Článek
Někdo ho ignoruje, jiný ho poslouchá. Já jsem se dlouho snažila o to druhé – naslouchat. Po letech sezení u počítače a stresu jsem si vytvořila jakýsi vnitřní „radar“. Cítila jsem přesně, kde se co blokuje, co táhne, kam se přenáší napětí. Jenže pokaždé, když jsem o tom mluvila s masérkou nebo fyzioterapeutem, dostalo se mi téhož výrazu: lehkého úsměvu a poznámky typu „To se vám jen zdá, tohle s tím nesouvisí.“
Jednou jsem přišla na masáž a řekla, že mě bodá u levé lopatky, ale bolest se jako guma táhne až k pravému boku. Masérka mi odpověděla:
„Tak to je hlava. To si tělo vymýšlí.“
A já si tehdy pomyslela: Moje tělo je možná zvláštní, ale rozhodně si nevymýšlí.
Nešlo o to, že bych si bolest představovala. Naopak – byla tak konkrétní, že jsem si ji uměla „nakreslit“ do prostoru. Jenže protože jsem neříkala to, co se obvykle očekává, moje vnímání se bralo jako „divné“.
Nakonec jsem šla za chiropraktikem. Nepřeháněl, neposmíval se. Jen mě požádal, ať popíšu přesně, co cítím. Udělala jsem to. Nejdřív mlčel. A pak řekl něco, co mi změnilo pohled na celé to trápení:
„Máte velmi přesnou propriocepci. Cítíte přesně linie, kde tělo kompenzuje. Ta bolest, co se vám zdála nelogická, je typický přenos napětí přes fascia a hluboké svaly trupu. Máte pravdu.“
Nevím, co mě víc dojalo – ta úleva, nebo to, že mě někdo konečně bral vážně. Místo „vám se to jen zdá“ zaznělo „máte pravdu“. A to byl pro mě gamechanger. Najednou jsem pochopila, že problém není v těle – ale v tom, že jsme se odnaučili mu věřit.
Přitom tělo mluví pořád. Jen ne jazykem medicíny, ale svým vlastním. A pokud ho nikdo neposlouchá, začne křičet. Bolestí, únavou, tiky, neklidem. Ne vždy najdete diagnózu. Ale často najdete pravdu, pokud se ji naučíte vnímat.
Dnes už se při bolesti nepodceňuju. Vím, že co cítím, má svůj důvod – i když ho někdo jiný neumí zařadit do škatulky. A když někdo zlehčuje tělesné signály, neberu to jako autoritu, ale jako důkaz, že mu něco uniká.
Závěr?
Naše tělo není robot. Je to citlivý, komplexní systém, který ví víc, než si myslíme. Někdy není „divné“, co cítíme. Jen to zatím nikdo nenapsal do učebnice.
Citát na závěr:
„Vaše tělo mluví jasně. Jen se musíte naučit jeho jazyk.“ – neznámý autor
