Článek
S Lukášem jsme spolu tři roky. Bydlíme v pronajatém bytě v Holešovicích a já jsem si až do včerejška myslela, že je to muž mého života. Lukáš je talentovaný hokejista, hraje za juniorku Sparty a celý jeho život se točí kolem tréninků, zápasů a přísného režimu. Byla jsem na něj pyšná a vždycky jsem pro to měla pochopení.
Chápala jsem, že je věčně unavený. Chápala jsem, že nemůže chodit večer ven, protože musí ráno vstávat. Byla jsem jeho podpora, jeho klidný přístav. Až do včerejška.
Nedávno jsem si musela vzít pilulku po. Kdo to zažil, ví, že to s tělem dokáže pořádně zamávat. A tak se stalo, že mě včera v sedm ráno probudila ostrá bolest v podbřišku. Menstruace dorazila bez varování a v plné síle.
Okamžitě jsem vyběhla do koupelny, která je hned u naší ložnice. Jenže jak jsem tam tak seděla na záchodě, zjistila jsem s hrůzou, že krabička v koupelnové skříňce je prázdná. Všechny tampony byly dole v komoře.
Byla jsem v pasti. V situaci, kdy se nemůžete ani pohnout, aniž byste neudělala všude kolem sebe spoušť. Lukáš spal v posteli jen pár metrů ode mě.
„Lukáši,“ zašeptala jsem. „Prosím tě, mohl bys mi skočit dolů do komory pro tampon? Je to nouzovka, já fakt nemůžu.“
Zamručel do polštáře. Zkusila jsem to znovu, o něco hlasitěji.
Jeho odpověď mě udeřila jako facka. „Ne,“ zavrčel, aniž by otevřel oči. „Spím, jsem unavenej, nech mě bejt.“
Snažila jsem se mu vysvětlit, že ho opravdu, ale opravdu nutně potřebuju. Že jsem zaseknutá na záchodě a nemůžu se hnout.
„Tak si tam dej kus ručníku nebo něco a dojdi si sama,“ odsekl a přetáhl si peřinu přes hlavu.
V tu chvíli se mi do očí nahrnuly slzy. Nebylo to kvůli tamponu. Bylo to kvůli té naprosté, ledové lhostejnosti. Vždyť to byl i on, kvůli komu jsem si tu pilulku musela vzít. V momentě, kdy jsem byla nejzranitelnější, mi prostě řekl, ať ho neotravuju.
Začala jsem potichu plakat. To ho zjevně vytočilo ještě víc. Prudce odhodil peřinu a vstal.
„Ty seš fakt hysterka! Děláš z toho zbytečný divadlo,“ křičel na mě. Došel ke dveřím koupelny s jasným úmyslem – prásknout s nimi a nechat mě tam samotnou s mým „divadlem“.
Jenže já seděla na záchodě hned u těch dveří. Jak s nimi mrštil, narazil hranou dveří do mých nohou. Byla to ostrá bolest. Náraz mi zkroutil celé tělo a já sebou trhla. Ozvalo se hlasité KŘUP!
Jak se moje tělo na záchodě smýklo, celé záchodové prkýnko se utrhlo z pantů a s rachotem spadlo na zem.
V koupelně zavládlo ticho. Jen můj přidušený pláč. Lukáš tam stál v otevřených dveřích, díval se na tu spoušť a v očích neměl ani špetku lítosti. Jen vztek.
Otočil se beze slova, oblékl se a odešel na trénink.
Zůstala jsem sedět v chladné koupelně, s bolavýma nohama, vedle rozbitého záchodu. A najednou mi to všechno došlo. Tohle nebyla láska. Láska se nechová takhle. Láska vás nenechá v nouzi, neponíží vás, když jste na dně, a rozhodně vám nepřirazí nohy dveřmi.
Když se odpoledne vrátil, čekala jsem omluvu. Něco. Cokoliv. Ale on se dál tvářil, jako bych za všechno mohla já. Že jsem „dělala scény“.
Už jsem neplakala. Jen jsem se na něj dívala a věděla jsem, že je konec. Tři roky vztahu, zničené během pěti minut kvůli jednomu tamponu. Nebo spíš díky němu. Ukázal mi totiž pravdu, kterou jsem si celou dobu nechtěla připustit.
Stalo se vám, že malá, zdánlivě bezvýznamná událost odhalila pravou tvář vašeho partnera? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Vaše zkušenost může pomoci ostatním, kteří si třeba právě teď procházejí něčím podobným.
