Článek
Americká studie, která zjišťovala nespokojenost v manželství a dlouhodobých vztazích, došla k závěru, že nejvíce konfliktů vzniká právě kolem domácích prací. Ať už je to myčka, vynášení koše nebo věčný prach na poličkách, hádky o to, kdo je na řadě, ničí vztahy efektivněji než cokoliv jiného.
Pokud tedy chcete mít spokojenou ženu (nebo být spokojenou ženou, partnerem, či prostě jen člověkem, co nechce žít ve špíně), může být zaplacení externí výpomoci až překvapivě snadným řešením. Otázkou ale zůstává: kde takovou výpomoc najít a nezbláznit se z toho?
Kde hledat a za kolik?
Pokud už se rozhodnete, že do toho půjdete, zbývá vám jen najít tu správnou uklízečku. Hledat můžete přes doporučení známých (ideální případ), Facebookové skupiny, Bazoš anebo právě specializované servery jako Hlídačky.cz, které vedle starání se o děti a seniory nabízí právě výpomoc s úklidem. Každá z těchto cest má svá specifika, jak jsem brzy zjistil.
Kapitola první: Paní Dáša, poklad z Bazoše
Všechno to začalo, když kamarádova mamka přišla k nám na byt a suše prohlásila, že „tohle je squat“. Tehdy jsme se spolubydlícím došli k závěru, že se budeme úklidu pravidelně věnovat. Povedlo se to jednou, podruhé jsme se přemluvili a potřetí už se na to zapomnělo.
Naštěstí se nám tehdy podařilo nalézt na inzerát přes Bazoš paní uklízečku Dášu z Ukrajiny. Byla levná, spolehlivá a chodila včas. Když jsme si pak začali více vážit čistoty a paradoxně nebylo tolik práce, nedokázala se jen tak flákat. Jednoho dne jsem při příchodu domů našel seřazené tužky podle velikosti a srovnané propisky na stole. Postupně do své práce začala zapojovat i své dcery – Mášu a Světlanu. Generační předěl byl však patrný; stoprocentně čistou domácnost zajistila pouze Dáša.
Jenže pak jsem se přestěhoval.
Kapitola druhá: Hlídačka Petra a její matka
Nové bydliště bylo pro paní Dášu moc daleko (a byla jí hanba nechat si zaplatit cestu, kde by nepracovala), takže jsem musel hledat jinde. A tehdy jsem si zřídil profil na webu Hlídačky.cz. Jenom měsíční, protože jsem doufal, že nalezení náhradnice bude snadné.
Ozvala se studentka Petra. Domluvili jsme víkendový termín, rozsah úklidu a to, že čisticí prostředky zajistím sám. Dva dny před úklidem mi napsala, jestli by s ní mohla dorazit maminka. To mě sice překvapilo, ale nabídka, že budou druhé ruce navíc, za které nebude chtít zaplatit, byla vskutku neodolatelná.
Když dorazily, ukázalo se, že maminka je… řekněme… rázná. Semetrika a sekernice. Nabízené čisticí ubrousky, které používáme na běžný úklid, odmítla s despektem. Přinesla si vlastní utěrky z mikrovlákna a čistič CIF, „na který je spoleh“. Když jsem pak nabízel možnost využít moderní parní čistič, který šetří čas, Petru zaujal. Byla ochotna naučit se, v jakém pořadí zmáčknout dvě tlačítka. Výraz maminky však mluvil jasně – dneska se tady bude uklízet pouze mopem!
Do toho ještě stihla o dceři utrousit, že „dneska bude uklízet poprvé a doma tomu moc nedá“. Bylo mi za Petru trapně, ale co už, šlo o úklid, ne o lidské vztahy. Zanechal jsem jim byt napospas a vydal se do fitka.
Po dvou hodinách jsem jim napsal, jak to vidí. Přes SMS jsme se dohodli, že zůstanou ještě o půl hodiny déle proti plánu a já si skočím ještě s kamarády na pivo, abych jim tam neťapkal. A jak slíbily, tak se stalo. I bez parního čističe a ubrousků mě čekal zcela vypulírovaný byt. Přihodil jsem jim nějaké peníze nad rámec a domluvili jsme příští termín. Ten mi ovšem Petra dvakrát po sobě zrušila, a tak jsem musel hledat dál.
Kapitola třetí: Zlaté ruce Kristýnka
Kristýnka byla čerstvě osmnáctiletá holčina, která hledala přivýdělek přes prázdniny. Na úklid dorazila v tank topu a šortkách, takže ve mně vzbudila lehké pochyby, jestli svou práci dokáže spolehlivě odvést.
Osobnostně však byla otevřená, nechala si vysvětlit používání parního čističe a bez řečí se pustila do práce. Vydrhla i ty nejzažranější skvrny z kuchyňské linky. Vykartáčkovala parkety a lišty kolem nich. Vysála pavučiny, o kterých jsem ani nevěděl, že tam jsou.
A co bylo nejlepší? Po každém úklidu mi napsala do SMS report, co přesně udělala a jak dlouho to trvalo. Těžko bych si představil někoho schopnějšího. Ale co osud chtěl, já musel na rok odjet na školení v oblasti lidských práv do zahraničí, a tak naše spolupráce skončila.
Kapitola čtvrtá: Kristýnka podruhé a kocour Tom
Když jsem se po roce vrátil, uklízel jsem si delší dobu sám. Velkou výpomocí mi byl robotický vysavač a velkou nepříjemností Mainský mývalí kocour Tom, ze kterého byla (a je) spousta chlupů. A když jsem pak potřeboval letět na týden do Bruselu a hledal někoho, kdo mi Toma ohlídá, vzpomněl jsem si na Kristýnku.
Napsal jsem jí, jestli by zvládla dvě návštěvy – vyměnit Tomovi vodu a dosypat granulky. Ke každé návštěvě jsme se rovnou domluvili na úklidu v mé nepřítomnosti. Ušetřilo mi to čas a popravdě, Tom na mou absenci s pouštěním chlupů vůbec nehledí. Domluvili jsme se, že v pátek před odjezdem mi dá vědět, že vše platí.
Vše klaplo, ale prázdniny skončily, Kristýnka se vrátila ke studiu a já byl opět na začátku.
Kapitola pátá: Odvrácená strana síly (Facebook)
Po vyčerpání možností na Hlídačkách jsem se ponořil do hlubin facebookových skupin. A to je, přátelé, disciplína sama pro sebe. Místo seriózních nabídek jsem se probíral profily, které působily… přinejmenším zvláštně.
- "Miss srazu BMW", která se na profilovce fotila víc s auty než s mopem.
- Dáma, jejíž profil připomínal spíše "prostitutku hyenu" (její slova, ne moje) a nabízela "úklid všeho druhu".
- Podivné dotazy v diskuzích typu "Neznáte někdo rychtáře?".
- A samozřejmě nevyhnutelné komentáře u cizích poptávek, jako byla ta "Cikánka" – kde se strhla mela: "Lidi pozor, to je nějakej podvod, kdo by platil za úklid, když si může uklidit sám doma."
Po týdnech filtrace jsem přece jen dvě kandidátky vybral.
Nejdřív přišla Hlídačka Diana. Mladá, energická, ale když jsem jí chtěl ukázat, jak si po úklidu může vyprat hadry, koukala na pračku, jako by ji viděla poprvé v životě. Strávil jsem dvacet minut vysvětlováním rozdílu mezi programem na bavlnu a rychlým praním.
Pak tu byla Paní Olga z Facebooku. Na první pohled solidní dáma ve středních letech. Dorazila, hodinu se procházela po bytě, zkritizovala mé čisticí prostředky a pak si řekla o pětistovku „za konzultaci a cestu“. Neuklidila nic.
Závěr: Co jsem se naučil?
Co jsem se z téhle anabáze naučil? Pár tvrdě vydobytých pravd.
- Lidé se mění. Zlatá Kristýnka se posunula dál a já nemůžu čekat, že bude věčně uklízet cizí byty. Je třeba hledat dál.
- Levné hlídačky nečekejte. Doba paní Dášy za pár korun je pryč. Za kvalitu se platí, a pokud chcete někoho spolehlivého, připravte si rozpočet.
- Stejně dobře naleznete přes Facebook jako přes portály. Placené portály vám dají jen falešný pocit bezpečí, ale ve výsledku je to stejná loterie. Osobní doporučení je k nezaplacení, zbytek je sázka.
- Filtrujte divné existence. A to nemilosrdně. Důvěřujte svému instinktu. Pokud vám někdo přijde divný na fotce, v telefonu nebo v prvních pěti minutách, pravděpodobně divný je. Ušetříte si čas, peníze a nervy.
A teď mě omluvte, musím jít srovnat ty tužky na stole, než se kocour Tom rozhodne je shodit.
