Článek
Švýcarsko se na první pohled zdá jako neustálá hra vertikál. Kopce, kopečky a nad nimi ještě monumentálnější vrcholy. Máte pocit, že tu neexistuje jediný metr roviny.
Až do chvíle, než spatříte vodu. Jezera leží v krajině jako zrcadla. Čistá, modrá, naprosto průzračná voda odráží demokraticky krávy na březích i majestátní vrcholky stromů.
Klášterní hojnost a ranní mlha
Začít den v klášteře Fischingen znamená pochopit, proč mniši na historických obrazech neměli zrovna atletické postavy. Pokud si dopřávali snídaně, jaké se dostalo mně, nebylo před obezitu úniku. Bohatá tabule plná švýcarských sýrů, jemných uzenin, čerstvého pečiva, jogurtu z mléka opravdových horských krav a na závěr teplá brioška s krémovým cappuccinem.
U bufet ve stylu sněz co můžeš se láduji na kilometry dopředu. Pohání mě jednal vzpomínka na cenu ubytování a pak vyhlídka na kopec za humny, kam se mám za chvíli sápat.
Cesta stoupá údolím nad Fischingen. Nad názvem městečka si na rozloučenou lámu hlavu. Říčka tu sice teče, ale že by se v ní pstruzi zrovna hemžili? To se říct nedá.
Slováci na vršku Hörnli
Hörnli v zimě. Tak tenhle výhled jsem neměl.
Je zase nízká oblačnost. Funím serpentinami nahoru. Pak pěšinka zmizí v mracích, takže jdu hustou mlhou. Najednou se začnou vynořovat obrysy hospody. Jak mlha tlumí zvuky, tak vyděsím nějakého mladíka, co se vrtá venku v autě. Moc mě nepotěšil, je prý zavřeno.
Stejně se ale zkouším vloudit dovnitř, protože je tam nějaký pohyb a ejhle! Paní v nejlepším věku mi sice opět vysvětluje, že je zavřeno, protože otvírají až zítra, ale kafe dostávám. Protože její němčině nějak dobře rozumím, tak se ptám odkud je. Ze Slovenska!
To už je úplná paráda. Pracují tady několik let a když starý majitel chtěl zavřít, tak s mužem získali hospodu i s ubytovnou do pronájmu. Obsluhovat jim bude dívčina z Prahy, co už žije dlouho v Německu. Úžasní lidé. Na stránkách chaty Hörnli mají i webkameru -můžete se podívat jak tam teď je
Švýcarská specialita – víkendové horské výlety
Švýcaři masově ráno přijedou vlakem nebo MHD pod kopec, vyběhnou si ho nahoru a kochají se. Ujdou při tom 15-20 kilometrů. V tom je podporují různé spolky, které se starají o cesty a přístřešky na nich.
Sledují a hodnotí i horské hospody, kde se dá o víkendu přespat, takže mě paní hned požádala o recenzi.
Bývalému majitele lezli lidi na nervy, hlavně když si nic neobjednali a jen čučeli po krajině. Podle toho poslední recenze vypadaly.
S radostí jsem jim na jejich nově zrekonstruovanou ubytovnu napsal skvělou recenzi. Dělají svou práci srdcem a je to vidět. Nedávno jsem jejich recenze kontroloval a starají se o hosty dobře.
Kdyby nebyly nízké mraky, byl asi i úžasný výhled, Takhle šlapu po hřebeni v mlze a z mraků vylezu až v dalším údolí u Steg in Töstal. Cesta se drží říčky až do Fischental.
Koncert ve Fischental
Fischental kostel
V místním kostelíku zrovna zkoušela malá dechovka – trubka, lesní roh, tuba, pikola a bubínek. Šéfová stála dole pod kruchtou a dirigovala. Mladí muzikanti, pravděpodobně žáci místní hudebky, nahoře hráli.
Nejdřív pár vážných kousků a pak odvazově místní písničky. V jednoduchém, strohém protestantském interiéru to byl naprostý nářez. Hudba je mocná čarodějka.
Mají tu rohové varhany, to jsem ještě neviděl. Vůbec interiery malých kostelíků jsou čím dál jednodušší, skoro bez soch a další výzdoby.
Počasí je správně pochodové, střídavě oblačno a sem tam deštíček, tak mi cesta rychle ubíhá.
Fascinují mě švýcarské kočky.
kočka v trávě
Jednak už mají všechny zimní kožichy, takže vypadají o půlku větší než obvykle. Normálně se courají po loukách a polích. V klidu loví myši a starají se o sebe. Když mě vidí jít kolem, tak hluboký nezájem. Tohle vidět naši myslivci, tak se asi zvencnou.
V Čechách myslivci dramaticky vykládají, že kočky uloví celé populace malých zajíčků a bažantů. Že zdecimují všechny zpěvavé ptáky od vrabců po kosáky a můžou i za úbytek orlů.
Nezdá se mi, že by tady měly nějaký výrazný vliv na množství koroptví nebo zajíců, protože zvěře je vidět hodně. Asi umí švýcarské zaječice mladé líp schovávat. Stejně tak ptáčků zpěváčků poletuje spousta. Víc než u nás.
Takže ty tvrzení o hubení zvěře kočkami jsou jen výmluvy českých zelených bouchačů, aby mohli práskat po všem co se venku pohne sebe nevyjímaje.
Podle koček se taky dá poznat, že se blíží vesnice nebo městečko. Objevují se tak do půl kilometru od posledních chalup.
Trasa vede lesíky a poli jako na houpačce, taková hřebenovka. Vyhýbá se větším městům a je dobře značená.
Z kopců nad Rüti už vidím Curyšské jezero. Jak je dlouhé a klikaté, působí spíše jako soustava několika menších vodních ploch oddělených zelenými hřbety.
Rapperswil
Krásné středověké městečko s přístavem zapíchnutým do Curyšského jezera. Jsem tu už před půl pátou, tak rovnou jdu do kostela vedle hradu. Zvenčí průčelí ze šedého kamene sevřené dvěma zvonicemi. Uvnitř nesmírně útulný a příjemný.
Raperswill zvonice kostel
Pilgrimherberg je v nenápadném domě kousek od rybího trhu – tak nenápadném, že třikrát projdu kolem bez povšimnutí. Nakonec volám s prosbou o navigaci – stojím při tom prakticky přede dveřmi. Fakt si připadám jako pitomec, ale vřelé přivítání ošklivý pocit okamžitě smaže.
Útulek, provozovaný dobrovolníky, dýchá neuvěřitelně inspirativní poutnickou atmosférou. Mají tu dokonce i speciální místnost pro meditaci a vnitřní usebrání. Dobrovolnice Kristine, která zde měla se svým přítelem službu, se mnou ještě chvíli poseděla u stolu. Na něm hořel svícen s figurkami držícími se v kruhu za ruce.
Krásná, prostá symbolika lidské sounáležitosti na společné cestě.
Ještě mi doporučuje návštěvu kapucínského kláštera, ale jak jsem si sedl, už jsem se nezvedl, takže možná zítra.
Rapperswill pilgerherberg
Dnes v noci jsem v celém útulku sám. Za 25 franků jsem získal nejen střechu nad hlavou po náročných 32 kilometrech, ale především ticho pro utřídění myšlenek. Zítra mě cesta povede dál, směrem do Einsiedeln, ale v mém srdci už zůstane hluboký otisk klidné hladiny Curyšského jezera a dřevěného mostu v Rapperswilu, který překlenuje víc než jen vodní hlubinu.
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech.
Spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní naprosto neopakovatelné zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.
Zdroje:
