Článek
Pokud by dron ohrožoval domy v sousedním Polsku, spor o jeho původ může trvat déle, než mají lidé na cestu do bezpečí. Jenže odvetný úder proti nesprávnému cíli by mohl ohrozit další rodiny. Právě mezi těmito dvěma riziky se rozhoduje o bezpečí, nikoli mezi odvahou a zbabělostí.
Polský premiér Donald Tusk 17. září v Sejmu podle Euronews varoval před možnými ruskými hybridními údery dronů a raket na státy podporující Ukrajinu, včetně Polska. S odvoláním na hodnocení zpravodajských služeb popsal scénář, v němž by byly útoky vydávány za nehody a oslabovaly ochotu spojenců jednat. Je to závažné varování předsedy vlády, nikoli veřejně ověřený důkaz, že se takový plán uskuteční. Zpráva Euronews ze 17. září.
Pro českého čtenáře na tom vidím něco znepokojivějšího než další předpověď války. Může přijít chvíle, kdy budeme chtít současně dvě věci: aby sousedé nezůstali bez pomoci a aby naše vláda neudělala nevratný krok podle prvních zpráv. Obojí je rozumné. Potřebujeme si ale říct, kterou pomoc jsme ochotni podpořit už během nejistoty.
Bezpečí člověka není odměna za objasněný incident
V modelové situaci s ohroženými domy má varování obyvatel smysl i tehdy, když ještě nevíme, kdo nebezpečí způsobil. Stejně tak příprava záchranných kapacit nebo nabídka pomoci sousední zemi. To jsou rozhodnutí podle hrozby a potřeb lidí. Na definitivní závěr o úmyslu čekat nemusejí.
Neříkám tím, že takové postupy neexistují. Jde mi o to, jak je budeme posuzovat: samotný strach z eskalace nepovažuji za dostatečný důvod odmítnout pomoc ohroženým civilistům. Kdo žádá zdrženlivost, měl by vysvětlit, proti kterému konkrétnímu kroku ji namítá. Mezi vysláním záchranářů a úderem na cizím území je rozdíl, který se do jednoho slova „reakce“ nevejde.
I obranné opatření ovšem může mít náklady a rizika. Sestřelení nebezpečného objektu není totéž co rozeslání výstrahy. Nechci z tohoto komentáře dělat návod pro vojáky. Po politicích chci srozumitelné zdůvodnění, komu navržený krok pomůže a jaké další nebezpečí může přinést.
Odpověď nemusí znamenat odvetný úder
Také článek 5 NATO bývá užitečné přečíst až za známou větu o útoku na všechny. Při ozbrojeném útoku zakládá povinnost pomoci napadenému spojenci; jednotlivé státy určují podobu pomoci a ta nemusí zahrnovat ozbrojenou sílu. To není automatické vyhlášení světové války. Zároveň to není nezávazný slib, ze kterého lze libovolně vycouvat. Vysvětlení článku 5 od NATO.
Ani čtenář, který vojenskou odvetu odmítá, proto nemusí přijmout představu, že spojenecká pomoc končí vyjádřením soustrasti. A zastánce důrazné odpovědi by měl umět říct víc než to, že musíme ukázat sílu. Pomoc se má poměřovat tím, zda lidem zvýší bezpečí.
Ursula von der Leyenová 16. září navrhla Emergency Security Protocol pro koordinaci evropské odpovědi na incidenty pod prahem ozbrojené agrese. Na podnět členského státu by se sešly ostatní státy. Zatím jde o návrh, ne hotový schválený mechanismus. Projev předsedkyně Evropské komise.
Pro mě má podobná debata cenu tehdy, když pomůže určit, co lze společně udělat během ověřování. Samotné svolání další schůzky člověka z nebezpečí nedostane.
Brzda má zůstat funkční i ve strachu
Nejsilnější námitka proti tvrdé odpovědi je poctivá: chybný závěr může rozšířit konflikt a následky už nepůjdou vzít zpět. Navíc nelze každému opatření uvěřit jeho nálepku „obranné“. I pod ní se může skrývat krok, který ostatní vyhodnotí jako přípravu útoku.
Kvůli této námitce bych nepodpořil předem slíbenou vojenskou odvetu za každý další incident. Veřejný tlak na okamžité označení viníka může být nebezpečný. Od vlády bych přijal dočasné přiznání, že ještě neví, pokud zároveň vysvětlí, jak chrání ohrožené lidi a co ověřuje. Přiznat nejistotu je odpovědnější než ji zaplnit rozhodností pro kamery.
Český souhlas s pomocí Polsku proto nemá být bianco šekem k libovolné operaci. Má mít konkrétní obsah a hranice. Na ochranu lidí bych byl ochoten dát souhlas dřív než na odvetu. U té chci důkazy a vysvětlení, proč navržený krok bezpečí zlepší. Strach o rodiny pod ohroženou oblohou mě k tomu opravňuje stejně jako strach o rodiny, které by zasáhla naše chyba.
