Článek
Úvodem trochu opakování obecně známých (?) pojmů. Profesionalizace armády je proces zvyšování podílu profesionálního personálu v armádě a nemusí obecně vést k úplné profesionalizaci. Ale i plně profesionální armáda se skládá z aktivní (profesionální) a záložní složky (s civilní profesí). Pokud není v míru branná povinnost, jsou obě složky dobrovolné a proto bychom takovou armádu měli přesněji označit jako plně dobrovolnou. Hluboké tradice dobrovolné armády jsou v USA a stěží je lze srovnávat s jinou zemí. V době, kdy v českých zemích bylo teprve rušeno nevolnictví, americká ústava se hlásila k miličnímu principu „lid má právo nosit zbraň na obranu sebe a státu“ a „vojsko budiž drženo v přísné podřízenosti občanské moci a jí řízeno“ [1]. Obavy zakladatelů americké demokracie, že „stálá armáda, ať jakkoliv nezbytná, je vždy nebezpečím pro svobodu lidu“ se dodnes odrážejí v oficiálním označení charakteru ozbrojených sil USA, které jsou „all - volunteer force“. Národní gardy jednotlivých států unie jsou personifikací miličních tradic, ke kterým se ve svých emblémech symbolicky hlásí. Preference termínu profesionální může pramenit z posunu původního významu v domácím prostředí k hodnotícímu „bezvadný, vynikající“, zatímco v angličtině je to neutrálnější „kvalifikovaný, odborný“. Naopak termín dobrovolný a zejména dobrovolnický navozuje méně důvěryhodný dojem amatérismu či dobrodružnosti. Je to škoda, protože naše nejvýznamnější vojenské tradice spojené se samotným vznikem moderní české státnosti jsou legionáři - dobrovolníci. S tím se ale už nic nenadělá, ostatně i Francie má oficiálně „l´armée professionnelle“.
Vývoj bezpečnostního prostředí v roce 2023 vedl ke zvýšení zájmu exekutivy o obranu, který historicky kromě snahy o nákup supersoniků (z kterého nakonec sešlo) nebyl nijak výrazný. Pokud jde o samotnou armádu, prošla od vzniku České republiky peripetiemi koncepcí, od obrany do všech azimutů s vyzbrojením pohraničních pevností, přes 4M (mobilní, malá, moderní a mladá) se specializací na zahraniční mise, a teď příprava na jaderný konflikt. Malá se naše armáda stala, mobilní a moderní stěží, s obrněnci a PVO z 80tých let a téměř bez letectva. V současné době armáda sice představila ambiciozní plány akvizice moderní výzbroje, jen aby to ale nedopadlo jako doposud, odsunované termíny realizace a zrušená výběrová řízení. S dvěma procenty HDP nouze o peníze na nákupy nebude, ale problém může být s dosažením plánovaných počtů personálu.
S nedostatečnou rekrutací a retencí vojenského personálu jsou totiž vážné problémy i v USA už od poloviny 90. let, i když jsou tam nesrovnatelně příznivější podmínky – prestiž vojenského povolání, dvě třetiny ozbrojených sil tvoří atraktivnější vzdušné a námořní síly, bezplatná zdravotní péče a vzdělání pro vojáky, možnost nákupu bez DPH atd. V roce 2022 US Army (pozemní síly) dosáhly jen tří čtvrtin plánovaného náboru 60 000 rekrutů [2] a v roce 2023 se obracejí na vojáky, kteří byli nedobrovolně propuštěni pro odmítnutí očkování proti covidu-19, že se mohou vrátit do služby [3]. Rekrutace vázne i ve Velké Británii, kde tehdejší ministr obrany Robertson ve zprávě o stavu obrany [4] označil za nejzávažnější problém nenaplněnost personálu (undermanning), která vede k tomu, že příliš málo lidí musí zajistit mnoho úkolů (overstretching) a nemají čas na osobní rozvoj, přípravu na plnění úkolů a normální rodinný život. Tento stav negativně ovlivňuje jak retenci nejlepších, tak odrazuje potenciální rekruty. Třetina mužstva odchází po 2-3 letech a jako jeden z hlavních důvodů uvádí nesplněná očekávání – žádná dobrodružství, ale jednotvárný výcvik a spartánský život na základně.
Atraktivním aspektem profesionalizace AČR, který stále přitahuje zájem médií, se stala účast žen – profesionálních vojákyň. Stěží lze zpochybnit, že bez žen se plánovaný stav profesionálů AČR nepodaří naplnit. Rovněž sociologické výzkumy a výsledky náboru ukazují, že ženy zájem o vojenské povolání mají a objevily se úvahy, že by podíl žen v AČR mohl být vyšší než průměr aliance. Jenomže různé zastoupení druhů ozbrojených sil by nemělo být opomenuto při úvahách o zvýšení podílu žen v AČR nad průměr Aliance. Námořní a vzdušné síly jsou charakteristické výraznou převahou podpůrného personálu vázaného na stacionární a technicky vybavené základny s podmínkami práce obdobnými průmyslu. Podíl bojových složek a jejich nasazení v polních podmínkách jsou v pozemních silách diametrálně odlišné a proto zastoupení žen nižší. Vždy bude ale platit, že cílem je bojeschopná armáda v rámci disponibilních zdrojů a důsledkem podíl žen, ne naopak.
Zatím nepříliš popsanou stránkou profesionalizace AČR jsou aktivní zálohy. Úloha záloh profesionálních armád se zásadně liší od převážně mobilizačních záloh konskripčních armád a je podstatně náročnější, protože jsou pohotovou operační zálohou aktivní armády (v USA počty rovny třetině aktivní armády) a nečekají na mobilizaci, až bude „velká“ válka. Příkladem takového nasazení záloh jsou operace Pouštní štít a Pouštní bouře, kdy bylo povoláno přes sto tisíc mužů i žen Národní gardy a v malých komunitách to způsobilo nedostatek policistů, hasičů nebo zdravotních sester. Také se ukázalo, že někteří jedinci přijali závazek záložní služby s očekáváním výhod a nikoliv bojového nasazení a skončili ve vězení. Vojáci dobrovolných záloh v USA dostávají příslušný vojenský plat sice jen za pravidelná cvičení a operační nasazení, ale vztahuje se na ně, a v určitém rozsahu i na rodinné příslušníky, sociální program jako na aktivní vojáky. Česká armáda chce do konce roku 2030 více než zdvojnásobit počet vojáků v aktivní záloze. Nyní je v ní něco přes čtyři tisíce mužů a žen, ale prvotní zájem opadá.
Dalším markantním příkladem těchto rozdílů je příprava záložních důstojníků, která u nás skončila s vojenskými katedrami. Povinný vojenský výcvik vysokoškoláků nebyl produktem totality, ale vlastně obdobou předválečných škol záložních důstojníků ve zkrácené základní službě, ostatně byl to i za Rakouska „jednoroční dobrovolník Marek“ z Osudů dobrého vojáka Švejka. Jiný je stav dobrovolné přípravy důstojníků při vysokoškolském studiu v USA, kde absolventi Reserve Officers Training Corps (u univerzit) představují významný podíl důstojníků všech složek ozbrojených sil. Na základě závazku ke čtyřleté službě v aktivní armádě nebo osmileté v záloze mohou získat stipendium (v korunách pár milionů ročně). Ozbrojené síly si tak zajišťují nejen kvalitní velitelský sbor pro zálohy, ale ušetří i na nákladech pro přípravu aktivních důstojníků a ještě získají ty nejlepší, kteří s celoživotní kariérou sice nepočítají, ale vhodně doplňují základnu pyramidy hodností důstojnického sboru. Obdobně jsou připravováni během vysokoškolského studia v University Officer Training Corps záložní důstojníci teritoriálních sil ve Velké Británii.
Profesionalizace evropských armád byla obecným trendem vyvolaným zásadní změnou bezpečnostního prostředí v devadesátých letech minulého století, rozvojem vojenské techniky, demografickým vývojem a pro armády Aliance novými úkoly. Ruská agrese na Ukrajině otevřela v Evropě po více než 20 letech debatu o znovuzavedení povinné vojenské služby. Tu nezrušilo jen šest členských států NATO, ale některé se k ní již vracejí (Lotyšsko), nebo o ní uvažují (Polsko), případně ji již rozšířily i na ženy (Norsko). Problém je totiž v tom, že dosavadní bezpečnostní úvahy předpokládaly těžiště nasazení armády někde daleko, ale teď už to může být tak blízko, že včetně ohrožení vlastního území. Ať se jedná o teroristické útoky nebo válečný konflikt jakékoliv úrovně, důsledkem může být panika civilního obyvatelstva, kdy pud sebezáchovy může vyvolat neracionální jednání a pokud se panika rozšíří na větší skupinu, stává se obtížně zvládnutelnou vnějším zásahem. Účinnější je působení na skupinu zevnitř a pro snížení rizika paniky jsou významné dva faktory – individuální odolnost a organizační působení posilující skupinovou kohezi. Na individuální odolnost příliš spoléhat nelze, protože není silnou stránkou relativním blahobytem a bezpečím „změkčilého“ občana, ale významnou roli může sehrát právě organizování. Na základě vyhodnocení nebezpečí nebo následků útoku uklidnit, vysvětlit, shromáždit nebo rozptýlit, ukrýt nebo přemístit, vyprostit, ošetřit či vybavit nejnutnějším atd., a to v statutárních nebo ad hoc vzniklých skupinách – dům, ulice, pracoviště, dopravní prostředek apod. A v tom mohou znalosti a návyky získané elementárním vojenským výcvikem (3 měsíce) určitě přispět, a nemusí být povinný, případně dobrovolný pro vybrané pozice ve státní a veřejné správě. Na řešení obdobných situací je sice do jisté míry připravován integrovaný záchranný systém (ale nemáme Civil defence ani Zivilschutz), ale reakce tohoto systému na útoky velkého rozsahu a intenzity nemůže být adekvátní. Na podporu této argumentace možno použít příklady z druhé světové války. Obyvatelstvo britských a následně německých měst bylo vystaveno systematickému leteckému teroru, který v obou případech nedosáhl cíle. Z dobových dokumentů je evidentní, že těžiště personálu protiletecké ochrany bylo ve starších ročnících, které měly autentickou zkušenost ze zákopů první světové války a dokázaly zvládnout situace jak na mikroúrovni protileteckých úkrytů, tak i v celých čtvrtích měst. K významné panice nebo protestům civilního obyvatelstva nedocházelo a záchranné práce i masové evakuace proběhly spořádaně.
Povinná vojenská služba by neměla být ještě považována za relikt minulosti nebo „hrubé porušování občanských práv“. Naopakbranná povinnost představuje nejautentičtější formu demokratické kontroly armády a specifické sociální prostředí na „dovýchovu“ mladé mužské populace a integraci sociálních i etnických skupin ve společnosti. Svého času se k tomuto tématu vyjádřil spolkový kancléř Kohl: „Všeobecná branná povinnost je a bude výrazem osobní spoluodpovědnosti občanů za život v míru a svobodě … Prostřednictvím branné povinnosti má armáda přístup ke schopnostem a kvalifikacím mladé generace a je proto armádou inteligentnější. Navíc získává solidní rekrutační základnu pro doplňování. … Stát a armáda jsou si vědomy, že plnění branné povinnosti je značný zlom v životních plánech mladých občanů. Proto udělá armáda všechno pro to, aby prožili vojenskou službu smysluplně.“ [5] Na pozitivní stránky povinné služby vzpomínají nostalgicky už i senátoři výboru pro ozbrojené síly v kongresu USA: „Povinná služba vzala mladé muže všech ras, sociálních tříd a úrovně vzdělání a zasadila je do náročných situací, kde společně sdíleli strádání i zkušenosti. Život brance byl často těžký, občas poučný a vždy nezapomenutelný. Vytvářel vazby mezi všemi příslušníky armády a profesionály podněcoval zdravou dávkou civilních postojů. Současné ozbrojené síly jsou stále méně křižovatkou americké společnosti a stávají se armádou chudých, vykonávajících příkazy civilní elity, která nepoznala tuhou disciplínu, fyzickou námahu a odloučení od rodiny. Jakmile ale byla povinná služba jednou zrušena, návrat zpět je v době míru nereálný.“ [6]
Podmínkou existence branné povinnosti, ale i dobrovolné rekrutace je odpovídající úroveň branného vědomí společnosti. Ta ale bez existence bezprostředního ohrožení klesá (jsme zažili) a proto se již od nepaměti udržuje vlasteneckou výchovou založenou na vojenských tradicích. Náš problém je v tom, že za čtyřicet let totality byly obdivuhodné tradice I. odboje z obecného povědomí vymazány, tradice II. odboje překrouceny a za další léta se kromě letectva nepodařilo na ně zřetelně navázat (už jen ten husitský chorál při přinášení vojenského praporu je připomíná)a vrcholem ignorance tradic české brannosti jsou komické uniformy Hradní stráže. Bohužel přispěl i všemocný trh, stačí se podívat, jakých tradic jsou plné výlohy knihkupectví. Nebude lehké pozvednout branné vědomí na úroveň odpovídající nejistotám budoucnosti. Nebylo to ale lehké nikdy, neboť jak pravil athénský politik Periklés roku 430 př. n. l.: „Jen toho je svoboda jistým vlastnictvím, kdo má odvahu ji bránit“. Tak uvidíme, jak si tou rekrutací při zdravotní péči a studiu zdarma armáda poradí.
1] TRASK, D. Demokracie a obrana. Informační agentura Spojených států, 1993.
[2] https://www.defenseone.com/policy/2023/09/army-recruiting-better-last-year-still-short- goal-officials-say/390357/
[3]https://taskandpurpose.com/news/army-covid-vaccine-mandate-reversal/?
[4] Speech by the Secretary of State for Defence on the Strategic Defence Review. London:
Chatham House. [online] Dostupné na: <www.parliament.the-stationery-office.co.uk>
[5] KOHL, H. Warum wehrpflicht? Bundeswehr.[online] Dostupné na:
<http://www.bundeswehr.de/sicherheitspolitik/warumwehrpflicht>
[6] Military Troop Shortage Starts Talk of a Draft. San Francisco Chronicle 22.8.1999. ISSN 1932-
8672.
