Článek
S Davidem jsme spolu pět let, z toho rok a půl manželé. Až do dnešního rána bych za něj dala ruku do ohně. Chytrý, vtipný, pohledný a – jak jsem si naivně myslela – věrný. Nikdy mi nedal jediný důvod k pochybnostem.
Byla jsem šťastná. Vznášela jsem se na obláčku spokojenosti a těšila se na naši budoucnost. Jsem totiž ve třetím měsíci těhotenství. Čekáme naše první dítě.
Trochu mě zarazilo, když si David, který nikdy moc neholdoval sociálním sítím, stáhl Snapchat. Prý ho používají všichni jeho kamarádi. Věřila jsem mu. Neměla jsem důvod nevěřit.
Dnes ráno byl ve sprše a nechal si mobil na mém nočním stolku. Ještě v polospánku mě probudilo pípnutí. Máme stejný telefon i stejné zvonění na zprávy. Automaticky jsem po něm sáhla v domnění, že je můj.
Nevšimla jsem si ani jeho černého obalu, já mám zelený. Na displeji svítilo oznámení: „Máma“. Dobře, máma píše, odepíšu jí, až se proberu. Ale pod tím bylo ještě něco. Oznámení ze Snapchatu. Snap od někoho jménem „Denisa“.
Kdo je sakra Denisa? Proč by mi posílala snap? Otevřela jsem to. A bác. Fotka. Fotka ženského přirození. Zblízka. A pod tím popisek: „Chci zase cítit tvůj jazyk v sobě.“
V tu chvíli jsem byla vzhůru. Víc než po deseti espressech. Došlo mi to téměř okamžitě. Tohle není můj telefon. Je jeho.
Cítila jsem, jak se mi zvedá žaludek a po celém těle mi vyrazil studený pot. Podívala jsem se na jeho kontakty ve Snapchatu. Vedle jména Denisa svítilo žluté srdíčko. Rychle jsem si vygooglila, co to znamená. „Nejlepší přátelé.“ Lidé, kterým posíláte nejvíc snapů.
V tu chvíli se mi chtělo zvracet. Dál jsem se v jeho mobilu nehrabala. Upřímně, bála jsem se toho, co bych ještě našla. A vlastně už jsem věděla všechno, co jsem potřebovala.
Jak to mohl udělat? Myslela jsem, že jsme šťastní. Milujeme se přece aspoň čtyřikrát týdně. Plánujeme budoucnost. Plánujeme rodinu.
David sedí asi šest metrů ode mě v křesle, popíjí kafe a o ničem neví. A já nejsem schopná slova. Jsem paralyzovaná bolestí a šokem. Jak mu to mám říct? Jak se tohle vůbec říká?
Musela jsem pryč. Vymluvila jsem se na svou mladší sestru, která se shodou okolností zrovna rozešla s přítelem. Proč? Protože ji podváděl. Ta ironie je až k pláči. Řekla jsem, že u ní přespím, abych jí byla oporou.
Teď jsem u ní. Sestra je dvacetiletá studentka, profík na sociální sítě. Okamžitě se pustila do pátrání. Projela jeho Facebook, přátele jeho přátel. A našla ji. Denisa. Recepční v advokátní kanceláři jeho nejlepšího kamaráda. David tam často chodí s kamarádem na oběd. A tak se seznámili.
Sestra chce jeho život spálit na popel. A já vlastně taky. Ale neudělám to. Zvládnu to jako dospělá žena. Jako budoucí matka, která chce být svému dítěti vzorem. Odehraju to tak, abych od něj mohla odejít se vztyčenou hlavou.
Už jsem volala svému strýci. Je rozvodový právník. Zítra ráno mám s ním schůzku. Řekla jsem mu, že je to naléhavé.
Bitva teprve začne. Ale já už teď vím, že ji neprohraju.
Zažili jste zradu od člověka, kterému jste bezmezně věřili? Jak jste se s tím vyrovnali? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Vaše zkušenost může pomoci ostatním najít sílu.
