dně baťohu vyšťourám pár tvrdých rohlíků a kus sýra, dopíjím zteplalou vodu. K tomu padavčata z nedaleké jabloně. Teď by byl i tvrdý bochník chleba od Plánice z lesa dobrý. Ale není si na co stěžovat.

Ti dva odjíždějí, asi se obávají svědka za zády. Stelu si pod jabloní s výhledem na Kdyni a možná Všerubský průsmyk do Německa.

Koukám na zapadající sluníčko, jak si lehá do červánků a zčista jasna mi hlavou bleskne, jak to byl dneska dlouhý den. Doma jsou dny strašně krátké, doslova protékají mezi prsty. Kancelář, obrazovka počítače, občas auto, rozhovory se zákazníky, zase počítač, pořád to samé. Ráno zaběhat stejný okruh, jednou do roka někam vypadnout. 40 x dovolenou a jsem v důchodu. Týdny a měsíce se úplně slévají, nejsem schopný si vybavit, co jsem dělal před měsícem, jakoby mi čas někdo ukradl.

Teď se pořád něco děje, každou vteřinu se něco mění a jsem schopný ty změny vnímat! Proto jsou ti vandráci tak šťastní. Nemusí trávit dny a roky stále stejnou prací jen aby si udrželi všechny krámy, které „musíme“ mít.

Mám všechno co potřebuji v ruksaku a pohoda! Díky chcíplé cihle už netrpím netolismem, ani vlastně mobil nepotřebuju. Západ slunce je sám o sobě tak krásný a proměnlivý. Fakt jsem vděčný, že se tu můžu takhle kochat. Zítra už půjdu Německem. Jaké to tam bude?

Po setmění sem tam něco dupe, lítá spousta netopýrů, ale jak jsem utahaný, tak spím jako dřevo.

Ušel jsem 30 km

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s  lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino máte na stránkách tvojesance.cz

Zdroj: https://www.tvojesance.cz/korab-kdyne/