Článek
S prvním slunečním paprskem sjedu z balíků slámy, které mi poskytly teplý suchý nocleh a vyrážím dál.
Na rozdíl od včerejších šedých záclon deště se mi otevřel pohled do širokého údolí. Nad smrky leží tenké úplně modré mraky a vysoko nad nimi plují další, mnohem světlejší oblaka.
Krajina hraje všemi odstíny modré a šedé. Dokonce i stíny, které kytky vrhají na bílé zdi nedaleké usedlosti, mají tmavomodrý nádech.
Modré stíny denivky
Občas se v mracích otevřou díry a sluneční paprsky jimi propadají dolů jako reflektory na divadelní scéně. Tam, kam dopadnou se objeví i jasné barvy.
Světelné pásy se pohybují sem tam po krajině jako když švenkuješ kamerou. Tady vypíchnou kostelík na vršku, tam zase šachovnici políček, kopky sena na louce. Malé soukromé boží představení.
27. den pouti Winterstettenstadt-Weingarten
Cestou si dávám fresch snídani, co cesta dá, protože jídlo došlo. Dvě letní jablka, pár hrstí malin, ostružin a nakonec mladou kukuřici. Holky měly v hospodě v Biberachu pravdu - typická švábská snídaně. Cha cha cha.
Varhany v Oberessendorf
Krám v Oberessendorf zavřený, ale v otevřením kostelíku krásný pilgrim štempl a dole na lavicích rozložené píšťaly do varhan. Zrovna je opravují. Neodolám a fouknu si do pár z nich.
Úplně mě překvapilo, jak lehký proud vzduchu stačí na rozezvučení dlouhatánské píšťaly! Z kruchty na mě kouká varhanář, jak tam blbnu a „komme hier“ , zve mě nahoru. Ať si vyzkouším hraní na klávesnici, že to je jednodušší.
Když vidím tu odkrytou mechaniku – no klobouk dolů jak tohle dokáže dát dohromady. Zvuk budou mít parádní, ale styl hraní je úplně jiný než na piánu. Chlapík pak zahrál nějaký rychlejší šlágr a fakt dobrý. Tak jsem mu poděkoval. Myslím, že moje varhanářské maximum by bylo šlapat měchy.
Šneci v Bad Waldsee
V břiše už mi kručí a tak šlapu v jednom tahu až do Bad Waldsee. K pozdní snídani si (kolem 11) si v první pekárně dávám špenátového šneka a kapučíno. Je tu hrozně milá obsluha. Omylem si objednávám dvě (na vině švábiš ingliš němčina) a dívenka se mi místo nadávání chechtá, že wildmann potřebuje do každé nohy jedno.
Než dojím, tak se cihla dobije a můžu se podívat na předpověď. Má celé odpoledne pršet, tak to bych podle kapek poznal i bez techniky.
Kostel Sv.Petra Bad Waldse
Zastavuji se ještě v místním kostele Sv. Petra pro razítko. Jeden z nejkrásnějších ranně barokních kostelů, které jsem viděl. Světlý, plný rozevlátých soch a sloupů a ten nádherně malovaný strop.
Když vycházím začíná krápat. Předpověď pocasi.seznam.cz se trefila, za městem už solidně prší. Oblékám tarp a už ho do večera nesundám, protože střídavě mrholí, prší nebo leje.
Válečníci v Gwigg
Zastavuji se v kostelíku v Gwigg a tam mě tedy skoro vyrazí dech válečnické zaměření interiéru.
Na hlavním oltáři se Sv. Jiří mydlí s hady a draky. Celý obraz je ve zvláštní rudé barvě krve.
I další sochy v celém kostele mají brnění, meče a ježí se zbraněmi. Obvykle svatí drží jen atributy svého umučení a hledí zbožně do nebe, ale tihle říkají „jen si něco zkus a uvidíš!“
Válečníci v kostele Sv. Jiří Gwigg
Tak 5 kilometrů před Weingartenn si dávám sváču v lesní, krásně sroubené odpočívárně. Všechny spoje jen tesařská vazba na čepy, nenašel jsem jediný hřebík! Možná jen na latích pod taškami, tam nebylo vidět.
Zvažuji v ní přenocování a asi by se bylo bývalo vyplatilo. Zbytek trasy vede střídavě pěšinkou mezi 2 metry vysokými kopřivami, netýkavkami a jinou vegetací a korytem potoka, ve který pěšinku hustý déšť proměnil.
Takže jsem totálně mokrý durch zum durch. Když navíc za chůze posloucháte, jak ostružinové trny škrábou pláštěnku za skoro 3.000,- Kč… brrr.
Weingartenn
Basilika Weingartenn -takhle jsem ji díky dešti neviděl
Za sucha určitě příjemné město. Krásná místní katedrála Sv. Martina se zrovna opravuje. Vstupní část je do půlky kostela pod lešením, v bělostném interiéru u oltáře hromada lidí v přilbách. Tak alespoň chvilku posedím v moderní Marienkapelle.
S levným poutnickým noclehem to ve Weingartenu není jednoduché. Jedinou možností měl být herberg U Medvěda, jenže je pondělí a tudíž sanitární den.
Nakonec končím v hotelu Rössle. Chlapík na baru na mě sice zle zahlíží, jak mu tak kapu bahno na dřevěnou podlahu, nicméně 70 EUR casch oblomí jeho srdce a mám suchou cimérku!
Hotel Rösle Weingarten tam to žije
Udělal jsem si malý prací den, protože věci na sobě mám předeprané už z lesa včetně trenýrek. A mají tu i fén! Pro info - boty s ním vysušíte krásně, ale ten smrad!
Větral jsem pak snad hodinu. Doufám že pokoj nemuseli přemalovat. K tomu na podlaze hromádky slámy z předchozího noclehu. Sypají se odevšad, jak si dávám sušit spacák a další věci z baťohu. Musím si někde půjčit smetáček a lopatku, aby si nemysleli, že tam se mnou spal osel nebo jiný dobytek.
Na zítřek hlásí příchod studené fronty, mezi Francií a Španělskem strhla voda po dešti mosty, no potěš Pán bůh.
Ale mám suché boty a věci, cihla se dobíjí, měkký hajzlpapír a teplou vodu – co více si člověk může přát? Ušel jsem asi 35 km
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech.
Spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní naprosto neopakovatelné zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.
Zdroje:
