Článek
Člověk je tvor společenský, potřebuje se stýkat s druhými lidmi. Má potřebu s někým trávit svůj čas, sdílet své radosti a starosti. I řešení pracovních úkolů jde lépe, když máme někoho, na koho se můžeme v případě potřeby obrátit nebo jen prohodit pár slov, abychom rozbili šeď pracovního procesu. Existují však typy lidí, kterým je radno se vyhnout. Pokud si je pustíte příliš k tělu, nebo je dokonce přijmete do svého života s otevřenou náručí, postupně vás oberou o váš vnitřní klid, o vaši důstojnost, a nakonec roztříští váš život na kousky. Před kým se tedy mít na pozoru?
1) Notoričtí negativisté
Notoričtí negativisté či životní pesimisté vidí vždy a téměř vše v černých barvách. Pokud jejich chmurná předpověď nevyjde a vše dopadne dobře, tuto skutečnost přehlédnou, nebo ji okomentují ve smyslu: „Všeho do času.“ Jestliže se jejich apokalypsa vyplní, budou vám ještě dalších deset let říkat: „Vidíš, já to říkal(a) hned!“ Člověk s negativním životním postojem jen velmi nerad vybočuje ze své zajeté rutiny. Vše nové pro něj totiž znamená potenciální nebezpečí. Přemluvit ho změnit místo dovolené nebo třeba jen ochutnat nové jídlo vyžaduje nadměrné úsilí. Tudíž riskovat, že se vám nepovede koláč podle nového receptu můžete výhradně, pokud dotyčný není doma. Jinak uslyšíte: „Ve svém věku by ses už mohl(a) naučit vařit, zkazil(a) jsi suroviny za tolik peněz.“ Je samozřejmě možné, že se občas dočkáte i pochvaly. Kritika a negativa však budou převažovat a ubíjet vás. Pokud budete chtít něco posunout novým směrem, budete potřebovat vnitřní sílu za dva.
2) Lháři
Lháři, ať už občasní či notoričtí, mají tendenci zkreslovat a dobarvovat pravdu podle svých potřeb. Dělají to tak často a tak bravurně, že jim už ani nepřijde, že dělají něco nemorálního. Takový člověk vám namíchá krásný koktejl pravdy smíchané s polopravdou a lží. Rozlišit, co je co, bude od vás vyžadovat velkou dávku praxe a intuice, ale stejně si nebudete nikdy ničím jisti. Na příklad na otázku, proč nemá auto a neřídí, vám dotyčný řekne, že ho jednou za volantem chytil mikrospánek a že nesnese pocit, že by mohl znovu někoho ohrozit. Pak se dozvíte, že pravý důvod byl alkohol za volantem, auto na šrot a ztráta řidičáku.
3) Manipulátoři
Manipulátoři bývají zpravidla velmi dobrými lháři či alespoň zkreslovačemi pravd. Na rozdíl od lhářů se vás však snaží přimět, abyste dělali či mysleli si to, co chtějí oni. Do svých sítí vás zpočátku zlákají velmi líbivou taktikou. Zahrnou vás obdivem, pozorností i dárky. Když ucítí, že už jste jejich, najednou se začne smyčka utahovat a s ní se bude zmenšovat i váš životní prostor a mnohdy také nezávislost. Manipulátorské rysy byly krásně vykresleny ve filmu Sebemilenec natočeného podle románu S. Monyové.
4) Žárlivci a závistivci
Každý občas v životě žárlí nebo někomu závidí, rozhodující je však, do jaké míry a jak často. Pokud žárlivost a závist dosahují nepřiměřených rozměrů, jedná se o emoce, které mohou být velmi destruktivní. Mají ničící dopad jak pro svého nositele, kterého doslova užírají zevnitř (psychosomatický původ mnoha nemocí je již dnes dobře znám), tak pro vztahy s jeho okolím. I když dotyční mohou působit velmi sebejistě a chovat se vůči druhým dominantně, žárlivost často pramení z pocitu nejistoty nebo strachu ze ztráty něčeho, co daný člověk považuje za důležité. Naproti tomu závist je touha mít něco, co má někdo jiný.
5) Násilníci
Jakmile na vás, byť jen jednou, váš protějšek vztáhne ruku, je to velký varovný signál. Omluva, že to bylo „jen“ ve vzteku nebo opilosti, je chabá výmluva. Pokud by se to opakovalo podruhé, je nejvyšší čas k odchodu ze vztahu. Kdo uhodí dvakrát, uhodí i potřetí.
6) Alkoholici a jinak závislí
Závislí lidé mají zpravidla dvě tváře. Tu jednu, pro kterou je jejich okolí uznává a partneři s nimi zůstávají, a druhou, která z nich dělá někoho úplně jiného. Zpravidla bytost bez vůle, zodpovědnosti, zdravého rozumu a často i bez citu, se sklonem k agresivitě, vulgaritě a násilí. Zpočátku převažuje ta první tvář, s rozvojem závislosti ta druhá, která ke konci mnohdy úplně zvítězí. U alkoholika nikdy nevíte, jak dlouho bude klid a kdy zase nedorazí na schůzku, zapomene vyzvednout dítě ze školky, nedorazí do práce nebo nesplní pracovní úkol. Musíte mít v hlavě neustále záložní plán pro případ, že dotyčný „úplně vybouchne“ nebo přijde v nepoužitelném stavu, což je mnohdy ještě horší varianta, než kdyby nepřišel vůbec.
Praxe zpravidla předčí teorii
Ve skutečném životě málokdy narazíte na tzv. čistý typ, tedy člověka, který bude učebnicovým příkladem jen jednoho typu. Zpravidla se vlastnosti v osobnosti člověka různě mísí s tím, že některý rys je dominantní. Klidně tedy můžete narazit na závistivého člověka, který trpí pocitem méněcennosti, avšak před okolím se snaží o vystupování sebevědomého hrdiny. Pravdu občas přetvoří k obrazu svému, aby si připsal další bod za zásluhy, a občasné úzkosti utápí v pár sklenkách alkoholu. Vždy si najde přesvědčivý důvod svého chování, většinou je na vině jeho okolí či právě vaše nedokonalost. Pravou příčinu, která tkví v něm samotném (např. vnitřní nejistota, nedostatek schopností, sklon k alkoholismu) bude úzkostně tajit, a to mnohdy i sám před sebou, aby neodkryl své slabiny. Je-li vám v životě milý klid, oželte krásnou tvář či slibné majetkové poměry takového muži či ženy a vyhněte se jim obloukem.
Zdroje:
