Článek
Měl jsem za sebou patnáct let ve firmě, kterou mezitím pohltil korporát, a po restrukturalizaci mi bylo naznačeno, že moje pozice už „není v souladu s novým směrováním společnosti“. Nečekal jsem to. Byl jsem loajální, výkonný, nikdy jsem nehrál hry. Jenže svět práce se mění rychleji, než člověk stihne přizpůsobit životopis.
Když jsem odešel, rozhodl jsem se vzít si chvíli na rozmyšlenou. Místo paniky jsem si dopřál několik týdnů volna, přečetl pár knih o leadershipu a zhodnotil, co vlastně umím. Došel jsem k závěru, že i když nejsem expert na trendy buzzwordy, mám něco, co se pořád počítá: zkušenost, tah na branku, cit pro lidi a schopnost zvládat chaos.
Oslovil jsem několik personálních agentur. Většina byla příjemná, ale bez výsledku. Jeden headhunter si mě dokonce pozval na osobní schůzku. Byl mladý, sebevědomý, značkový oblek, notebook, prezentace. Dvacet minut listoval mým CV, sem tam se zastavil.
„Vaše zkušenosti jsou… v minulosti cenné, ale teď? Upřímně, nevím, komu bych vás mohl nabídnout. Zkrátka nejste typ, co by se prodával. Trh dneska hledá úplně jiné lidi. Jste… no, promiňte mi ten výraz – neprodejný.“
To slovo se mi zarylo do paměti. Neprodejný. Jak kus zboží s prošlou dobou trvanlivosti.
Odešel jsem, popřál mu hodně štěstí a cestou domů se zastavil na kávu. Seděl jsem u okna, díval se na lidi a přemýšlel, co to vlastně znamená – být „neprodejný“. Jestli je to konec, nebo jen fáze.
Nebylo to ani jedno. Byla to výzva.
Změnil jsem přístup. Začal jsem se vzdělávat v oblastech, kde jsem cítil mezeru – agilní řízení, digitální nástroje, něco z HR tech. Ne proto, abych se změnil v někoho jiného, ale abych doplnil, co mi chybělo. Založil jsem blog, kde jsem psal o krizovém vedení týmů, o tom, jak přežít akvizici a nezbláznit se, jak se dá vést tým i bez titulů a firemních frází.
Lidi to začali číst. Sdíleli to. Jeden článek si přečetla HR manažerka ze start-upu, který měl raketový růst a potřeboval zkušenou ruku. Ozvala se. Pak další. Během půl roku jsem měl dvě nabídky na stůl a třetí v emailu.
A ten samý headhunter?
Ozval se mi po roce.
„Dobrý den, pane Novotný, vím, že jsme spolu dříve mluvili, a omlouvám se, pokud tehdy zaznělo něco nevhodného. Sledoval jsem vás na LinkedInu a myslím, že byste mohl být ideálním kandidátem pro jednu velmi specifickou pozici. Mohli bychom si zavolat?“
Usmál jsem se. Zavolali jsme si. Nabídku jsem si vyslechl, slušně poděkoval a odmítl. Měl jsem už vlastní plán. Dnes pomáhám firmám, které čelí změně – fúze, propouštění, přechody mezi generacemi. Někdy jako interim manažer, někdy jako mentor. Neprodávám se. Nabízím hodnotu. A to je rozdíl.
Trh práce se mění. Co je dnes hit, je zítra klišé. Co se dnes zdá zbytečné, může být zítra klíčové. Lidé, kteří si myslí, že mají nad trhem kontrolu, často zapomínají, že ten trh tvoříme my – všichni dohromady. A že opravdová hodnota se neprodává jako zboží. Ona se pozná.
A ti, kteří vás dnes nazývají neprodejnými?
Zítra vás budou chtít. Jen se nenechte oklamat jejich včerejším úsudkem.
