Článek
Když jsme se s Petrem brali, měl krátké, upravené vlasy. Byl to prostě kus chlapa. Pak přišel covid a zavřená kadeřnictví. A Petr se rozhodl, že si nechá narůst hřívu.
Byla jsem nadšená. V hlavě se mi rýsovaly představy drsného rockera, Jasona Momoy, se kterým se budu pyšně procházet po ulici.
No… realita je poněkud odlišná.
Vlasy už má dlouhé. A já je miluju. Tedy, miluju je v těch vzácných chvílích, kdy si je zrovna umyje a nechá je rozpuštěné. Jenže to se stává asi tak jednou za měsíc.
Petr totiž nikdy dlouhé vlasy neměl a absolutně netuší, jak se o ně starat. A co je horší, ani se to nechce naučit.
Myje si je mýdlem. Ano, čtete správně, tuhým mýdlem na ruce. Někdy si je nemyje i několik dní v kuse. Takže se z Jasona Momoy během dvou dnů stane umaštěný, nevábně vonící… něco, co nechcete mít vedle sebe na polštáři.
A nikdy je nenosí rozpuštěné. Vždycky si je stáhne do vysokého, utaženého culíku. Vypadá v tom jako cvičitelka aerobiku z osmdesátých let.
A nejlepší na tom je, že na to používá moje věci. Kdykoliv nemůže najít svou gumičku, bez mrknutí oka si vezme moji. Chodí tedy po bytě, třicetiletý chlap, s mastným culíkem svázaným mou zářivě růžovou scrunchie gumičkou. A myslí si, jaký je to vtipálek. Mně to vtipné nepřijde. Ani trochu.
Už si po něm nechci půjčovat ani svůj kartáč na vlasy. Představa, že si projíždím vlasy něčím, co před chvílí rozčesávalo ten jeho mastný chuchvalec, se mi prostě příčí.
Už se na to nemůžu dívat. Začíná se mi to protivit. Není to jen o jednom dni, kdy na sebe člověk kašle. Je to o naprostém nedostatku snahy a péče o svůj vzhled. Přijde mi to neuctivé.
Zkoušela jsem to po dobrém. Nenápadné náznaky. Ukazovala jsem mu kondicionéry, kupovala mu kvalitní šampony. Všechno marné.
A tak teď stojím před dilematem. Jak mu mám říct, že se mi z jeho vlasů zvedá žaludek, aniž bych mu ublížila a zněla jako hysterická semetrika?
Už vím, že čas na náznaky vypršel. Čeká nás vážný a pravděpodobně velmi trapný rozhovor.
A pokud to nepomůže, tak se uchýlím k plánu B. Počkám, až usne, a vezmu do ruky nůžky. To byl samozřejmě vtip. Možná.
Museli jste taky někdy partnerovi říct nepříjemnou pravdu o jeho vzhledu nebo hygieně? Jak jste to udělali? Podělte se o své rady a příběhy na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je upřímnost ta nejtěžší, ale nejlepší cesta.
