Článek
Po včerejší bouřce zůstala jen mokrota a drobný deštík. Z lesů stoupají po ránu pásy páry jak z uhřátýho vola. Určitě porostou houby. Ještě v suchu pod střechou si vařím čaj z maliní a namočené vločky ze včerejška. K vaření mi slouží socialistický liháček. Nic neváží, nepotřebuje plyn a chodí se mnou už 50 let.
Jdu dál hezky mokrou travnatou lesní cestou. Naboso si nemám do čeho nabrat, jen při brodění potoka v údolí si dávám bacha na kluzké kameny. Holt na šlapkách nemám nesmeky.
Z dalšího brdku už vidím na protějším kopečku vesnici.
Černé líce neboli Černolice
Dostala mě místní pověst o vzniku jména této obce, popsaná na úřední ceduli. Že prý uhlíř našel v lese odložené dítě a poprosil boha o zázrak, aby ho mohl nakrmit. Tak mu narostla prsa. Ale jak kojil, pálil uhlí a inhaloval kouř, tak dítěti začali černat tvářičky. A od toho jsou Černolíce.
Zlé jazyky tvrdí, že se starostova dcera dala dohromady z tmavým žonglérem z projíždějícího cirkusu a aby zakryla svůj hřích, vzala si jediného tmavšího muže z okolí. To byl ten uhlíř. Jenže když se umyl, tak to všechno prasklo. Nicméně vesnice už byla pojmenována, tak to tak nechali.
Škoda, že je mlha jako mlíko, prší a není pořádný rozhled. Z místních vyhlášených lezeckých terénů ani rozhledny nemám nic. V tom se z mlhy potichu vynoří vousatý zelený mužík se psem. Beze slova mě míjí a zase se ztratí. Že by lesní duch?
Ať děláš co děláš, někdy je to posr…ným navrch
Mířím po Hřebenech dál. Mlhu postupně odvál vítr a nalevo vidím Řitku. Ne řiťku lesního ducha. Tu možná viděl chrobák v hromádce koňských kobližků.
Cesta se dělí odbočkou podle křížové cesty ke kostelu Máří Magdaleny na Skalce. Většina z vás ho určitě viděla zespodu z dálnice, když jste projížděli Mníškem pod Brdy. Večer bývá kostel krásně osvětlený. Nikdy by mě ale nenapadlo, jak krásný je celý komplex i s klášterem.
Barokní areál Skalka u Mníšku pod Brdy
Křížová cesta Skalka
Zjevně stojí na magneticky přitažlivém místě, když se pod ním těžilo železo. Už samotný příchod podle poustevny, tedy fešáckého domku se zvoničkou, je zajímavý. Prý tu svého času poustevničil kardinál Vlk.
Pak 14 nádherně opravených kapliček křížové cesty. Je tesaná do velkých žulových balvanů, které tady nahoře v lese už chytají pěknou patinu.
To místo mě naprosto uchvátilo. Smekám před lidmi , co ho dali takhle krásně dohromady. Když se podíváte do historie Skalky, jak dlouho to trvalo než ji vybudovali. Pak ji zase komunisti poddolovali až skoro spadla. Nakonec pracná záchrana díky místním nadšencům z Mníšku a okolí.
Klášter Skalka nad Mníškem pod Brdy
Od kostelíka Sv. Máří Magdaleny je krásný výhled do kraje. Podle pověstí z Máří Magdaleny musel Kristus nejdřív vyhnat 7 ďáblů a pak s ním chodila jako evangelista. Holt holka s čertem v těle. I když podle některých zdrojů to mohla být dokonce Kristova manželka, se kterou měl dva syny.
Hospoda nad klášterní budovou je teď zavřená, ale v sezóně tu musí být pěkný hukot. Ale i tak se tu hezky sedí. Dávám si razítko - je připravené ve skříňce napravo od kostela a vracím se na hřebenovku. A tam překvapení!
Kostelík Sv. Máří Magdaleny
První Svatojakubský patník
Možná je znáte ze Španělska -pořádný žulový patník s vloženou modrou dlaždicí a žlutou svatojakubskou mušlí.
Nevěřili byste, jak takový kus šutru dokáže potěšit. Jakoby se teprve teď potvrdilo, že se to opravdu děje. Že opravdu jdu do Santiaga.
Je už hodně po druhé odpoledne, když vylezu z lesa a scházím dolů do Kytína.
Svatojakubský patník
Regenerace v Kytíně
Opravdu bych ocenil otevřenou hospodu a přání se mi plní. Hned vedle velké dřevěné ruky sypající na záhon kytičky čuchám čuchám dobroty! Z rodinného pivovaru voní jídlo a pohoda. Přívětivá hospodská mě zaparkuje na lavici hned u zásuvky, takže baťoh nikomu nepřekáží a můžu nechat dobíjet cihlu.
A už mi nese polívčičku hustou že v ní lžíce stojí. A vepřovou pečínku na kytínském pivu se špenátema a knedlíky. K tomu místní nealko pivo. Hu, přímo cítím ,jak se mi znovu nabíjí baterky a energie stoupá. Ještě preso a třešnička navrch -razítko do kredenciálu.
Musím říci, že hlavně v Německu se na farách vyptávali, kde klášter Kytín leží, že mají tak hezké razítko. Kouzlo nechtěného-šířím jejich slávu po světě. Ale jestli pojedete kolem Kytína, určitě se stavte.
Kytín dřevěná ruka s kytičkama
Zpátky na Hřebeny se mi s plným bříškem šlape mnohem lépe.Úpně jiný pocit než jít Polabím bez jídla. Jdu po oficiální cestě a odolávám odbočce na Hladovku nebo Bekovku, což jsou alternativní trasy pro cyklisty u Voznice.
Dobříš
Na tohle městečko mám milion a jednu vzpomínku, bydlí tu tety a strejdové. Seběhnu z kopečka a po hrázi rybníku Papež vcházím na Dobříš. Na razítko už je pozdě, Infocentrum i magistrát má zavříno, o kostelu nemluvě.
Spaní mi tentokrát nabídla dávná kamarádka, se kterou jsem se dlouho neviděl. Je fajn se jednou osprchovat teplou vodou. Sám jsem se tedy necítil, ale kdybyste viděli, jak se šklebila její kočka, když si čuchla!
Kočka s černými líci a baťoh
Pak si dlouho povídáme. Má úžasnou životní story a těžké chvíle za sebou, ale je bytostná optimistka. Trochu ji zlobí zdravíčko. Taky by chtěla jít do Santiaga, ale ...... S úžasem zjišťuje, že v podstatě při procházkách kolem Dobříše už má kousek poutě ušlapaný! Každý kilometr má pro poutníka význam, i když ho ujde za humny.
A dalších 25 km za mnou.
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a víte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.
