Článek
Pokud vás skolí viróza, navštívíte svého praktického lékaře a ten vám vystaví tzv. neschopenku. Jak je to ovšem v případě, kdy vás postihne zdravotní problém, který řešíte se specializovaným lékařem, např. zánět zubu, oční či kožní problémy? Vystavuje pracovní neschopnost specialista, nebo vás odešle k praktikovi, aby vám neschopenku vystavil opět on?
Pobíhání mezi lékaři
Typický případ z praxe popisuje paní Marie: „Rozbolel mě zub. Trvalo několik dní, než jsem dostala termín k ošetření. To už jsem však měla i teplotu. Ukázalo se, že se jedná o zánět, který vyžaduje delší léčbu. Kvůli teplotě a bolestem jsem požádala o nemocenskou. Zubař nebyl proti, ale sdělil mi, že on neschopenky nevystavuje. Napsal mi doporučení, s kterým mě vyslal za mým praktickým lékařem. Ten mi však vynadal, že to není jeho povinnost, protože mě nevyšetřoval. Nakonec mi neschopenku vystavil, ale musela jsem tak neustále pobíhat mezi oběma doktory.“
Kdo má povinnost vystavit nemocenskou
Který z Mariiných lékařů měl tedy pravdu? Odpověď dává zákon o nemocenském pojištění, který v § 61 odst. 1 písm a) uvádí: „Ošetřující lékař je povinen rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti … v den, kdy ji zjistil.“
Ošetřujícím lékařem je v podstatě ten lékař, který pacienta aktuálně vyšetřuje a poskytuje mu zdravotní péči kvůli danému zdravotnímu problému. Obecně jím tedy může být např. praktický lékař, ambulantní specialista (dermatolog, ortoped, zubař, kardiolog, psychiatr atd.) nebo lékař v nemocnici.
V tomto smyslu se vyjadřuje také Ministerstvo zdravotnictví ČR ve svém článku, kde výslovně uvádí: „V souvislosti s dopady nového elektronického systému vystavování neschopenek se podle informací z terénu objevuje snaha přenášet povinnost vystavit neschopenku na jiné lékaře, než kteří jsou k tomu ze zákona povinni.“
Z logiky věci tedy plyne, že u paní Marie se jednalo nikoli o jejího praktického lékaře (protože ten ji nevyšetřoval a nezjistil, její pracoví neschopnost), ale jejího zubního lékaře.
Nejde jen o povinnost vystavit nemocenskou
Ošetřující lékař má však v takovém případě mnohem více povinností. Kromě vystavení pracovní neschopnosti má dále povinnost např:
- vést evidenci dočasně práce neschopných pojištěnců,
- stanovit režim dočasně práce neschopného pojištěnce a pojištěnce o tomto režimu informovat,
- předat pojištěnci rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti,
- odeslat ČSSZ na předepsaném tiskopisu hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.
Přeloženo do srozumitelného jazyka, ošetřující lékař musí vést veškerou potřebnou agendu související s pracovní neschopností pacienta – předat mu Průkaz dočasně práce neschopného pojištěnce, odesílat elektronicky dokumentaci na ČSSZ, stanovit mu vycházky a léčebný režim.
Proč specialisté posílají pacienty pro neschopenku k praktikovi
Ačkoli zákon v uvedeném znění platí jasně již několik let, paní Marie rozhodně není výjimkou. Mezi nejčastější důvody patří tyto:
- Administrativa navíc. Specialisté, kteří se s pracovní neschopností u svých pacientů setkávají často (např. internisté), zpravidla s jejím vystavením nemají problém. Problém však nastává u tzv. okrajových odborností (např. oční, ušní, kožní, zubní), které mají pocit, že tato agenda je spíše pro praktika.
- Praktik zná pacienta lépe. Někteří specialisté argumentují tím, že praktik lépe posoudí pracovní omezení, protože zná lépe jeho celkový stav a také povahu jeho práce. Tento argument má sice své opodstatnění, pokud je potřeba posoudit závažnost zdravotního problému na celkovém pozadí zdravotního stavu pacienta, nicméně zákon hovoří jasně.
- Specialista se považuje jen za konzultanta. Někteří odborní lékaři mají zažitou představu, že jejich role je jen diagnostika nebo zákrok a praktický lékař má řešit pracovní neschopnost. To je ale spíš organizační zvyk než právní pravidlo.
- Řešení technické stránky a neochota k administrativě. Ačkoliv je systém eNeschopenek dnes povinnou součástí všech ambulancí, někteří lékaři s ním kvůli minimální frekvenci vystavování PN pracují jen zřídka. To vede k technické nejistotě, obavám z chyb v administrativě či neochotě věnovat čas systému, který vnímají jako zbytečnou zátěž, a raději tak pacienta odkazují na praktického lékaře, pro kterého je tato agenda denní rutinou.
Praktický tip pro lékaře bojující se zavedením eNeschopenek
Pro lékaře, kteří systém eNeschopenek stále nevyužívají, je důležité zdůraznit jednu zásadní věc: nejsou potřeba žádné další investice ani speciální software. Většina ordinací již disponuje vším potřebným pro elektronickou komunikaci se státem (např. pro eRecepty či vykazování péče pojišťovnám). Připojení k systému ČSSZ je zdarma a celý proces je plně digitalizovaný. Následující tipy jim mohou pomoci.
Jak zjednodušit správu PN v ordinaci:
- Využijte stávající nástroje.
Většina ambulantních softwarů používaných v ordinacích má modul eNeschopenky již integrovaný. Lékař tak nemusí přecházet do jiné aplikace a může pracovní neschopnost vystavit přímo v kartě pacienta. - ePortál ČSSZ jako alternativa.
Pokud ordinace integrovaný modul nevyužívá, lze eNeschopenku vystavit také prostřednictvím ePortálu ČSSZ. Přihlášení probíhá pomocí prostředků elektronické identity, například datové schránky nebo Identity občana (např. bankovní identita, mobilní klíč či eObčanka). - Identifikace lékaře v systému.
Při práci v ambulantním softwaru se lékař identifikuje prostřednictvím přístupových údajů a certifikátů používaných v ordinaci. Při přístupu přes ePortál probíhá ověření identity pomocí přihlašovacích prostředků státu, takže není nutné pořizovat zvláštní elektronický podpis pro vystavování eNeschopenek. - Automatizace procesu.
Po vyplnění potřebných údajů systém odešle data elektronicky na ČSSZ. Ta následně zpřístupní informaci o vzniku pracovní neschopnosti zaměstnavateli, takže odpadá papírové předávání dokumentů mezi pacientem, lékařem a zaměstnavatelem.
Praktik může mít problém
Praktický lékař, který neschopenku vystaví pouze na základě doporuční ve zprávě od kolegy sice disponuje podklady, ale přebírá na sebe právní odpovědnost za rozhodnutí, které mu v dané odbornosti nepřísluší. Zároveň se vystavuje riziku postihu při revizní kontrole, neboť zákon vyžaduje, aby neschopenku vystavil ošetřující lékař – tedy ten, kdo diagnózu primárně řeší, což v tomto případě není dodrženo.
Zdroje:
Zákon č. 187/2006 Sb.Zákon o nemocenském pojištění v aktuálním znění
https://rolinek.cz/pracovni-neschopnost/
https://www.mcsalve.cz/kdo-vystavuje-docasnou-pracovni-neschopnost/
