Svatojakubská cesta Třemšín-Nepomuk: Když tě osud třikrát zastaví a změní ti život

Rozloučím se ze Standou, vystoupím znovu k vrcholu Třemšína a po červené značce sestupuji z kopce. Kochám se krásným výhledem, pokud to kamenitá cesta dovolí. Jakmile se ponořím mezi vysoké stromy, je po výhledu.

Zdálky slyším bublání motorové pily, pak zvýší otáčky, chvíli řve jak na lesy, prasknutí a žuchnutí kmene. Potkávám tu osamělého dřevorubce. Jak ten uměl položit borovici! Moc pěkně se na jeho práci koukalo. Naštěstí nikde kolem žádný Jeníček s Mařenkou.

O kus dál se po lesní cestě začalo blížit něco červeného takovým houpavým pohybem – dvě dámy v na koních v červených blůzách Pony expresu! Pomalu mne míjí jakoby se nechumelilo. Snažím se honem vyhrabat mobil, jenže cihla fotí pohyb fakt mizerně!

Mohu jen obdivovat, jak se koníci proplétají houštím a mizí. Vyjeli z cesty tak pro jednoho a bez baťohu. Ještě po ní teče potůček, musím si dávat bacha abych si nenabral.

Vyjdu z lesa a jsem ve Starém Smolivci. Odtud se dá zkrátit cesta po silnici doprava přes Vrčeň do Nepomuku. Nicméně Svatojakubská cesta vede oklikou přes Kasejovice.

Sednul jsem si ve Smolivci pod sošku Sv. Vojtěcha. Mají u ní krásný příběh o jeho putování tímhle krajem. Jak pomohl pasáčkovi na Zelené hořem která tenkrát ještě nebyla zelená a otevřel zázračně pramen, aby se jeho dobyteček mohl napít. Jak potrestal lakomého sedláka a naopak odměnil jiného, který mu pomohl.

Přivolalo mi to vzpomínku na kamarádku z Dobříše, která mi před pár dny nezištně nabídla přespání. Spoustu let jsme se neviděli. Před pár týdny jsme se náhodou potkali u nás ve městě, když byla se synem navštívit maminku v domově důchodců. Za týden jsme na sebe zase narazili, i když žijeme sto kiláků od sebe. Další náhoda? Před pár dny to bylo potřetí, to něco musí znamenat.

Právě dlouhé hodiny chůze mi pomohly vyplavit staré věci a najít odvahu k důležitému rozhovoru. Zavolal jsem jí a požádal o odpuštění za to, že jsem ji kdysi ranil. Odpověděla mi jen „bezpodmínečná láska“. Ženy jsou prostě v takových věcech mnohem dál. Věděla, že jsem potřeboval odpustit hlavně sám sobě. Uzavřít kruh.

Chůze má magickou schopnost:

• Uklidňuje mysl a vytváří prostor pro hlubší přemýšlení
• Vyplavuje potlačené emoce a nevyřešené situace
• Pomáhá uzavírat kruhy a nacházet vnitřní mír

Během přemítání jsem po vesnických silničkách došel až do Kasejovic. Byl jsem na ně zvědavý kvůli starému vtipu, kdy se baví dva známí a jeden se ptá druhého: „Hele, prý si dostal ve městě přes hubu? Ve kterým městě? V Kasejovicích! To není pravda, říká ten druhý. Kasejovice u mě nejsou žádné město!“

Město rozhodně jsou a hezké. Kostel Sv. Jakuba byl sice zavřený, ale vyčekal jsem si razítko na městském úřadě. Paní od přepážky se vrátila z oběda a hned poznala kdo mi dal razítko v Rožmitále pod Třemšínem.

a zbytek doběhl. Doslova. Kvůli čekání v Kasejovicích hrozí že prošvihnu zavíračku v Infocentru v Nepomuku. Musím hodně natahovat nohy.

Šup kolem Životického rybníka, přes kopeček lesem, kolem Mohelnického rybníka, funím jako parní válec, závěrečný kopeček od trati na začátku Nepomuku a jsem na náměstí! Hodná slečna v Infocentru na mě už čeká s razítkem namočeným a to si ji přijel vyzvednout ten její na rande! Ještě jednou děkuji!

Stojím uprostřed náměstí a upouštím páru. Dal bych si něco vydatného k večeři a zajdu naproti do hospoda U Švejka. Gulášek se nedá zkazit, no ne? Ale dá. Číšník k němu ještě nese nealko pivo, ale to už vracím. Zvětralé, nechutné, tohle se prostě nedá. Zrovna když platím, tak se na náměstí objeví Standa.

To už je potřetí, co se vidíme, tak aplikuji dneska objevené pravidlo třetího setkání. Sice spí na faře, ale jdeme spolu nahoru do kavárny Na poště. To je zařízení podle mého gusta. Mají tu služební kočky, obsluhu ve stylu gothic, vynikající polévku, koláčky i malinovou limonádu.

Popovídáme si o putování. Je mnohem zkušenější než já a mám od něj pár dobrých tipů. Jeho příběhy mi pomohly pochopit některé věci o mé vlastní cestě. Pak už se loučí, že na něj čekají. Třeba se ještě uvidíme.

Existuje nepsané pravidlo, které jsem si během svých cest osvojil: Když se s někým potkáte třikrát, máte si co dát. Není to náhoda. Je to výzva k zastavení, k věnování času a pozornosti.

• První setkání – můžeme přejít s úsměvem
• Druhé setkání – už bychom si měli všimnout
• Třetí setkání – je čas si sednout, povídat a přijít na to co si máte navzájem dát.

Pravidlo opravdu funguje, vyzkoušejte si to!.

Dobil jsem si mobil, dopsal deníček a vyrazil v Kefalínových stopách na Zelenou horu.

Právě do Nepomuku nastoupil Miloslav Švandrlík alias vojín Kefalín z nesmrtelné knížky (a filmu) Černí baroni aneb sloužili jsme za Čepičky.

Pro mladší ročníky: černí baroni neboli pétépáci (Pomocný Technický Prapor) byly vojenské jednotky, ve kterých politicky nespolehliví a kriminálem prošlí jedinci rubali uhlí, stavěli vojenské ubikace a silnice a vůbec vykonávali veškerou potřebnou otrockou práci.

Dostávali za ni symbolickou mzdu, takže na rozdíl od běžných vojáků si měli za co v hospodě ožrat ústa. Proto baroni a černí ne podle převládající barvy pleti, ale podle černých výložek. Rozhodně tahle vojna nebyla taková sranda jako ve filmu. Spíš tříleté galeje.

Zámek už je zvenčí opravený. Kašna, kterou nechal zbourat legendární major Haluška je také na místě. Škoda že je touhle dobou nepřístupná zámecká kaple se slavnou Zelenohorskou Madonou, ale co nadělám.

Vojenské objekty pod zámkem nalézám v dezolátním stavu včetně Ráje vepřů. Ale makají na tom, bagry jezdily i večer. Určitě to bude za nějaký pátek krásné místo.

Spím kousek od bývalého buzer placu a vzpomínám pod hvězdičkami na vlastní vojnu.

Ušel jsem asi 30 km.

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s  lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Zdroj:

https://www.tvojesance.cz/nepomuk-zelena-hora-cerni-baroni/