Článek
Ráno se nenápadně, dírou v plotě, loučím se Zelenou horou. Splnil se mi sen – spal jsem u Ráje vepřů, který je popsaný v Černých baronech. Ve městečku Nepomuk je docela živo, tak si koupím snídani a kolem kapličky Sv. Kryštofa vycházím směr Šibenice.
Na stejnojmenném kopečku už tohle zařízení dávno nestojí, ale je odtud moc hezký výhled na Nepomuk. Zkouším přimět cihlu (mobil CATS75) k focení, ale pokud není fotografovaný předmět nasvícený poledním sluncem a nejsem přímo u něj, pořádnou fotku prostě neudělá.
Další cesta z Nepomuku je na kukačku. Krásně se vlní, pořád je na co koukat. Kozlovice, Plánice, Kvaslice. Zajímalo by mě, proč jsou tady městečka vždycky na kopečku. Že by už hlídaly Čechy před vpádem Němců?
Voda ze zlaté studánky
Plánice
Přecházím Křižíkovou cestou přes Plánický hřeben a ve studánce doplňuji vodu. Ve sluníčku je úplně zlatá. Jakoby si víly česaly vlásky zlatým hřebenem a napadaly jim do studánky.
Zdejší lesy jsou takové zádumčivé. Méně smrků, hodně buků, studánky. Je také vidět, že se místní myslivci starají o zvěř i ptáky. Míjím maskované ptačí budky, nebo fotopasti?
Je mi záhadou, k čemu slouží červené sudy na vysoké kovové trojnožce. Pod nimi se válí celé bochníky chleba. Nejsou ani okousané. Že by se s nimi myslivci trefovali zajíce, když je minou flintou?
Je znát, že Brdy pomalu končí a začíná Šumava. Kopečky už nejsou brdky, ale musím nahoru kapku zabrat.
červený sud plánice
Razítko dostávám v místním Muzeu Františka Křižíka. Dávám malý oběd před sámoškou, juknu do kostela a pokračuji po úzké silničce na Vracov a Kvaslice. Tyhle vesničky jsou moc hezky schované v okolních kopečkách. Jakoby někdo sevřel dlaň a vytvořil ploché zelené údolíčko s prstíčky kopečků, které je chrání před větrem.
Na rozcestí v Habarticích dostávám „geniální“ nápad. Do Obytců to vezmu po silnici. Žádné drápání na Karkuli a hledání cesty po lesích. Cihla už je zase skoro mrtvá, takhle je nemohu minout. Cha chá. Zkratka byla sice delší, ale o to obtížnější.
Postel pro poutníka Obytce
Postel pro poutníka je portál Ultrei.cz, kde se mohou registrovat hodní lidé, kteří chtějí poskytnout místo na spaní pro poutníky.
Mám totiž na dnešek domluvené spaní v Obytcích pře portál Postel pro poutníka. Silnice mě přivede na křižovatku ve tvaru T. U pomníku otce a syna Suchých mám na vybranou. Doleva nebo doprava?
Vyrážím podle zámku doleva do kopečka a hledám správné číslo popisné. Vyptávám se lidí, ale nic, nic, nic. Nakonec mě nějaká hodná paní nechala chvilku na zahrádce mobil dobíjet, abych mohl zavolat svým dnešním domácím.
Místo, kde se stále šeptá o gestapu
Památník otec a syn Obytce
Takže zpátky k pomníku popraveným hostinským. Suchých měli hospodu a za války nechali půlku vesnice poslouchat zakázaný londýnský rozhlas. Jenže sousedka, co měla druhou hospodu, je napráskala gestapu, které je v Drážďanech popravilo. Rád bych věděl, jak se jí po tom udávání spalo.
I starostka, která pořízení pomníku iniciovala, měla potíže se šeptandou o udávání gestapu. Takříkajíc strčila prst do bolavé rány, ale jinak než říznutím se takové místo uzdravit nedá.
U pomníku stačilo zahnout doprava (!) a tam mě našla švagrová domácích, která mi byla vyslána v ústrety.
Mají v novostavbě extra komůrku pro hosty. Pán šel do Santiaga z Francie, já jsem první poutník, který u nich spí. Navzájem jsme byli sobě první zkušeností. Bylo to naprosto úžasné, dokonce i s opečeným buřtem! Moc děkuji.
Když ležím v čistých prostěradlech, uvědomuju si, že tahle cesta není jen o kilometrech. Je o lidech, co ti otevřou dveře. O studánkách se zlatou vodou. O pomníkách, co mluví. O zkratkách, co nejsou zkratky.
A o tom, že i když jdeš pryč, vlastně jdeš domů.
💬 Máte zkušenost s poutí nebo cestováním po Česku? Jaké místo vás nejvíc dostalo?
Ušel jsem 34 km.
Nepomuk zvonička
Chceš vědět, jak putování dopadlo? Zaškrtni nad článkem + Sledovat
Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.
Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s lidmi, se kterými si máte co dát.
Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.
