17 listopad v zemi na hraně: svátek svobody ve stínu návratu Andreje Babiše

Národní třída voněla směsí vosku a kouře z desítek svíček. Mezi nimi se tísnili lidé s vlajkami, rodiny s dětmi, studenti i staří disidenti, kteří se sem každý rok vracejí jako k oltáři občanské odvahy. Jenže tentokrát atmosféra nebyla posvátně klidná. Podobala se spíš politickému kolbišti. Když se mezi davem objevila postava Andreje Babiše, ulice se změnila v burácivou arénu. Pískot, skandování „Hanba!“ a „StB!“ přehlušily zbytek ruchu. Předseda ANO položil květiny a téměř okamžitě odešel, jen krátce prohodil, že rok 1989 byl důležitý, protože „lidé získali svobodu“.

O několik desítek metrů dál, ve stejné ulici, byl příchod prezidenta Petra Pavla pravým opakem. Potlesk, přátelské fotografie, spontánní dialogy. A především jeden zjevně promyšlený, politicky ostrý výrok: nové vládě podle něj hrozí problém se střetem zájmů jejího pravděpodobného premiéra. A pokud to Andrej Babiš nevyřeší, mělo by ANO navrhnout jiného kandidáta. Na tak silná slova u hlavy státu při pietním aktu si dnešní Česko nepamatuje.

Petr Pavel, prezident, jehož popularita podle nedávného šetření roste a který je veřejností hodnocen jako druhý nejlepší prezident po Václavu Havlovi, tentokrát nezůstal v symbolické rovině svátečních proslovů. Jeho slova byla spíš politickou výzvou – a zároveň varováním.

Půl roku prý věděl, že Andrej Babiš nejspíš volby vyhraje, a tedy že bude muset řešit otázku premiérova střetu zájmů. „Měl dost času se k tomu nějak postavit,“ vzkázal prezident. Naznačil tak, že nechce být součástí toho, co označuje za potenciální protiprávní stav, pokud by budoucí premiér dál fakticky ovládal Agrofert.

V kontextu české ústavy tím Pavel zpřesňuje roli, která bývá často interpretována jen ceremoniálně. Prezident sice nemá zasahovat přímo do politiky, ale má být garantem toho, že stát funguje podle pravidel. A právě to si Pavel zjevně klade za cíl.

Zajímavé je, že mu v tom veřejnost věří. V době, kdy velká část společnosti politice nedůvěřuje, představuje Pavel jakéhosi „sekundárního arbitra“, který může vládě a parlamentu držet zrcadlo. Jeho slova na Národní třídě tak nebyla jen výstřelem do tmy. Zapadla do širšího očekávání: že prezident bude hrát roli bariéry proti střetu zájmů a mocenským dohodám.

O pár hodin později se však hlavní politický příběh přesunul jinam. Staroměstské náměstí zaplnily tisíce lidí svolaných spolkem Milion chvilek. Jejich transparenty nesly vzkazy proti vznikající vládní koalici ANO, SPD a Motoristů. Vlajky EU, NATO, Ukrajiny i České republiky tvořily mozaiku, která byla jasným signálem: jde o střet hodnot, nejen o personálie.

Předseda spolku Mikuláš Minář na pódiu nezvykle ostře popsal trojblok vyjednávající o vládě jako projekt založený na „mafiánském principu“: ty mně beztrestnost, já tobě peníze. Tato slova rozvlnila Staromák podobně silně jako pískot na Národní třídě.

Demonstrace působila jako echo let 2018 a 2019, kdy stovky tisíc lidí protestovaly právě proti Babišově vládě. Tentokrát však bylo v atmosféře něco jiného: jakási úzkost, že se vrací minulost, o níž si mnozí mysleli, že je za námi. A zároveň vědomí, že už nejde jen o Babiše – SPD a Motoristé přinášejí do hry zcela nové prvky radikalizace.

Ulice se tak stala protiváhou parlamentní většiny, podobně jako v jiných momentech moderních dějin. Otázkou je, zda tentokrát bude její hlas slyšet až do Strakovy akademie.

Jedním z nejvýraznějších posunů letošního výročí byl fakt, že se o samotnou interpretaci roku 1989 dnes bojuje. A to otevřeně.

Motorista a kandidát na ministra zahraničí Filip Turek prohlásil na Národní třídě, že sametová revoluce byla „organizovaná“, že „StB nastrčila mrtvého studenta“ a že výběr Václava Havla prezidentem komunistickým parlamentem je důkazem dohody. Takto učebnicový příklad konspiračního rámce na místě, které symbolizuje odpor proti totalitě, působil jako studená sprcha.

Jeho slova jasně ukázala, že Motoristé nevedou jen politický boj, ale i boj o paměť. A pokud právě tato strana získá vliv ve vládě, bude se to týkat i toho, jak se bude o 1989 učit, mluvit a přemýšlet.

Předseda SPD Tomio Okamura zvolil jinou strategii: výročí 1989 ignoroval a místo toho přišel k Hlávkovým kolejím připomenout smrt Jana Opletala. Zvolil tedy příběh odporu proti nacismu, nikoli příběh odporu proti komunismu. Je to pro něj bezpečnější rámec, který se vyhne debatám o jeho vlastní straně a její pozici k demokracii.

Babišova krátká prohlášení o svobodě působila téměř minimalisticky. V kontextu toho, že právě on je na Národní třídě nejčastěji konfrontován se svou údajnou minulostí u StB, to byla strategie přežít den s co nejmenšími ztrátami. Jenže skandování „StB“ tento pokus úplně pohřbilo. Dav mu připomněl, že minulost je stále přítomná.

Zatímco ulice hořely emocemi, v Černínském paláci probíhal jiný typ oslavy. Ministr zahraničí v demisi Jan Lipavský udělil medaile Za zásluhy o diplomacii šesti osobnostem. Mezi nimi Tomáši Kopečnému za jeho práci pro Ukrajinu, Markétě Pekarové Adamové či Tomáši Pojarovi.

Tento tichý ceremoniál byl přesným protipólem toho, co se odehrávalo venku. Ztělesňoval kontinuitu české zahraniční politiky: proevropské, prozápadní, podporující Ukrajinu. Právě tu však může budoucí vláda zásadně změnit.

I tohle je součást dnešního „17. listopadu“: zápas o směřování země nejen doma, ale i navenek.

Po šestatřiceti letech od sametové revoluce se zdá, že nejde jen o připomínku minulosti. Jde o zkoušku přítomnosti.

Když na Národní třídě večer zůstaly jen svíčky a tiché skupinky lidí, bylo v tom cosi symbolického. Stejné místo, na kterém studenti v roce 1989 vyběhli proti ozbrojené moci, je dnes svědkem jiného boje. Boje o budoucí směřování země. O kvalitu demokracie. O to, jestli svoboda bude dál samozřejmostí, nebo tématem k přepisu.

A letošní výročí bylo jasným signálem: tahle kapitola se teprve začíná psát.

Zpracováno na základě veřejných vystoupení a událostí 17. listopadu 2025 v Praze, včetně projevů prezidenta Petra Pavla, vyjádření Andreje Babiše, Filipa Turka, Tomia Okamury a průběhu demonstrace Milionu chvilek na Staroměstském náměstí.