Článek
Na ranní snídani v hotelu Rössle by jste nezapomněli stejně jako já. Jó, tady jsou zvyklí na dělníky. Žádná ovocná „typická švábská snídaně“ jako v Biberbachu.
Kuchař mi průběžně přisunuje čerstvě opečenou slaninku, vajíčka mají tak akorát rozteklé žloutky a žemle jsou prostě úžasné. Ňam, ňam, ňam. Sotva mu stačím ukazovat, jaká je to bašta.
Zubí se od sporáku od ucha k uchu. Je to takový správný starší řízek s holou hlavou, jizvou na krku a rukama silnýma jako moje stehna. Věřím, že kdo ho nakrkne, bude s milým úsměvem nasekán do klobásek. Dostal jsem jich balíček na cestu. Grüss Gott a vielen Dank!
28 den svatojakubské pouti Wengarten – Leimbacher
Značky Jakobsweg vedou přímo kolem hotelu, jen jsem si jich včera v dešti nevšiml. Takže vzhůru do kopce! Takový stoupáček hned po snídani dokáže nastartovat. Naštěstí je hned za kopcem další městečko Ravensburg.
Ravensburg – Havraní hrad a Schutzmantelfrau
Protože jsem z Weingartenn odešel bez razítka, šňupám po městě, kde bych… v info centru mají otevřeno až od 10 hodin. Vidím otevřené okno, tak ťukám a škrábu jak Jezinky na Smolíčka Pacholíčka a mám ho v 8:30! Krásný velký pilgrim štempl. Je na něm Schutzmantelfrau – Paní s ochranným pláštěm, pod kterým má schované ravensburčany jako děti.
Schtzmantelfrau Ravensburg
Váže se k ní úžasný příběh, který ukazuje i pomíjivost lidské vděčnosti.
Od 15 století stála na hlavním oltáři kostela Liebfrauenkirche (Panny Marie). Během smrtící epidemie moru po procesí mor náhle ustoupil. Schutzmantelfrau stala se velmi uctívanou pro své zázračné schopnosti.
Jenže v průběhu staletí byla kvůli „měnícímu se vkusu“ odložena na půdu a posléze se její socha dostala do soukromých rukou.
Přes tuto nevděčnost ještě před koncem 2 světové války opět zasáhla. Zjevila se spojeneckému pilotovi v jeho bombardéru a tak ho vyděsila, že letadlo před městem otočil a Ravensburg unikl bombardování. Dnes je její originál v Berlíně a v Ravensburgu mají jen kopii.
Víte, kdo je Jodok?
Druhé razítko si odnáším z kostela Sv Jodoka (Sv. Jošt). Do teď jsem o něm neslyšel. Z kostela mu udělali s pomocí peněz EU centrum pro mládež Jugendkirche Joel. Fakt krásné místo s barevnými varhanami.
Až ex post jsem zjistil, že je patron poutníků, nevidomých, pekařů, námořníků a má v referátu dobrou sklizeň. Proto tam byla jako dekorace hromada čerstvé zeleniny!
Cítím, že se mění počasí. Na nebi jsou mraky jako hrady . Ne ty klasické bouřkové, ale mraky na mracích a na nich ještě jedny mrakové hrady. V životě jsem nic takového neviděl. Vzbuzuje to hrůzu. Doufám jen že tahle hromada vody spadne někde jinde. Jak občas vyleze sluníčko, tak vidím celou jejich výšku.
V Ettenkirchu si musím dát kafe, protože mám tlak někde u kolen. A taky nakoupit do zásoby chleba, sýr a k ranním klobáskám ještě kus špeku. Mají tu vynikající řeznictví, takže se cesta opět ukazuje jako gastronomicky velmi dobře naplánovaná.
K doplnění zdravé stravy pokračuji samými sady. Cesta vede mírnými kopečky a pořád doleva, doprava, doleva, doprava. A kolem samé jabloně, hrušně, švestky, dokonce malinová plantáž! Tak patnáct kilometrů samého zralého ovoce. A dobrého, stačilo se sehnout. Občasný červík není parazit, ale důkaz biokvality.
Svatí Jakubové v Unterteuringen
Sv. Jakub Unterteuringen Najdi razítko!
V Unterteuringen stojí u mostku kamenný Sv Jakub a po ním mosazná schránka s razítkem. Fakt dobře vymyšlené, skoro blbuvzdorně. Samozřejmě neodolám a bum štempl do kredenciálu!
Kousek za Unterteuringen se vynořuje další ohromný dřevěný Sv. Jakub – památka na velkou pouť místních do Compostely! S lavičkou, stolem, malým přístřeškem a fotkami tvůrců.
Protože se pomalu blíží večer, tak hledám místo na spaní. Ale tady moc fouká.
Po půl kilometru je nalevo nějaká klubovna s verandou. Že by spaníčko? Taky ale upozornění že objekt je sledován kamerami. Kolem vysekaná tráva jako na golfovém greenu, co to může být? Že by skauti? Trochu napovídá nápis Achtung Flughafen, ale tady by nepřistál ani čmelák. Letiště pro modeláře a dronaře!
Unterteuringen sady sady sady
Smažené žáby u Leimbachu
O kus dál vidím ve svahu nějaké stavbičky jako seníky nebo kůlny, možná se zašiju někde tam? Ale proč je kolem vysoký plot? Normálně bývá kolem pastviny jen nízký ohradník.
Ukázalo se že jde o rezervaci Hepbacher-Leimbacher Ried – mokřadní louky a tak. Na kopečku v křoví je Beobachtungstelle neboli pozorovatelna. Větší dřevěný přístřešek se střechou má v delší stěně desítky dřevěných okének s vyklápěcí okenicí pro nenápadné pozorování přírody. A je co pozorovat-podívejte se jim na Instagram.
Na pastvině za tím vysokým plotem se majestátně pohybuje rohatý skotský skot. To aby podmáčené louky nemuseli sekat. Trochu to připomíná rezervaci v Milovicích, ale menší. Uf , ještě že jsem tam nevlezl.
Přes rezervaci vedou dráty vysokého napětí a na špičce každého stožáru kruh s čapím hnízdem! Některé je ještě obsazené. Když jim vypadne žába ze zobáku, tak musí být smažená.
Rezervace Lambach Ried
Se strýcem Pepinem na Beobachtungsstelle
Usadil jsem se na služební židličce před pozorovatelnou, kochal se západem slunce pod bouřkovými mraky, pomalu večeřel a nic mi nechybělo.
Přišli ještě starší manželé s pejskem a dalekohledem, trochu jsme si popovídali. Pán se jmenoval Josef, takže jsem byl vlastně se strýcem Pepinem na Beobachtugstelle! Jen nebyla na pivovarském komíně, ale nad rohatými kravami. A německý Pepin zdaleka nekřičel jak pan Hanzlík v Postřižinách.
Ty nízké mraky jakoby padaly rovnou na hlavu. Pořád se mění a hrnou se oblohou spíš jako pluhy než lehké mraky.. Jak je sluníčko těsně nad obzorem, občas je strašidelně nasvítí od spodu. Zvláštní pocit. Fakt jsem rád, že mám dneska nad hlavou pevnou střechu.
Když se setmělo, tak jsem zaklapl všechny okýnka, ke stěně připíchl tarp kvůli závětří a spalo se mi jako v nebíčku. Ušel jsem asi 35 km.
Bouřkové mraky beobachtungstelle Dobrou noc
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech.
Spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní naprosto neopakovatelné zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.
