Článek
V gynekologické ambulanci jedné nejmenované ostravské polikliniky zaplatila nedávno pacientka za aplikaci (tj. za píchnutí) vakcíny poplatek ve výši celých 800 Kč. Jednalo se o běžné očkování proti HPV infekci, které pomáhá mimo jiné chránit před rakovinou děložního čípku. Za očkování celkem pacientka zaplatila 4 180 Kč. Z toho za vakcínu Gardasil 9 ambulance účtovala cenu 3 380 Kč. Tato cena odpovídá běžné ceně dané očkovací látky. Toto se však rozhodně nedá tvrdit o poplatku za aplikaci vakcíny, který se běžně pohybuje mezi 200 až 300 Kč, tudíž ambulance si účtovala přibližně třikrát více, než je běžné. Jednorázové očkování však nestačí. V daném případě je potřeba aplikovat vakcínu třikrát. To znamená, že pacientka by měla celkem za kompletní očkování uhradit dané ordinaci 12 540 Kč. Z toho 10 140 Kč za vakcíny a celých 2 400 Kč za jejich aplikaci, což je přibližně o 1 650 Kč více, než se běžně platí. Pacientka nepatří do věkové skupiny, kterým pojišťovna na toto očkování přispívá, tudíž si celou sumu musí uhradit sama. V podobné situaci se může ocitnout celá řada dalších občanů. Jednoznačně se tedy nabízejí otázky: Má ordinace právo požadovat za aplikaci vakcíny takto nepřiměřeně vysokou cenu? Jak se může před takovým chováním chránit pacient, když dané očkování potřebuje?
Povinné očkování
Začněme širšími souvislostmi. Pokud jde o očkování v rámci povinného očkovacího programu, obecně platí, že toto je plně hrazeno, včetně přeočkování, z veřejného zdravotního pojištění. Jinými slovy, vlastní očkovací látku i její aplikaci za vás uhradí vaše zdravotní pojišťovna, vy tedy neplatíte nic. (Pro úplnost uveďme, že se musí jednat o očkování oficiálně stanovenou vakcínou.)
Dobrovolné očkování
O zcela jinou situaci se však jedná, pokud se sami rozhodnete pro očkování, které je nad rámec povinného očkovacího programu. A to je námi uvedený případ. Zde si musíte vše hradit sami. Nicméně zdravotní pojišťovny na mnohá očkování přispívají určitou částkou v rámci svých preventivních programů, pokud pojištěnec splní určité podmínky. Příspěvek zdravotní pojišťovny zpravidla do různé míry pokrývá část ceny očkovací vakcíny, přičemž aplikaci vakcíny si hradí dotyčný sám.
Může si lékař účtovat, kolik chce?
Podobně jako ceny stejného léku, také ceny stejné vakcíny se mohou lišit v závislosti na distributorovi a prodejci. Rovněž pro aplikaci vakcíny platí, že poplatky účtované lékařskou ambulancí se mohou lišit. Pokud tedy porovnáváme ceny, určité odchylky jsou běžné.
U poplatku ve výši 800 Kč za aplikaci vakcíny se však nebavíme o běžné odchylce, ale o výrazném (resp. několikanásobném) překročení běžné ceny daného zdravotního úkonu. Pro srovnání cena za aplikaci vakcíny Bulovka-Praha 300 Kč, Pediatrie Ostrava-Dubina 200 Kč, Praktický lékař Ostrava-Zábřeh 300 Kč, Praktický lékař Brno 200 Kč.
Jak je to tedy s cenami za aplikaci vakcíny? K nevelké radosti pacientů obecně platí, že ceny většiny zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, nejsou limitovány.
Pacient musí být předem informován
Danou problematiku upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. V § 45 odst. 2 písm. a) poskytovateli zdravotních služeb (tj. dané ordinaci) ukládá povinnost informovat pacienta o:
- ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění,
- a to před jejich poskytnutím,
- a dále vystavit pacientovi účet za uhrazené zdravotní služby.
Pacient má naopak povinnost uhradit cenu za zmiňované služby, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.
Pacientka se v daném případě sama předem dotazovala, na kolik očkování vyjde. Byla tedy předem srozuměna s celkovou cenou. Nicméně až z rozpisu na vystaveném účtu zjistila, kolik činí vakcína a kolik její aplikace.
Ceník zdravotních úkonů musí být vidět
Výše uvedený paragraf v písm. b) dále stanoví poskytovateli povinnost zpracovat seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a umístit ho tak, aby byl seznam přístupný pacientům.
Mnohé ambulance umisťují tento seznam zpravidla již u vchodu do ordinace, aby pacienti ještě před vstupem „věděli, na čem jsou“. Nicméně v daném případě seznam nebyl umístěn na viditelném místě ani vně, ani uvnitř ordinace.
Ambulance tedy neporušila zákon, co se týká výše ceny, nicméně byla porušena zákonná povinnost umístit ceník úkonů hrazených pacientem na místě přístupném pacientům. Z tohoto seznamu by pacientka byla předem bez problému zjistila cenu za aplikaci vakcíny.
Co může udělat pacient
Jenže co má dělat pacient, který vakcínu potřebuje? Bez receptu mu ji v lékárně nevydají a sám si ji pochopitelně nepíchne… Jednou z možností je navštívit očkovací centrum. (Naneštěstí jsou k dispozici spíše ve velkých městech.) Zde zpravidla dojde k odbornému posouzení o vhodnosti vakcinace. V ostravském očkovacím centru činí celková cena očkování (včetně samotné aplikace vakcíny Gardasil 9) 3 528 Kč. Tedy o 652 Kč méně. Při aplikaci třech dávek činí celkový rozdíl 1 952 Kč, tedy téměř 2000 Kč.
Další možností je požádat lékaře o vystavení receptu na vakcínu a nechat si ji po domluvě aplikovat v ambulanci s nižším poplatkem.
Není v tomto systému něco špatně?
Zdravotní pojišťovny poskytují občanům mnohdy nemalé příspěvky na důležité dobrovolné očkování ve snaze zpřístupnit tuto zdravotní péči co možná největšímu počtu obyvatel. Na druhé straně je tento záměr mařen některými ambulancemi, které za aplikaci vakcín požadují nepřiměřeně vysoké ceny (tvořící jejich soukromé zisky), čímž výrazně, a hlavně neopodstatněně, prodražují celé očkování. Mimochodem zdravotní pojišťovny hospodaří s penězi, z nichž velká část plyne z našich příjmů. Chceme, aby se s našimi prostředky takto neekonomicky nakládalo?
Zdroje:
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování v platném znění
