Článek
Budapešťské memorandum 1994 a rusko-ukrajinské smlouvy o hranicích: Historie závazků, realita porušení a otázka Krymu od roku 1954
Úvod
Budapešťské memorandum z roku 1994 se stalo jedním z nejdiskutovanějších dokumentů moderní evropské bezpečnosti. Jeho význam prudce vzrostl po roce 2014, kdy došlo k prvnímu zásadnímu ozbrojenému střetu v Evropě od 90. let, a poté ještě výrazněji po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Abychom memorandum správně pochopili, je nutné jej zasadit do širšího rámce smluv, jimiž Rusko opakovaně uznalo územní celistvost Ukrajiny – a také do historického kontextu předání Krymu v roce 1954.
1. Historické pozadí: Předání Krymu Ukrajině v roce 1954
1.1 Důvody předání Krymu
Dne 19. února 1954 vydalo prezidium Nejvyššího sovětu SSSR dekret o převedení Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR. Tento krok měl několik důvodů:
Administrativní a ekonomické důvody
- Po válce byl Krym extrémně zničený a ekonomicky závislý na Ukrajině.
- Rekonstrukce zásobování vodou, elektřiny a pracovní síly probíhala téměř výhradně přes Ukrajinu.
- Ukrajinská SSR byla geograficky i ekonomicky pro správu poloostrova přirozenější.
Politické a symbolické důvody
- Rok 1954 představoval 300. výročí Perejaslavské smlouvy mezi kozáckým hejtmanstvím a Ruskem – významný sovětský symbol „přátelství národů“.
- Předání bylo prezentováno jako „bratrský dar“ ukrajinskému národu.
Právní rámec
Převod proběhl podle tehdejší sovětské ústavy zcela legálně:
- schválen prezidiem Nejvyššího sovětu RSFSR,
- prezidiem Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR,
- a nakonec potvrzen zákonem SSSR.
V mezinárodně-právním smyslu neexistuje žádná právní doložka, která by převod zpochybňovala – jednalo se o běžný administrativní akt uvnitř federálního státu.
Demografická situace
- Před deportací krymských Tatarů v roce 1944 byl poloostrov převážně tatarský.
- V 50. letech měl Krym již převážně ruské obyvatelstvo, což se často uvádí v politické debatě, ale nemělo žádný vliv na legitimitu převodu.
2. Cesta k nezávislosti Ukrajiny a uznání hranic Ruskem (1991–1994)
2.1 Rozpad Sovětského svazu
Po referendu o nezávislosti Ukrajiny (1. 12. 1991, 90,32 % pro) následovaly zásadní dokumenty:
Belovežská dohoda (8. 12. 1991)
- Rusko, Ukrajina a Bělorusko uznaly vzájemnou suverenitu a hranice.
- Administrativní hranice mezi republikami SSSR se staly státními hranicemi.
Alma-Ata protokoly (21. 12. 1991)
- Jedenáct států bývalého SSSR potvrdilo vznik SNS a vzájemné uznání hranic.
Tyto akté definovaly první mezinárodní uznání Krymu jako součásti Ukrajiny Ruskem.
3. Budapešťské memorandum (1994): Podstata, kontakty a limity
3.1 Proč memorandum vzniklo
Po rozpadu SSSR měla Ukrajina třetí největší jaderný arzenál na světě – více než:
- 1 900 strategických jaderných hlavic,
- 176 mezikontinentálních raket,
- 44 strategických bombardérů.
USA, Rusko a Velká Británie se snažily předejít šíření jaderných zbraní a zároveň zajistit Ukrajině záruky.
3.2 Obsah memoranda
Signatáři (USA, UK, Rusko) se zavázali:
- Respektovat nezávislost a hranice Ukrajiny.
- Zdržet se hrozby silou nebo použití síly.
- Nevyužívat ekonomický nátlak.
- Nepoužít jaderné zbraně proti Ukrajině.
- Konzultovat v případě ohrožení Ukrajiny.
Ukrajina se výměnou zavázala:
- vzdát se jaderných zbraní,
- vstoupit do Smlouvy o nešíření jaderných zbraní jako bezjaderný stát.
3.3 Charakter memoranda
Jde o politický, nikoli právně vymahatelný dokument. Neobsahuje sankční mechanismy ani povinnost vojenské pomoci.
4. Bilaterální rusko-ukrajinské smlouvy o hranicích (1997–2010)
4.1 Velká smlouva o přátelství, spolupráci a partnerství (1997)
Nejdůležitější právní závazek Ruska vůči Ukrajině.
Hlavní principy:
- vzájemné uznání hranic,
- nedotknutelnost hranic a suverenity,
- závazek nevyužívat sílu ani hrozbu silou,
- územní celistvost obou států.
Smlouva platila do roku 2019, kdy ji Ukrajina vypověděla kvůli porušení Ruska.
4.2 Dohody o rozdělení Černomořské flotily (1997)
- Rusko uznalo, že Krym je ukrajinský, protože si od Ukrajiny pronajímalo základnu v Sevastopolu.
4.3 Charkovské dohody (2010)
- Prodloužení pronájmu flotily až do roku 2042.
- Další nepřímé potvrzení ukrajinské suverenity nad Krymem.
5. Porušení závazků a změna bezpečnostního prostředí (2014–2022)
5.1 Rok 2014: Anexe Krymu
Od února do března 2014 proběhla:
- vojenská okupace poloostrova
- mezinárodně neuznané referendum
- jednostranná anexe Krymu Ruskem
Tím Rusko porušilo:
- Budapešťské memorandum,
- Velkou smlouvu o přátelství,
- Chartu OSN,
- Helsinský závěrečný akt,
- Dohody o Černomořské flotile.
5.2 Donbas a ozbrojený konflikt
Podpora a vyzbrojování separatistů v Doněcku a Luhansku byla další formou použití síly.
5.3 Invaze roku 2022
Rozsáhlá invaze ze 24. února 2022 definitivně potvrdila, že Rusko své závazky fakticky zrušilo.
6. Mezinárodně-právní hodnocení
Budapešťské memorandum selhalo jako bezpečnostní záruka, protože:
- nebylo právně vynutitelné,
- postrádalo sankční mechanismy,
- neobsahovalo závazek vojenské obrany.
Bilaterální smlouvy však právně závazné byly, a Rusko jejich porušením:
- porušilo své vlastní závazky,
- porušilo mezinárodní právo,
- zásadně narušilo evropský bezpečnostní řád.
7. Důsledky pro světovou bezpečnost a nešíření jaderných zbraní
Porušení memoranda vytvořilo řadu obav:
- mohou se státy bez jaderných zbraní skutečně cítit v bezpečí?
- co zabrání jiným státům usilovat o vlastní jadernou výzbroj?
- jak obnovit důvěru v bezpečnostní garance?
Ukrajinský případ se dnes často uvádí jako varování, že politické garance bez vojenských závazků mají omezenou hodnotu.
Závěr
Z historického i právního hlediska existuje jednoznačný a dlouhodobý řetězec dokumentů, jimiž Rusko uznávalo ukrajinskou suverenitu a hranice – od Belovežské dohody přes Budapešťské memorandum až po Velkou smlouvu o přátelství. Předání Krymu v roce 1954 bylo právně platné, potvrzené Sovětským svazem i pozdějšími mezinárodními smlouvami.
Události po roce 2014 představují zásadní porušení těchto závazků a změnily architekturu evropské bezpečnosti na desítky let. Budapešťské memorandum, kdysi prezentované jako triumf diplomacie, se stalo symbolem nedostatečných záruk, které nedokázaly zabránit ozbrojené agresi – a tím zásadně ovlivnily budoucnost nešíření jaderných zbraní i důvěru v mezinárodní právo.
✅ Časová osa (Chronologie klíčových událostí)
📌 1954 – Předání Krymu Ukrajinské SSR
- 1954 – Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR vydává dekret o převodu Krymské oblasti z RSFSR do Ukrajinské SSR.
📌 1991 – Rozpad SSSR a vzájemné uznání hranic
- 1991 – Referendum o nezávislosti Ukrajiny.
- 1991 – Belovežská dohoda (Rusko uznává Ukrajinu v existujících hranicích).
- 1991 – Alma-Ata protokoly – potvrzení suverenity a hranic.
📌 1994 – Budapešťské memorandum
- 1994 – USA, UK a Rusko potvrzují územní celistvost Ukrajiny výměnou za její bezjaderný status.
📌 1997 – Velká smlouva Rusko–Ukrajina
- 1997 – Podepsána smlouva o přátelství, spolupráci a partnerství.
Obsahuje závazek respektovat hranice a suverenitu Ukrajiny.
📌 1997–2010 – Dohody o Černomořské flotile
1997 – Rozdělení flotily a pronájem základny v Sevastopolu.
2010 – Charkovské dohody – prodloužení pronájmu.
📌 2014 – Ruská anexe Krymu
Únor–březen 2014 – Ruská vojska obsazují Krym, následuje neuznané referendum a anexe.
První přímé porušení závazků Ruska.
📌 2014–2021 – Konflikt na Donbasu
Podpora separatistických republik DNR a LNR.
📌 2022 – Ruská invaze
- 2022 – Začíná plnoformátová invaze na Ukrajinu.
Definitivní zpochybnění všech dřívějších smluvních závazků.
✅ Citace / Odkazy na prameny v textu
Můžeš je použít v článku takto (publicisticky neutrálně):
- Belovežská dohoda (1991) – Dohoda o vytvoření SNS mezi Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem.
- Alma-Ata Declaration (1991) – Protokoly o vzniku SNS.
- Budapešťské memorandum (1994) – OSN, UN General Assembly Document A/49/765.
- Treaty on Friendship, Cooperation, and Partnership (1997) – Bilaterální smlouva Rusko–Ukrajina, ratifikovaná roku 1998.
- Federal Law on the Transfer of Crimean Oblast (1954) – Zákon Nejvyššího sovětu SSSR z 19. února 1954.
- UN General Assembly Resolution 68/262 (2014) – „Territorial Integrity of Ukraine“.
- Charkovské dohody (2010) – Mezivládní smlouva mezi prezidenty Ukrajiny a Ruské federace.
✅ Seznam primárních pramenů (originální dokumenty a právní akty)
Sovětský svaz / Ruská SFSR
- Zákon o převodu Krymské oblasti (19. 2. 1954) – archiv Nejvyššího sovětu SSSR.
- Ústava SSSR (1936/1977) – právní rámec převodu.
Ukrajina – nezávislost
- Výsledek referenda o nezávislosti (1991) – Ústřední volební komise Ukrajiny.
- Nikajevské a Kyjevské archivní fondy – dokumenty o přechodu státnosti.
Mezinárodní uznání hranic
- Bělověžská dohoda (8. 12. 1991).
- Alma-Ata protokoly (21. 12. 1991).
- Budapešťské memorandum (UN General Assembly, 1994).
Rusko-ukrajinské bilaterální smlouvy
- Treaty on Friendship, Cooperation, and Partnership (Rusko–Ukrajina, 1997).
- Agreement on the Black Sea Fleet (1997).
- Charkovská dohoda o prodloužení pronájmu (2010).
Reakce mezinárodního společenství po roce 2014
- Rezoluce OSN A/RES/68/262 — Territorial Integrity of Ukraine (27. 3. 2014).
- Prohlášení EU, NATO a OBSE (2014–2023).
