Článek
1. Co je v Trumpově 28bodovém plánu – věcný přehled
Z toho, co zatím uniklo do médií (Reuters, Sky News, Al Jazeera, CBS aj.), se dá poskládat poměrně jasný obraz. (Reuters)
a) Bezpečnostní architektura
- Potvrzení „suverenity“ Ukrajiny – ale jen na výrazně zmenšeném území.
- Všeobecná dohoda o neútočení mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropou, která má „uzavřít“ všechny spory posledních 30 let. (Reuters)
- Žádná další expanze NATO a žádné jednotky NATO v Ukrajině. To je v podstatě splnění klíčového ruského požadavku: stop západnímu rozšiřování na východ. (Reuters)
- Bezpečnostní záruka USA pro Ukrajinu:
Pokud Rusko znovu napadne Ukrajinu, USA slibují „rozhodnou koordinovanou vojenskou reakci“ a obnovení sankcí proti Rusku. (CBS News)
Garance ale končí, pokud Ukrajina sama zaútočí na Rusko – zvlášť pokud by šlo o údery na Moskvu či Petrohrad (rakety, drony). (Reuters) - „Board of Peace“ vedený Trumpem – mezinárodní rada, které by předsedal Trump a měla by dohlížet na plnění dohody.
b) Teritoriální uspořádání
Podle úniků a médií:
- Krym, Doněck a Luhansk – de facto uznány jako ruské (nebo minimálně pod ruskou kontrolou).
- Cherson a Záporoží – frontová linie se stává trvalou „linií dotyku“; některé části by byly demilitarizované (pásmo v Donbasu).
- Žádná povinnost Ruska stáhnout se z nově obsazených oblastí (např. nové zisky v Donbasu nebo koridor k Krymu).
Fakticky to znamená zafixování ruských zisků a legitimizaci anexí, proti nimž Západ tři roky brojil.
c) Status Ukrajiny
- Trvalý zákaz vstupu do NATO zakotvený v ukrajinské ústavě.
- Stropy pro velikost ukrajinské armády a omezení výzbroje – Ukrajina by nesměla mít určité druhy raket, dlouhého doletu apod.
- Podmíněné bezpečnostní garance: když Ukrajina dodrží neutralitu a nebude útočit na ruské území, USA a spol. jí garantují pomoc při případné nové agresi.
Ukrajina je tak formálně suverénní, ale reálně omezená v zahraniční i obranné politice.
d) Ekonomické body
- Přístup Ukrajiny na trhy EU a velký rekonstrukční balík financovaný mimo jiné ze zmrazených ruských aktiv (cca 200 mld. USD). Část těchto peněz má ale jít i na společné americko-ruské projekty.
- Postupné zrušení většiny sankcí proti Rusku a jeho návrat do G8, pokud bude dohodu dodržovat.
To znamená, že ekonomická dividenda míru by byla pro Rusko velmi významná – návrat na západní trhy, investice, reputační rehabilitace.
2. Proč je plán tak kontroverzní
a) Podezření, že je psaný „ruskou rukou“
- Řada médií a politiků upozorňuje, že formulace plánu vypadají jako překlad z ruštiny a že struktura odpovídá ruským dlouhodobým požadavkům (žádné rozšiřování NATO, uznání anexí, omezení ukrajinské armády).
- Někteří američtí senátoři tvrdí, že jim ministr zahraničí Marco Rubio řekl, že jde primárně o ruský návrh, který USA jen převzaly a předaly Ukrajině. Rubio to ale následně veřejně korigoval: podle něj jde o dokument, který „přišel z Ruska“, ale není oficiální pozicí USA.
Tak či tak, politicky to působí, jako by Washington nejprve zkusil „prodat“ ruskou verzi míru, a teprve po odporu spojenců couvá.
b) Postoj Evropy, Kanady, Japonska
- Evropskí lídři, Japonsko i Kanada kritizují, že plán:
odměňuje agresi (Rusko za útok dostává území, peníze a návrat do mezinárodních struktur),
omezuje právo států vstoupit do NATO,
a oslabuje Ukrajinu vojensky i politicky. - Z hlediska EU je to přímé porušení zásady, že hranice se nesmí měnit silou – pokud to jednou připustíte u Ukrajiny, těžko to budete popírat, když přijde řada na Moldavsko nebo pobaltské státy.
c) Orbán a podpora plánu
- Viktor Orbán plán otevřeně podporuje a vyzývá EU, aby se k němu přidala – a současně mluví o pozastavení finanční pomoci Ukrajině.
- Maďarsko je tak zatím jediný členský stát EU, který jde veřejně proti většinovému proudu EU, Japonska, Kanady.
d) Vance a „iluze vítězství Ukrajiny“
- Viceprezident J. D. Vance označil víru ve vojenské vítězství Ukrajiny za iluzorní a říká, že další zbraně a sankce vítězství nepřinesou.
- Tím vytváří politické rámování: „buď přijmete tento plán, nebo vás necháme bojovat bez dostatečné pomoci“. Pro Ukrajinu i Evropu je to velmi tvrdý nátlak.
3. Jak plán mění rovnováhu sil
Pro Rusko
- Zafixuje územní zisky (Krym, většina Donbasu, pevninský koridor).
- Zruší většinu sankcí a umožní návrat do G8 a širší mezinárodní spolupráce.
- NATO se zaváže nerozšířit dále na východ, Ukrajina zůstane mimo.
To vše dohromady by znamenalo, že Rusko vyšlo z války posílené – územně, politicky i ekonomicky.
Pro Ukrajinu
- Ztratí cca 18–20 % území, včetně území obsazených po roce 2014 a části nových zisků.
- Fakticky se stane neutrálním, omezeně vyzbrojeným státem, závislým na zahraničních garancích, které mohou být politicky podmíněné.
- Získá sice velkou pomoc na rekonstrukci, ale bez plnohodnotné kontroly nad vlastním územím.
Pro Evropu a NATO
- Zákaz rozšiřování NATO přímo oslabuje princip, že si každý stát volí svou orientaci sám.
- Rusko by mohlo rychle obnovit armádu díky ekonomickým přínosům míru a zkušenostem z války.
- Německý ministr obrany Pistorius a další varují, že Rusko může být schopno napadnout člena NATO kolem roku 2028–2030, a tomu odpovídá i řada analytických odhadů (Estonsko, Dánsko, americké zdroje).
Z evropského úhlu pohledu by takový plán mohl zvýšit riziko budoucí války s NATO, ne ho snížit.
4. Realistické scénáře dalšího vývoje války
Samozřejmě nikdo neví jistě, ale z dnešních dat (listopad 2025) se dá načrtnout pár relativně realistických trajektorií.
Scénář 1: „Tvrdé příměří / špatný mír“ podle upraveného Trumpova plánu
- Pod tlakem omezené americké pomoci, ruského postupu (Kupjansk, vesnice v Zaporoží) a vyčerpanosti se Ukrajina nechá dotlačit k příměří, které zhruba kopíruje dnešní frontu, s velkými ústupky.
- Získá rekonstrukční balík, ale trvale ztratí část území a možnost vstupu do NATO.
- V Rusku se režim konsoliduje, doma může prezentovat „vítězství“.
- V Evropě prudce naroste pocit ohrožení, rozjede se zbrojení a posilování východního křídla NATO.
Tento scénář je politicky „průchozí“ pro USA a část států, ale velmi problematický pro většinu Evropy – proto teď vidíme tak silný odpor evropských lídrů.
Scénář 2: Dlouhá opotřebovací válka bez velkých zlomů (pravděpodobně nejvíc realistický)
- Fronta se v příštích 12–24 měsících bude hýbat po kilometrech, ne po desítkách kilometrů.
- Rusko postupuje pomalu (Kupjansk, části Donbasu, vesnice u Záporoží), Ukrajina útočí drony hluboko do Ruska, včetně infrastruktury.
- Západ dodává omezenou, ale nepřerušenou pomoc; ani jedna strana nemá sílu na rozhodující průlom.
- Po několika letech totální únavy všech aktérů se vrací jednání – pravděpodobně na široké mezinárodní konferenci, ne jako jednostranný americko-ruský návrh.
V takovém scénáři je klíčové, jestli se Západ připraví na dlouhou hru – zvýší produkci munice, PVO, posílí obranu Polska a pobaltských států atd.
Scénář 3: Omezené ukrajinské úspěchy + „zmrazení“ konfliktu
- Pokud by Západ výrazně zvýšil podporu (munice, PVO, letectvo), Ukrajina by mohla zastavit ruský postup a někde i získat část území zpět.
- I tak je ale málo pravděpodobné, že by v dohledné době osvobodila celý Krym a celý Donbas – spíš by se dospělo k příměří se spornými územími.
- Rozdíl oproti Trumpovu plánu: žádné formální uznání anexí, žádný stop-stav pro NATO, menší územní ztráta.
To je kompromis, který by pro Evropu byl bezpečnější, ale vyžadoval by politickou vůli udržet Ukrajinu výrazně silněji, než jak naznačují výroky Vance.
Scénář 4: Eskalace k širší válce (málo pravděpodobné, ale ne nulové)
- Neúmyslná eskalace – např. raketa či dron zasáhne vážně území NATO, dojde k odvetě.
- Nebo za pár let, po „pauze“ a obnově sil, Rusko testuje čl. 5 NATO v Pobaltí, v Moldavsku či jinde.
- Německý ministr Pistorius i další varují, že Rusko by mohlo být schopné útoku na NATO už kolem roku 2028; někteří vojenští historici mluví o „posledním mírovém létě“.
I proto dnes tolik slyšíme o nutnosti rychle zvyšovat obranné rozpočty – to není strach z „zítra“, ale z horizontu 3–7 let.
5. Jak „realistický“ je Trumpův plán?
- Vance má bod v tom, že maximální ukrajinské vítězství (osvobození všech území včetně Krymu) je při současné úrovni podpory málo realistické.
- Ale z toho neplyne, že jedinou alternativou je kapitulace na ruských podmínkách, kterou Trumpův plán v podstatě představuje.
- Z pohledu evropské bezpečnosti je problém, že:
agresor je odměněn územím i ekonomicky,
Západ dobrovolně omezuje NATO,
a Rusko dostává čas a peníze, aby se připravilo na další potenciální konflikt.
Proto většina evropských států, Japonsko a Kanada plán odmítají v současné podobě – a spíš se snaží přijít s vlastním, vyváženějším návrhem, který by:
- nezakazoval rozšiřování NATO,
- nelegitimizoval anexi,
- využil ruská aktiva hlavně pro obnovu Ukrajiny,
- a přinesl dlouhodobé bezpečnostní mechanismy (inspekce, mírové mise, tvrdé automatické sankce při porušení).
