Článek
Po dopravní nehodě se lidé obvykle přou o rychlost, přednost a jízdní pruhy. V případu Filipa Turka se však překročila ještě jedna hranice. Politik začal veřejně hodnotit, jak vážně je na tom zraněný řidič druhého vozu.
Právě tady bych zabrzdil
Podle zveřejněných informací utrpěl řidič nemocničního auta vícečetná poranění včetně středně těžkého poranění hlavy a záchranáři ho převezli do traumacentra. Později pokračoval v léčení doma. Filip Turek následně na sociální síti zpochybňoval popis jeho zdravotního stavu a připomínal, že muž nemocnici opustil.
Jenže odchod z nemocnice není lékařský posudek pro veřejnost. Člověk může být doma a pořád mít zranění, která nejsou lehká ani zanedbatelná. A hlavně: účastník stejné nehody nemá žádný rozumný důvod vystupovat jako vykladač cizí diagnózy.
Nejde o zákaz obhajoby. Turek může popsat svou jízdu, předat video policii a odmítnout tvrzení, která považuje za nesprávná. Jakmile ale začne veřejnosti vysvětlovat, že zdravotní následky druhého člověka vlastně nebyly tak vážné, ocitá se na území, které mu nepatří.
Zraněný člověk není argument
Na celé věci mi vadí ještě něco obyčejnějšího než politická komunikace. Za slovním soubojem zůstává konkrétní člověk po střetu dvou aut. Jeho zdravotní dokumentace není munice pro Facebook a jeho domácí léčení není důkaz, že se vlastně mnoho nestalo.
Kdo někdy odcházel z nemocnice s otřesem, zlomeninou nebo bolestí, dobře ví, jak zavádějící může být věta „už je doma“. Znamená jen to, že další péče nemusí probíhat na lůžku. Neříká nic o tom, jak se člověk cítí, jak dlouho se bude léčit ani co mu nehoda zkomplikovala.
Zveřejněné video navíc neřeší medicínu. Zachycuje nemocniční vůz s výstražnou signalizací, stojící auta a následný střet. O zavinění má rozhodnout policie, která má k dispozici víc než krátký záznam a příspěvky účastníků.
Stejně jasná by měla být hranice u zranění. Co se stalo na silnici, prověří policisté. Co se stalo s tělem řidiče, vědí zdravotníci a on sám. Filip Turek může mluvit za sebe. Neměl by mluvit za člověka, který po jejich střetu skončil v traumacentru.
Stačilo by přitom málo: uznat, že druhý řidič byl zraněn, popřát mu uzdravení a zdravotní podrobnosti nechat být. Taková zdrženlivost není přiznáním viny. Je to obyčejná slušnost.
