Článek
Vždycky jsem byl samostatný, měl jsem své přátele, práci, zájmy. A pak přišla ona. Krásná, chytrá, sebevědomá. Přesně ten typ, který si vezme místnost pro sebe jen tím, že do ní vejde. Zamiloval jsem se rychle a hluboko.
Na začátku jsem měl pocit, že je to vzájemné. Psala mi v noci, volala jen tak, smála se mým vtipům. Když chtěla, byla něžná a pozorná. Ale když nechtěla, dokázala zmizet na celé dny. Vždycky jsem to omlouval – má toho hodně, je unavená, má svá trápení. Přestal jsem si všímat, že jsem to vždycky já, kdo volá první, kdo ustupuje, kdo se omlouvá i za věci, které neudělal.
Časem začala testovat, co všechno vydržím. Nejprve malé věci – změna plánu na poslední chvíli, zrušené schůzky. Potom velké – urážky, výčitky, tichá ignorace. A já? Místo abych se ozval, jsem se snažil být ještě lepší, hodnější, pozornější. Myslel jsem si, že když se budu víc snažit, vrátí se ta žena, do které jsem se zamiloval.
Jenže ta už tam nebyla. Možná tam nikdy nebyla.
Začal jsem se přistihovat, že se omlouvám i za to, že dýchám příliš nahlas. Že se bojím říct svůj názor, protože by to mohlo vést k hádce. Moje přátelství se rozpadla – prý „trávím s nimi moc času“. Rodina se stáhla – prý „mě nechtějí vidět, jak se ničíš“. Ale já je neposlouchal. Bránil jsem ji. Vždyť přece jen prochází těžkým obdobím.
A pak přišla ta noc. Hádka, která začala kvůli hlouposti. Její slova byla ostrá jako břitva, a když odešla z bytu, nechala mě tam stát – rozbitého, prázdného. Ten večer jsem se na sebe podíval do zrcadla a nepoznal se. Oči bez života, ramena shrbená, úsměv pryč.
Došlo mi, že mě nemiluje. Že mě možná nikdy nemilovala. Že jsem se stal jejím zrcadlem, které si bere jen tehdy, když potřebuje potvrdit svou hodnotu. A já jí to dovolil.
Odejít nebylo snadné. Bylo to jako odvykání – tělo i mysl si zvykly na adrenalin jejích nálad, na čekání, kdy přijde dobrý den. Ale s každým týdnem beze slov, bez výčitek, jsem cítil, že se vracím k sobě. Že už nejsem její otrok.
Dnes už vím, že láska, která bolí víc, než těší, není láska. A že největší osvobození přichází, když pochopíte, že si zasloužíte víc.
