Článek
Píšu sem, protože se nemám komu svěřit. Moje dcera zná můj běžný účet na internetu, tak jsem si musela založit tento nový. Potřebuji se na věc podívat z jiné perspektivy, než je ta moje.
S manželem Romanem jsme spolu přes dvacet let. Máme pět dětí ve věku od deseti do osmnácti let. Náš život byl kdysi normální, šťastný. Ale před osmi lety mi diagnostikovali rakovinu. A od té doby je všechno jinak.
Než začnete mého muže odsuzovat za nevěru, ráda bych vysvětlila naši situaci. Ta nemoc si vybrala obrovskou daň. Na mém těle, na mé duši. Po všech těch chemoterapiích a operacích jsem ztratila svou dřívější podobu. Vlasy, postavu, jiskru v oku. Chápu, proč se to stalo.
Posledních osm let máme oddělené ložnice. Náš intimní život prakticky neexistuje. Nikdy mi neřekl, že má milenku, ale předpokládala jsem to. Nebyla jsem naivní. Vlastně i moji rodiče měli podobné manželství. Otec měl jinou rodinu, ale mámu nikdy neopustil. Možná jsem si myslela, že takhle to prostě někdy chodí.
Před pár dny za mnou ale Roman přišel s pravdou. Jeho přítelkyně, čtyřiadvacetiletá dívka, je těhotná.
Neplánuje mě opustit. Nechce se s ní oženit. Chce zůstat se mnou a s dětmi. Ale zároveň chce být otcem i tomu novému dítěti.
Seděl v kuchyni, díval se mi do očí a já v těch jeho neviděla zlobu ani úlevu. Jen strach a nejistotu. A pak mě požádal o něco, co mi vyrazilo dech.
Požádal mě, abych mu pomohla říct našim dětem, že budou mít nevlastního sourozence.
Jak to mám udělat? Jak mám svým dětem, které posledních osm let sledují, jak jejich máma bojuje se zákeřnou nemocí, oznámit, že jejich táta bude mít dítě s jinou, zdravou a mladou ženou?
Jak to říct mé osmnáctileté dceři, která se chystá na maturitu? Jak to vysvětlit mému desetiletému synovi?
Cítím se v pasti. Na jednu stranu svého muže chápu. Neomlouvám ho, ale chápu ho. Nechtěl být sám. Nechtěl žít v celibátu. Zůstal se mnou, staral se o mě i o děti. Ale zároveň mi zlomil srdce způsobem, který se nedá opravit.
A teď po mně chce, abych stála po jeho boku a pomohla mu legitimizovat jeho selhání před našimi dětmi. Abychom jim to jako rodiče oznámili společně.
Nevím, co mám dělat. Nemám sílu na další boj. Všechnu svou sílu vkládám do toho, abych tu pro své děti byla co nejdéle. Ale tohle? To je břemeno, které už možná neunesu.
Důležité upozornění: Tento příběh popisuje život v extrémně náročné situaci. Pokud vy nebo vaši blízcí čelíte vážné nemoci a jejím dopadům na rodinný život, existují organizace, které nabízejí podporu a poradenství.
- Amelie, z.s. – Poskytuje psychosociální pomoc onkologicky nemocným a jejich blízkým.
- Linka Sluchátko – Nabízí krizovou pomoc a psychologické poradenství po telefonu.
- Vyhledání psychologa nebo terapeuta ve vašem okolí může poskytnout bezpečný prostor pro zpracování náročných emocí.
