Článek
Dny splývají, rytmus se rozpadá a tělo i hlava jako by se snažily dohnat něco, co se během svátků nestihlo. Pokud máte v tomhle období pocit, že jste vyčerpaní více než po běžném pracovním týdnu, rozhodně v tom nejste sami.
Svátky totiž nejsou skutečný odpočinek. Jsou spíše změnou zátěže. Místo pracovních povinností přichází jiné nároky: vaření, pečení, organizace, návštěvy, přesuny k blízkým či blízkých k nám, hluk a neustálá přítomnost dalších lidí. K tomu hraje téměř nepřetržitě televize – pohádky a pořady se opakují pořád dokola, a ticho se stává nedostatkovým zbožím. Mozek, který je zvyklý alespoň občas na klid, nemá kdy vypnout. A tak vlastně v rušném obýváku neodpočíváme, i když „jen“ sedíme a nic neděláme.
Tělo se ozývá
Více jídla, a jiného než na jaké jsme běžně zvyklí – větší podíl cukru, těžká jídla a alkohol, a to mnohdy v míře více než přiměřené. Vždyť kdy jindy užívat života naplno než o svátcích, že ano? A tak si pěkně systematicky den po dni rozhodíme trávení, hladinu cukru v krvi, a tedy i energii během dne. Na pohyb na čerstvém vzduchu zpravidla už čas nezbývá a navíc, proč tak týrat tělo, vždyť si zaslouží přece odpočinek po celém tom roce. Jenže výsledkem nejsou jen výčitky, když nemůžeme dopnout kalhoty v pase (ale tak co už, v pětatřiceti nebo pětačtyřiceti máme přece nárok na nějaké to bříško…), ale hlavně malátnost, únava a pocit, že metabolismus funguje pomaleji.
Spánek bývá sice delší, ale kupodivu méně kvalitní, a tak se někdy i po devíti hodinách probouzíme jako mátohy. No, pravda, docela jsme si rozhodili režim, chodíme spát až po půlnoci s žaludkem, v němž bojuje smažený kapr a bramborový salát o místo s vaječným koňakem, svařákem, klobáskou a šlehačkovým dezertem. No holt, žaludek je pěný nevděčník, mi mu dáváme plnými hrstmi to nejlepší, a on si stěžuje, že je mu těžko, místo aby si dal pár nočních šichet navíc a pěkně makal. A pak tomu dá naše trávení korunu zácpou nebo průjmem.
Psychika zlobí
Do toho všeho vstupuje ještě jedna, méně viditelná, ale velmi silná rovina – emoce. Vánoce a sváteční dny fungují jako zesilovač. To, co během roku držíme někde na pozadí a nemáme na to čas, se najednou ozývá hlasitěji. Radost, vděčnost i smutek. Vzpomínáme na Vánoce předešlé a s blížícím se novým rokem bilancujeme.
Balancování mezi dvěma extrémy
Samota o Vánocích bolí víc než jindy. Zároveň ale příliš mnoho lidí, očekávání, rozhovorů a emocí vyčerpává také. Neustálé „být spolu“ neznamená automaticky pohodu. Pro citlivější povahy, introverty nebo lidi, kteří mají za sebou náročný rok, může být právě tohle největší zdroj mezisváteční únavy. Ne proto, že by neměli rádi svou rodinu, ale proto, že nemají možnost načerpat klid a vytvořit si potřebný prostor jen pro sebe.
K tomu se ještě přidává tlak na to, jak by svátky měly vypadat. Pohoda a veselí u nasmaženého kapra, deseti druhů cukroví a krasně zabalených dárků. Nejlépe vyfotit a ihned postovat rodinné štěstí na sociálních sítích. Jenže kapr sám neskočí do strouhanky a na pánev, ani dárky k nám nedojdou po svých a cukroví se samo neupeče. A tak se realita s tímto idylickým obrazem svátků často nepotkává, a my hledáme chybu v sobě, nebo v zoufalství obviňujeme druhé. Jenže únava v tomhle období není selháním ani známkou nevděčnosti. Je logickou reakcí na přetížení – fyzické, smyslové i emoční. Tělo i hlava dostaly během těchto pár dní více podnětů, než běžně zpracovávají za celé týdny.
Když je najednou po všem
Možná právě proto je čas mezi svátky tak zvláštní. Vánoční shon teoreticky opadl, ale my ho stále ještě nosíme trochu v sobě. Právě tady se často po dlouhé době ozve potřeba být chvíli sám, v tichu, bez obrazovek a monitorů, bez hluku, bez role hostitele nebo návštěvy. A je to tak v pořádku.
Prostě jen „být“
V tomhle mezidobí není nutné cokoliv napravovat. Není potřeba sahat po drahých detoxikačních preparátech, restartovat život ani plánovat velké změny. Úplně stačí ubrat. Dopřát si obyčejné jídlo, procházku, spánek bez budíku a chvíle, kdy se nic neděje. Tělo se většinou srovná samo, když mu dáme prostor. A hlava si odpočine ve chvíli, kdy nemusí reagovat na další podněty.
Pokud se tedy mezi Vánocemi a silvestrem cítíte unavení a přecitlivělí, není to známka slabosti. Je to signál, že jste toho měli dost. Tento stav většinou s návratem běžného rytmu odezní. Do té doby stačí přijmout, že poslední týden v roce nemusí být produktivní, veselý ani dokonale odpočinkový. Někdy úplně stačí, že prostě jen je.
Zdroje:
https://www.patekafe.cz/povanocni-blues-proc-prichazi-smutek/
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/psycholog-stres-vanoce-rodina-vztahy-vinohradska-12-matej-skalicky-dalibor-spok_2312210600_kac
https://www.verywellmind.com/what-are-the-post-holiday-blues-5214403
https://www.beyondblue.org.au/mental-health/wellbeing/festive-stress
