Všerubský průsmyk. Když překonáváš hranici země i svou vlastní

Po probuzení kousek od horské chaty na Korábu najdu další patník Svatojakubské cesty. Do Compostely už „jen“ 2.836 km. No těbůh. Rychle počítám. Na Všerubskou trasu, což je podle Ultrei 205 km+ cesta do Prahy dalších asi 70 km jsem potřeboval 12 dní, to je denní průměr 22 km.

Zbytek cesty tímhle tempem ujdu za 4,5 měsíce! Musím přidat, jinak mě zabije buďto vlastní žena nebo kolegyně ve firmě, kterým jsem slíbil 3 měsíční nepřítomnost max.

12. den Svatojakubské pouti Koráb u Kdyně-Leming

Sbíhám do Kdyně. U náměstí si jdu do místního Infocentra pro razítko. Šéfuje tu úžasný pán. Zná ve Kdyni a okolí všechno a snad i všechny. Žasnu při jeho rozhovoru s paní, co se přišla zeptat na lidi, se kterými se tu setkala před 30 lety.

Prakticky z rukávu sype jména, postupně si upřesňuje kdy a kde paní ve Kdyni byla, až se oba shodnou. Vytáhne mobil, zavolá na pár čísel a předá jí adresu. Sherlock Holmes hadr. Fascinující.

Dobíjím mobil, píšu si do notesu ještě pro jistotu seznam německých městeček, kterými musím projít a dostávám od něj pytlík rajčat na cestu!

Nad Kdyní vylezu na kopec Čepice a na dlouho naposled se dívám do Čech. Na německou stranu se přede mnou rozprostírá Všerubský průsmyk.

Nevím proč v sobě nosím představu průsmyku jako úzké štěrbiny mezi vysokými kopci. Trošku jsem čekal, že se budu probíjet roštím a rubat aspoň maliní. Všerubský průsmyk je spíš dlouhá rovina. Sem tam lesík, hlavně louky a pole. Začíná drobně pršet, ale občas zasvítí sluníčko, takže to mám i s duhovou bránou před vstupem na Ostbayerische Jakobsweg.

Cesta kličkuje mezi poli. Míjím slepičí farmu v Hájku -asi jednu z posledních českých firem. Obrovský kohout nenechá nikoho na pochybách, co tady pěstují.

Ve Všerubech kupuji u Vietnamce půlku chleba, kus sýra, Majku a na chvilku si sednu do kostela.

Cítím malou obavu, že takříkajíc končí sranda. Doteď to bylo nezávazné courání po českých luhách a hájích, které se dalo jednoduše utnout a vrátit se. Každá babička na mezi mi mohla poradit, kudy dál.

Moje dosavadní zkušenosti s Němci byly hlavně bussines typu. Tvrdá vyjednávání v obleku a kravatě, ve kterých se neodpouští ani chlup. I když se za ty roky posunulo jejich vnímání Čechů jako opic z Východu, které právě seskákaly ze stromů přes otroky do montoven až po určitý druh respektu, tohle bude jiné.

Čeká mě setkávání s běžnými lidmi, kteří se starají o své tak jako lidi u nás. V podstatě budu na jejich pomoci závislý. Jaké to bude?

Doteď jsem překonával svoje hranice jen co se týče fyzické zdatnosti a nepohodlí. Za těch 12 dní si tělo zvyklo na celodenní chůzi. Po nákupu v Klatovech už se nebojím ani deště, vím že si suchý pelíšek vždycky najdu.

Kdykoli jsem jel do ciziny, vždycky jsem měl dopředu zajištěný nocleh, dopravu, program. Teď nic, musím spoléhat jen sám na sebe a hned se přizpůsobovat situaci. Domluvím se s místními, co neumí anglicky? Najdu správnou cestu do Compostely? Bude tu bezpečno? Jak se brzo ukázalo, stačilo opravdu skočit do vody a plavat, respektive šlapat dál a dál.

Vyjdu ze všerubského kostela a se zatajeným dechem mířím k hranicím s Německem. Neodolám možnosti sáhnout si na dotykový kámen – krásný přeshraniční nápad.

Najednou hraniční patník, u něj velký kámen s vloženou svatojakubskou mušlí 2825 km do Santiage de Compostela, cedule Bundesrepublik Deutschland a jsem v Německu.

Jak jdu podle silnice, tak každou chvíli někdo huláká z auta. Až po chvilce zjišťuji, že to není „Kam lezeš, vole“ ale „Bueno camino!“ O moc příjemnější.

Hned se chytám správné značky, v tomhle směru je to v richtiku. Opravdu je znát, že Němci mají pořádek v krvi. Jdu krásnou cestou krajem lesa. Vynořuje se z něj dřevěná spirálová kaplička a u ní bedýnka s Pilgerstemplem. Dřevěná lavička je překrytá silnou látkou, aby na ni nepršelo jako zrovna teď. Orazím si kredenciál, dlouho se nezdržuji a mířím do prvního městečka.

Pěkně úpravné a dokonce mají v hospodě Pilgrim menu! Bohužel, jako skoro všechny německé hospody během cesty je teď zavřená. Tak holt nic. Začíná opravdu hodně pršet a jak míjím za městečkem v lesíku otevřenou kůlnu s pohodlnými širokými prkny, nepohrdnu suchým noclehem.

Ušel jsem asi 26 km.

Tyto články jsou záznamem putování. Na rozdíl od turistiky víte, že v daném místě budete pravděpodobně jen jednou v životě. Rozhodně neuvidíte všechny pamětihodnosti v daném místě a ani o většině z nich dopředu nevíte.

Jste s tím smíření a věříte, že se vám ukážou jen ty věci, které prostě v daném čase vidět máte. Stejně tak se setkáte jen s  lidmi, se kterými si máte co dát.

Proto není mým cílem podávat vyčerpávající informace o navštívených místech, spíše chci popíchnout čtenáře, aby vyrazili také a pořídili si vlastní zážitky.

Mapy nejčastějších tras a seznam Co s sebou na camino máte na stránkách tvojesance.cz

Zdroj: https://www.tvojesance.cz/vserubsky-prusmyk-je-placaty/