Článek
Teoreticky by se sice dalo jít z Brunnen pěšky, ale prodloužit si cestu o dalších 40 kilometrů kolem jezera Vierwaldstadtsee? Ne, děkuji. Loď to zvládne za necelou půlhodinu. Mým dnešním cílem je Flüeli-Ranft, duchovní srdce Švýcarska, kde žil jejich nejslavnější světec, bratr Klaus. Než jsem však stačil vůbec vykročit, stihl jsem hned ráno spáchat jeden úsměvný hřích.
Snídaňový hříšník a VIP plavba pro jednoho
Brunnen z protějšího kopce. V pozadí Schwyz , Kleine und Grosse Mythe
V pilgerherbergu mám domluvenou snídani na sedmou. Máme u ní sedět čtyři poutníci, kteří se dnes chystají dál přes jezero Vierwaldstättersee. Jenže v sedm nula nula u stolu sedím úplně sám. Co se dá dělat, sním, co je na stole.
Za chvíli se objeví sestra Marie, a když vidí prázdné stoly a talíře, dostanu lehce vynadáno. Prý jsem právě spořádal snídani připravenou pro čtyři lidi! Nakonec ale jen s úsměvem pokrčí rameny: „Mohou si za to sami, že nepřišli.“ Dostávám požehnání na cestu a spěchám do přístavu.
Přesně v 8:19 přijíždí obří výletní loď pro dvě stě lidí. Kapitán mě vítá na palubě a já zjišťuji neuvěřitelnou věc – jedu naprosto sám! Jako poutník v ošuntělém oblečení si tak užívám dvacet minut čistého luxusu ve vyhřáté první třídě. Celá posádka se stará jen o mě. Při výstupu jim všem s mnoha úklonami děkuji, jsem odměněný potleskem a vyrážím do kopců.
Létající lidé a polévka, která staví na nohy
Počasí přeje, slunce svítí a já šplhám do kopce nad jezerem. Sestra Marie měla pravdu - travnatá cestička je za deště jedna velká klouzačka. Pak se cesta už kroutí řídkými lesy po vrstevnici a nabízí fantastické výhledy na švýcarská „moře“ s průzračnou vodou stovky metrů pode mnou.
Kolem jedenácté přicházím do městečka Emmetten, nad kterým krouží desítky paraglidistů. Je to jako vystřižené z filmu Nedotknutelní – přistanou, sbalí padák a lanovkou jedou hned zase nahoru. Místní mají navíc velmi svérázný smysl pro dekoraci. Před domy tu stojí kalhoty i s botami, naplněné hlínou a osázené květinami.
Už bych něco zakousl a v tom vidím ceduli Pilgrimfreundlich restaurant. Zapadnu do starobylého hotelu Schlüssel. Obsluhuje mě snad devadesátiletá paní, kterou revmatismus zkroutil do tvaru paragrafu. S neuvěřitelnou láskou a hrdostí mi ukazuje pohlednice od poutníků, kteří se u ní za ta léta zastavili. Dávám si její silnou polévku (Gerstensuppe) za 8 CHF. Byla tak silná a poctivá, že mě doslova nakopla na zbytek dne.
Z Emmettem scházím kolem místní kaple zase dolů k jezeru. Mají tu něco, co se často nevidí - Tanec smrti.
Emmetten tanec Smrti. Paraglidisté chybí (zatím)
Jdu po asfaltce skrz několik dalších městeček a vily na nábřeží ukazují svoji třídu. Tedy spíš malé zámečky než vily. Přes jezero totiž leží Luzern a tady bydlí ti chudší, o mají jen na dům u jezera. Ale i odtud vedou lanovky na nejbližší vršky, jen padáky nevidím žádné. Asi smí lítat jen nahoře.
Další razítko mám ze Stans
Zdejší kostel mi přijde divně pootočený - obvykle bývají orientované na východ. Nicméně bělostný interiér je krásný a mají tu dvoupatrovou kruchtu na černých sloupech. Na varhany tak zbylo místo až pod stropem.
Úžasná je švýcarská vlajka na oltáři, kde běžně bývá bělostný ubrus. Taky krásně aranžované koše s ovocem a zeleninou, asi jako poděkování za úrodu.
A na razítku mají Sv. Petra a Pavla, po dlouhé době zase chlapi.
Podle ukazatele mám do Compostely už jen 2.180 kilometrů, takže jsem uťapal zhruba 1.000 kiláčků. Budu muset kapku zrychlit, ale zdá se, že do 15. listopadu můžu skutečně v Santiagu de Compostela být! Paráda.
Na oblíbeném tričku s veverkami se začínají objevovat díry a taky na ponožkách, ty asi do Compostely nedojdou.
Když vás z luxusu vypoklonkují aneb Švýcarsko pro chudé. Flüeli-Ranft
Ze Stans nastoupávám zase na vrstevnici, napravo jezero a nalevo pěkné kopce. Všude louky s krávami jak z reklamy na švýcarskou čokoládu. Příchod mi zase vychází akorát na šestou, jenže tentokrát Smolíček pacholíček. Celý místní jugendherberg je pronajatý pro nějakou merendu a neukručím vůbec nic.
O kus dál je zjevně interhotel, samá věžička a parádička. Velká vyhlídková terasa s loubím a cedulemi, co všechno je vidět když je vidět. Číšník mě z ní vypakoval jedna radost - noc je tady začíná na 250 CHF!
Kdyby mezitím nezačalo lít, tak se zašiju někam do lesa, ale takhle se mi moc nechce.
Když je zima, dejte si rösti
Nakonec se chytnu v hotelu FlüeMatte. Jak vypadám zbědovaně, tak se šéf ustrne a mám to 50 CHF i s jídlem. Děkuji, hoši!
K večeři mi kuchař udělal originál rösti – to jsou dozlatova vypečené bramborové nudličky se slaninou a vajíčky. Naprosto úžasné. Když jsem mu jídlo vychvaloval před celou hospodou, tak mu narostly ramena až ke stropu. Že to bylo něco jako co dům dal. Sranda byla, jak se hned chytali další hosti a že chtějí taky, takže najednou má hospoda skvělý kšeft.
Dohra byla ještě ráno. Kuchař mi připravil extra snídani jak pro dřevorubce. Ale s mým současným spalováním no problem. Sníst to samé doma, tak padnu na gauč a ležím celý den s bolením břicha.
Fakt zlatý chlap. Celý autobus Japonců pak čučel, jak se nacpávám.
42 kilometrů v nohách a zážitky, na které nezapomenu.
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.
