Článek
Kompletní přehled vojenských, policejních, ideologických a kolaborantských struktur
Úvod: rozsah a povaha ruské kolaborace
Ruská účast na straně nacistického Německa ve druhé světové válce nebyla okrajovým jevem, ale rozsáhlým, strukturálně složitým a dlouhodobým procesem, do něhož se zapojily statisíce osob ruského původu. Tyto osoby působily v pravidelných vojenských jednotkách Wehrmachtu a SS, v pomocné policii, protipartyzánských oddílech, kozáckých sborech, zpravodajských a sabotážních skupinách, ale i v politických, ideologických a propagandistických organizacích.
Motivace kolaborantů se pohybovaly na škále od radikálního antibolševismu, přes ruský nacionalismus, fašismus a monarchismus, až po čistě existenční důvody (zajatci, hlad, donucení). Významnou roli hrála také běloemigrantská tradice a nenávist k sovětskému režimu.
I. Politické a ideologické proudy ruského kolaboracionismu
1. Antibolševický nacionalismus a fašismus
Již před válkou existovaly mezi ruskými emigranty organizace, které otevřeně sympatizovaly s fašismem a nacismem. Tyto skupiny se po roce 1941 staly kádrovou základnou kolaborace.
Patřily mezi ně:
- ruské fašistické strany v Evropě a Mandžusku,
- monarchistické a ultranacionalistické spolky,
- „solidaristické“ a národně-pracovní organizace,
- mládežnické struktury připravované pro budoucí „nové Rusko“.
Tyto organizace poskytovaly důstojníky, ideology, propagandisty i administrátory pro německé okupační projekty.
2. Politické struktury během války
Během války vznikly kolaborantské politické útvary, jejichž cílem bylo vytvořit alternativu k sovětské moci:
- kolaborantské „republiky“ a autonomie,
- exilové výbory a „vlády“,
- propagandistické instituce pro práci se zajatci a civilním obyvatelstvem.
Vrcholnou politickou strukturou byl Komitét osvobození národů Ruska (KONR), který měl sjednotit ruské kolaborantské síly pod jedním politickým programem.
II. Lokotská autonomie a její ozbrojené síly
1. Lokotská autonomie („Lokotská republika“)
Jedním z nejvýznamnějších a nejradikálnějších kolaborantských experimentů byla Lokotská autonomie na okupovaném území Brjanské oblasti. Šlo o polostátní útvar, který měl:
- vlastní správu,
- soudnictví,
- policii,
- vězeňský systém,
- ozbrojené síly.
Autonomie fungovala jako modelová kolaborantská entita, kde byla ruská kolaborace institucionalizována na všech úrovních.
2. RONA – Ruská osvobozenecká lidová armáda
Ozbrojenou silou Lokotské autonomie byla RONA, která se vyvinula z místní milice v brigádní až divizní formaci.
Charakteristika RONA:
- převážně ruský personál,
- boj proti partyzánům,
- masové represálie proti civilistům,
- vypalování vesnic,
- pozdější začlenění do struktur SS.
- Ruská osvobozenecká lidová armáda (RONA)
Základní síla Lokotské autonomie, původně milice, později brigáda a divize. - Brigáda RONA
- 29. granátnická divize SS „RONA“ (1. ruská)
Známá masovým terorem, zejména během potlačení Varšavského povstání.
Jednotky RONA se staly synonymem kolaborantského teroru a patřily k nejbrutálnějším formacím na východě.
III. Ruská osvobozenecká armáda (ROA)
1. Vznik a struktura ROA
Ruská osvobozenecká armáda vznikla z iniciativy německého velení a ruských kolaborantů z řad zajatců a přeběhlíků. Byla formálně prezentována jako „národní armáda“, fakticky však zůstávala plně podřízena Němcům.
ROA zahrnovala:
- několik pěších divizí Wehrmachtu,
- samostatné prapory,
- gardové jednotky,
- výcvikové a záložní útvary,
- později i letecké složky.
2. Politické zázemí ROA
ROA byla politicky spojena s KONR a ideou „boje proti bolševismu“. Propaganda slibovala:
- zrušení kolchozů,
- svobodu náboženství,
- obnovu ruské státnosti.
Ve skutečnosti byla ROA nasazována především:
- v týlu,
- proti partyzánům,
- k ochraně komunikací.
Hlavní bojové jednotky ROA
- 1. pěší divize ROA (600. pěší divize Wehrmachtu)
První plně zformovaná divize ROA, nasazená v roce 1945. Bojovala krátce proti Rudé armádě a poté se obrátila proti Němcům v Pražském povstání. - 2. pěší divize ROA (650. pěší divize Wehrmachtu)
Nedokončená formace, používaná převážně k ochraně komunikací a výcviku. - 3. pěší divize ROA (700. pěší divize Wehrmachtu)
Papírová a výcviková divize, nikdy plně bojeschopná.
Samostatné jednotky ROA
- Gardový prapor ROA
- Krymské jednotky ROA (ochranné a protipartyzánské oddíly)
- Letecké jednotky ROA (VVS KONR) – omezený počet pilotů a technického personálu
- Východní záložní pluk „Centrum“ (1. Ost-Ersatz-Regiment)
IV. Ruské jednotky ve Waffen-SS
1. Divize a brigády SS
Nacistické Německo postupně zařadilo ruské kolaboranty i do Waffen-SS, což znamenalo hlubší ideologickou integraci.
Mezi hlavní formace patřily:
- ruské granátnické divize SS,
- samostatné ruské brigády SS,
- ruské pluky v rámci jiných divizí SS.
Samostatné ruské jednotky SS
- 1. ruská národní brigáda SS „Družina“
- 30. granátnická divize SS (2. ruská)
Tyto jednotky byly nasazovány jak na frontě, tak při represivních operacích.
2. Ruský personál v cizích divizích SS
Ruští kolaboranti sloužili i:
- v trestních jednotkách SS,
- v zahraničních divizích SS (francouzské, balkánské),
- v pomocných a strážních oddílech.
V. Ost-bataliony a ruské jednotky Wehrmachtu
1. Ost-bataliony
Ost-bataliony byly jednotky Wehrmachtu složené z:
- ruských zajatců,
- dobrovolníků,
- místních kolaborantů.
Byly využívány k:
- ochraně železnic a skladů,
- protipartyzánským operacím,
- bojům proti civilnímu obyvatelstvu.
2. Ruské divize Wehrmachtu
Vedle ost-batalionů existovaly i celé ruské divize v rámci Wehrmachtu, formálně označované jako „dobrovolnické“.
VI. Policie, žandarmerie a pomocné bezpečnostní síly
1. Ruská pomocná policie (Schutzmannschaft)
Pomocná policie byla klíčovým nástrojem okupace:
- prováděla zatýkání,
- střežila ghetta,
- účastnila se masových poprav,
- pomáhala při deportacích.
2. Polní žandarmerie a civilní policie
Ruský personál byl využíván také v:
- polní žandarmerii Wehrmachtu,
- městské a civilní policii,
- strážních jednotkách táborů.
Ost-bataliony a samostatné prapory
- 601. ost-batalion „Berezina“
- 654. východní prapor
- 581. prapor polní žandarmerie
- 600. východní prapor
- Ruský ost-batalion „Shelon“
- Ruský oddíl 9. armády Wehrmachtu
Ochranné a týlové jednotky
- Strážní rota „Gomel“
- Ruské ochranné roty železnic a skladů
VII. Kozácké kolaborantské formace
1. Kozáci jako samostatný fenomén
Kozáci tvořili největší a nejautonomnější ruskou kolaborantskou skupinu. Jejich kolaborace měla kořeny:
- v občanské válce,
- v běloemigrantském hnutí,
- v nenávisti ke kolektivizaci.
2. Kozácké divize, sbory a pluky
Existovaly:
- kozácké divize Wehrmachtu,
- kozácké sbory SS,
- desítky jezdeckých pluků,
- policejní a strážní kozácké jednotky.
Kozáci byli nasazováni:
- na Balkáně,
- v Itálii,
- v Rakousku,
- na východní frontě.
Velké kozácké formace
- Samostatný kozácký sbor (Kozácký Stan)
- 1. kozácká divize Wehrmachtu
- 3. kozácká plastunská divize
- 15. kozácký jezdecký sbor SS
- Jezdecké spojení generála von Pannwitze
Kozácké pluky
- 1. donský kozácký pluk
- 2. donský kozácký pluk
- 360. kozácký granátnický pluk
- 454. kozácký jezdecký pluk
- Pluk Platov
- Kozácký pluk zvláštního určení Abwehrgruppe 201
- Kozácký jezdecký pluk Jungschulz
- 1. kubáňský jezdecký pluk
- 5. kubáňský plastunský pluk
Kozácké prapory, eskadrony a oddíly
- 622., 623., 624., 625., 631. kozácký prapor
- 68. a 69. kozácký policejní prapor
- 82. kozácká eskadrona
- 638. kozácká rota
- Kozácké strážní diviziony (72.–74.)
- Kozácký průzkumný divizion
VIII. Zpravodajské, sabotážní a propagandistické struktury
Ruští kolaboranti působili také v:
- zpravodajských službách,
- diverzních skupinách,
- školách pro agenty,
- propagandistických odděleních.
Jejich úkolem bylo:
- pronikat do sovětského týlu,
- rozkládat morálku,
- verbovat zajatce.
Pomocná policie
- Ruská pomocná policie (Schutzmannschaft)
- Brigáda pořádkové policie „Siegling“
- Ruská civilní policie v Sevastopolu
Speciální jednotky
- Zvláštní oddíly Abwehru
- Organizace Zeppelin – výsadky, diverze
- Školy pro ruské důstojníky a agenty (Dabendorf)
Partyzánské a „autonomní“ kolaborantské útvary
- Oddíl Zujeva
- Republika Zujeva
- Oddíl Kozina
- Oddíl Muravjova
- Ruské „zelené armády“
IX. Válečné zločiny
Ruské kolaborantské jednotky se masově podílely na:
- vraždách civilistů,
- etnických čistkách,
- vypalování vesnic,
- znásilňování,
- loupežích.
Zvlášť brutální byly:
- jednotky RONA,
- pomocná policie,
- některé kozácké formace.
X. Konec války, repatriace a poválečné tresty
Po roce 1945:
- byli kolaboranti hromadně repatriováni,
- proběhly rozsáhlé soudy,
- tisíce osob byly popraveny nebo poslány do gulagů.
Zvlášť tragický byl osud kozáků vydaných západními Spojenci Sovětskému svazu.
Závěr
Ruské skupiny bojující na straně nacistického Německa tvořily rozsáhlý, organizovaný a ideologicky diferencovaný celek, který se stal nedílnou součástí nacistického válečného a represivního systému. Jejich činnost měla zásadní dopad na průběh okupace, rozsah válečných zločinů i poválečné dějiny Evropy.
Prameny a literatura
I. Archivní prameny (primární zdroje)
Ruské archivy
Государственный архив Российской Федерации (GARF)
- Fond 7021 – NKVD/MVD: vyšetřovací spisy kolaborantů
- Fond 9478 – Nejvyšší soud SSSR: poválečné procesy
- Fond 8131 – Repatriační správa SSSR
- Fond 8414 – Komise pro vyšetřování nacistických zločinů
Российский государственный военный архив (RGVA)
- Fond 500 – Trofejní německé dokumenty
- Fond 1358 – Vlasovské formace a ROA
- Fond 1458 – Kozácké jednotky Wehrmachtu a SS
- Fond 1478 – Ost-bataliony a pomocná policie
- Fond 1488 – Abwehr, Zeppelin, zpravodajské školy
Центральный архив Министерства обороны РФ (TsAMO)
- Fondy k zajatcům Rudé armády
- Dokumentace o přebězích a kolaboraci
Německé archivy
Bundesarchiv (BA-MA Freiburg, Berlin-Lichterfelde)
- RH 2 – Wehrmacht: Osttruppen
- RS 3 / R 58 – SS, Gestapo, Ordnungspolizei
- NS 19 – Waffen-SS (zahraniční jednotky)
- RW 6 – Abwehr
- NS 26 – Dirlewanger
- R 70 – Okupační správa východních území
Další archivy
- NARA (USA) – T-315, T-501 (německé mikrofilmy)
- National Archives (UK) – FO, WO: repatriace kozáků
- Archiv Yad Vashem – Einsatzgruppen, pomocná policie
II. Edice dokumentů
- Документы и материалы по истории власовского движения. Moskva: ROSSPEN, 2001.
- Нюрнбергский процесс. Сборник документов. Moskva: Юридическая литература, 1957–1961.
- The Einsatzgruppen Reports. New York: Holocaust Library, 1989.
- Captured German Records. Washington: NARA.
III. Odborná literatura (monografie)
- Dallin, Alexander. German Rule in Russia 1941–1945. London: Macmillan, 1957.
- Shepherd, Ben. War in the Wild East. Harvard University Press, 2004.
- Mühlen, Patrik von zur. Zwischen Hakenkreuz und Sowjetstern. Düsseldorf, 1971.
- Kay, Alex J. Exploitation, Resettlement, Mass Murder. Berghahn, 2006.
- Lower, Wendy. Nazi Empire-Building and the Holocaust in Ukraine. UNC Press, 2005.
- Beevor, Antony. The Second World War. London, 2012 (kap. Východní fronta).
IV. Specializované studie o ruských kolaborantech
- Thorwald, Jürgen. Die Illusion. Stuttgart, 1966 (ROA).
- Hoffmann, Joachim. Stalins Vernichtungskrieg. München, 1995.
- Alexandrov, Kirill. Армия генерала Власова. Moskva, 2006.
- Bolotov, Ivan. Казачество во Второй мировой войне. Rostov, 2008.
- Gerlach, Christian. Kalkulierte Morde. Hamburg, 1999.
V. Články a sborníky
- Journal of Slavic Military Studies
- Holocaust and Genocide Studies
- Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte
- Ab Imperio
- Исторический архив
VI. Referenční a encyklopedické zdroje
- Encyclopedia of Camps and Ghettos. USHMM.
- Lexikon der Wehrmacht (kriticky ověřováno).
- Yad Vashem Encyclopedia of the Holocaust.
VII. Online odborné zdroje (ověřené)
- US Holocaust Memorial Museum – digitální sbírky
- Bundesarchiv Invenio (online katalog)
- GARF / RGVA oficiální katalogy
- Российский исторический портал
Poznámka k metodologii citování
V textu kapitoly jsou předpokládány:
- poznámky pod čarou (Chicago Notes & Bibliography),
- archivní signatury ve formátu: RGVA, f. 500, op. 12454, d. 32, l. 17,
- kombinace německých a sovětských pramenů pro verifikaci.
