Článek
Moje přítelkyně Nikola je naprosto šílená, ale většinou v tom nejlepším slova smyslu. Slovo „spontánní“ ji ani zdaleka nevystihuje. Občas to přežene, ale já ji za její bláznivou osobnost miluju. Já jsem ten klidnější a navzájem se vyvažujeme. Tedy, myslel jsem si to. Dva nedávné incidenty mě ale vyděsily k smrti.
Před pár týdny jsem řídil po dálnici D1. Byla hustá doprava, jeli jsme v koloně tak sedmdesátkou. Z ničeho nic mě začala lechtat a nepřestala, ani když jsem na ni zařval, ať toho nechá.
Musel jsem dupnout na brzdu a auto za námi to do nás málem napálilo. Zeptal jsem se jí, co jí sakra je, ale ona se tomu jen smála a řekla mi, ať se uklidním. Když jsem se zeptal, proč to udělala, jen pokrčila rameny: „Já nevím, prostě se mi chtělo.“
To horší ale přišlo minulou sobotu. Byli jsme na výletě v Českém ráji. Stál jsem na jedné vyhlídce, kousek od okraje strmého srázu. Obvykle jsem v její přítomnosti ostražitý, protože člověk nikdy neví, co udělá, i když je to většinou jen nějaká neškodná lumpárna.
Na chvíli jsem ale ztratil ostražitost. Díval jsem se do údolí. V tu chvíli ke mně zezadu přistoupila a vší silou do mě strčila.
Přísahám, že jsem málem spadl dolů. Ten její šťouchanec byl tak silný, že jsem skončil na samém okraji, s nohama nad propastí a srdcem až v krku.
Ona se zatím smála. Smála se tak hystericky, až se za břicho popadala.
Vybuchl jsem. Začal jsem na ni křičet, možná jsem to trochu přehnal, ale proboha, málem mě zabila! Zpočátku se tomu pořád smála, ale když viděla můj výraz, najednou se rozbrečela a začala se omlouvat.
Druhý den mi začala psát zprávy. Že mi nechtěla ublížit a že prý „nevěděla“, že se na ni budu za něco takového tak zlobit.
Připadám si jako blázen, že o tom vůbec přemýšlím. Je možné, že je jenom nevyzrálá a že když se k ní vrátím, bude jiná? Jsem dost osamělý a opravdu ji miluju, ale tohle mě donutilo se nad vším zamyslet.
Teď mám pocit, že je skutečně šílená, ne jenom „zábavně“ šílená. Její nepředvídatelnost už není roztomilá. Je děsivá.
A já nevím, jestli je láska dostatečný důvod na to, abych riskoval vlastní život.
Překročil váš partner někdy hranici, kdy se „legrace“ změnila v nebezpečí? Kde je pro vás hranice mezi spontánností a ohrožováním? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
