Článek
Vyrážím z Rapperswilu kolem šesté. Přes Curyšské jezero vede dřevěný most pro pěší, tak nízko nad vodou, že koukám vodnímu ptactvu takříkajíc do kuchyně. Kachny a labutě se předvádějí jak na divadle. Krásné ráno, lehká mlha, žádný náznak toho, co mě čeká.
Od vody vidím, kam se budu drápat. Etzelpass – sedlo ve 950 metrech. Za dvě hodinky vyšplhám nahoru do mraků a cesta se narovnává. Už chápu, co znamená ve Švýcarsku jít po vrstevnici. Hupy 400 metrů nahoru a dolů se tu počítají jako rovina.
Tüfelsbruggs čili Čertův most
Ďáblův most. Tudy se opravdu běžně jezdí
V údolíčku přecházím krytý most s krásnou tesařskou vazbou. Šířka je tak akorát na jednu škodovku, kterých tu mimochodem jezdí docela dost. Jak tady projede traktor je u Boha.
A ta lochna pod mostem! Alespoň 80 metrů. Říčka Sihl doslova propadává mezi pilíři ze šedého kamene. Voda se v hloubce vaří při pádu z vodopádů, jak se tříští o velké kameny. Fakt pekelné místo. Zedníci museli mít stažené půlky, když pilíře zakládali.
Legrace je, že z větší vzdálenosti vidím jen čárku mostu. Zelené pastviny nahoře splývají do jedné plochy. Skoro se nabízí zkrátit si cestu přes údolí. Při tom je říčka zaříznutá alespoň 300 metrů níž jak trenky.
Pomalu klesám z mraků a už před sebou vidím další jezero Sihlsee. Vlastně tady chodím od moře k moře k moři, protože skoro každé jméno jezera končí na „see“. Kolem něj je široká podezřelá rovina. No jo, bažiny a slatiny. Drž se cesty, koni!
Einsiedeln
Klášter Einsiedlen a kašna Marienbrunnen
Einsiedeln je velkolepý už z dálky. Celé městečko je omotané kolem kláštera, na náměstí jeden hotel vedle druhého. Ale to podstatné se děje uvnitř.
Mám neskutečnou kliku. 14. září se tu koná největší svátek roku – Posvěcení anděla v Einsiedeln. Do katedrály přicházím přímo během slavnostní pontifikální mše. Hlava na hlavě, tisíce lidí.
Vpředu stojí švýcarská garda v pruhovaných kalhotách. Mši doprovází smyčcový orchestr a sbor zpěváků. Na závěr nasazují hlavnímu celebrantovi zlatou mitru a on se zlatou berlou důstojně odchází za preludování varhan. Nádhera veliká. Gardisté pak organizují proud věřících ke svatému přijímání.
Podle legendy z roku 948 se zde zjevil sám Ježíš Kristus s anděly a vysvětil zdejší Kapli Milosti Panny Marie. Od té doby je Einsiedeln místem, kde se nebe a země dotýkají. Po dnešním dnu tomu začínám věřit.
Einsideln kaple se zázračnou Madonou
Samotná kaple z černého mramoru a zázračnou Černou madonou je vestavěná do obrovské bílé katedrály. Chvilku před ní posedím, ale je tu pořád velký šrumec. Hlavně turisti se důležitě vybavují.
V tom začíná další mše, pro poutníky. Do lavic zasedají řádové sestry, mniši, muži v bílých pláštích s červenou hvězdou. Za nimi pár pěšáků jako jsem já. Už bez sborů, za půl hodinky je hotovo. Konečně si můžu prohlédnout katedrálu bez toho, abych rušil.
Bílá kráva nad kazatelnou
Einsiedeln interier. Najdeš krávu na d kazatelnou?
Všechny sochu tu mají bílé, jako z porcelánu. Zachycené v rozevlátém pohybu, jak bylo za baroka obvyklé. S nimi kontrastuje nádherně barevná freska na stropě. Prý největší ve Švýcarsku.
Nejvíc mě ale dostala velká bílá kráva s křídly nad kazatelnou. Nezdálo se mi, že by si jí někdo extra všímal. Nebo tak ve Švýcarsku vyzdvihují důležitost hovězího pro zdejší hospodářství?
No, zase jednou se projevila moje naprosto stupidní neznalost. Okřídlený býk je křesťanským symbolem evangelisty Lukáše. Tak jako je Sv. Matouš zastoupený andělem, Sv. Marek okřídleným lvem a Sv. Lukáš orlem. U nás tuhle čtveřici můžete potkat vysochanou třeba v kostele v České Skalici.
Zkouším sehnat pilgrim stempl. Černě odění pořadatelé mě posílají do sakristie, ale tam se dobývám marně. Nakonec jsem si jednoho havrana odchytil a došel s ním až ke dveřím. Jemu se také nezadařilo, nicméně měl klíč(?!?) v kapse a kýžený štempl mi do kredenciálu klepnul.
Marienbrunnen Einsiedeln náměstí
Tady by jeden strávil v pohodě celý den. Na náměstí ještě obdivuji zlatou Madonu s Ježíškem, jak stojí na měsíci a obláčcích. Vlastně je to kašna se 14 kohoutky. Pokud je poutník obejde a z každého se napije, získá zvláštní požehnání a zdraví.
Když vidím, jak někteří lidé pijí rovnou z kohoutků, tak si ho odpustím. Nechci chytit něco navíc.
Zamyšlení nad benediktýnským dárkem
Vycházím z města kolem obrovské pily. Venku suší dříví snad z půlky Švýcarska a úžasně voní. Jdu krásným údolím vzhůru a medituji nad tím, co jsem dnes zažil.
Když duchovní řády jako zdejší benediktýni dávaly svému okolí takové duchovní zážitky, jejich rozvoj a existence jsou naprosto pochopitelné. Pokud chudý sedlák mohl jednou týdně zajít do takové krásy, byl desátek vlastně vynikající investice. K tomu spojení s něčím, co přesahuje lidskou existenci…
Proto se komunisté snažili duchovenstvo zničit jako první – protože něco takového lidem dát prostě nemohli. Z benediktýnského Ora et labora – Modli se a pracuj – zbyla jen ta komunistická dřina bez kapky naděje.
Sýr, ryzce a zasněžené sedlo
Haggenegg sýrárna. Vzadu vykukuje Kleine Mythen
Za Einsiedeln čeká sedlo Haggenegg – střecha skoro kolmo nahoru, přes 1400 metrů. Překvapuje mě, jak lehce se mi jde. Buď mě žene kapučíno z Einsiedeln, nebo se nožičky přizpůsobily švýcarským kopcům.
Sedlo Haggenegg Pilgerkapelle je malé lyžařské středisko schované pod špičatým Kleine a Grosse Mythen (1898 m). Šedivé skalnaté hory, momentálně schované v mracích. O kousek výš je už slušně napadáno, lyžovat by se dalo.
Na dřevěné chalupě vidím ceduli Prodej domácích sýrů. Vlezu do „krámku“. Jsem prakticky v obýváku. Kolem roztahané dětské hračky, hučí kamna a nikde nikdo.
Tak diskrétně volám, klepu, nakukuji kam se dá a snažím se přilákat živáčky. Až po dlouhé chvíli, když hulákám pozdrav z plných plic, přijde mladá paní.
Dostávám na ochutnání od každého sýru kousek – ta výrazná smetanová chuť a ještě moc dalšího mňamkózního, co ani neumím popsat! Nechávám tam skoro 20 CHF, ale v pohodě bych sežral půl krámku. Dává mi na cestu ještě jeden čerstvý jogurt ve skleničce a jejich speciál razítko.
Cestička padá zase rovnou dolů hustým smrkovým a jedlovým lesem. Střídavě jdu mrakem, řídkou mlhou a zase mrakem. Hned u cesty vidím hromadu pravých ryzců – no to si nenechám ujít. Hned na místě si je osmahnu jen tak se solí v ešusu. Už jsem je nejedl ani nepamatuji. Z lesa vypadnu nad městečkem Schwyz.
Od Schwyz je Švýcarsko
Schwiz nejdůležitější radnice ve Švýcarsku
Nejen že se právě tady vyrábějí proslulé švýcarské armádní nože. Kanton Schwyz je zakládajícím členem švýcarské konfederace, dal jí své jméno a jsou tu uloženy i všechny důležité státní listiny.
Co mě trochu děsí je pohled zespoda na hory Kleine a Grosse Mythen jakoby padající na městečko. Tváří se, že kdyby jen trochu chtěly, tak ho smáznou jako švestku.
Zrovna se chystá nějaká merenda. Na náměstí hraje odvazově kapela, zpěvačka je fakt dobrá.
V kostele Sv. Martina zkouší dětský sbor, tak jen štempl a hledám místní pilgerherberg, protože začíná zase krápat. Kvůli akci je ale plno.
Ono vůbec sehnat levné spaní přes víkend je ve Švýcarsku trochu komplikované. Spousta důchodců si udělá dvoudenní výlet a na spaní využívá právě levné herbergy. Je dobré si dělat rezervace dopředu, což mi ale cihla většinou neumožňuje. Opravdu bych ten krám s chutí zahodil.
Brunnen
Nenápadný Pilgerherberg Haus Maria Theresia Brunnen
Nakonec to natáhnu ještě pár kiláčků do Brunnen. Už slušně leje. Stíhám to tak akorát, v klášterním Pilgerherbergu se ubytovává do 18 hodin. Vítá mě sestra Marie a má to tedy vyčapané. Dává naprosto jasné instrukce a vždy si počká, dokud je neprovedu:
- Nejdřív sundat boty a uložit je na určené místo. (Raději bych je nechal venku, jsou mnohem aromatičtější než dobře uleželý sýr.)
- Pak si mě usadí do jídelny, dostanu vodu s vynikající domácí šťávou, vyptá se odkud kam. Nechce věřit že z Rapperswil. Tak jí ukazuji v kredenciálu razítka a popisuji slávu v Einsiedeln. Hned mi tam bouchne to svoje a mám definitivně spaní, i když je plno.
- Následně mi podrobně popíše zítřejší trasu. Kudy jít když bude sucho, když bude pršet, kdy jede loď, kolik stojí a co v městečku musím vidět.
- Nakonec plynně přejde na placení – skoro 50 CHF v hotovosti! A už mažu do bankomatu k nádraží. Oni vůbec Švýcaři stejně jako Němci mají rádi hotovost. To jen my blbci necháváme vládu nad svými penězi bankám.
Většina peněz jde ale na klášter, protože provozuje ještě domov důchodců a malou nemocnici, takže peníze rád dám.
Stejně je to úžasná ženská. Jak jsem tak pozoroval, vládne útulku železně laskavou rukou. Nějaký mlaďoch měl problém trefit do svého pokoje. Jak nezbedu u slečen objevila, setřela ho na dvě doby, že ani nepípnul, a bylo.
Dobil jsem cihlu a musel jsem ji restartovat, protože přestaly chodit i mapy. Pro jistotu si přepisuji důležitější městečka na trase do notesu, kdyby ten krám lehnul úplně. Ušel jsem něco přes 40 km.
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.
Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino, máte na stránkách tvojesance.cz.
