Článek
Když jsem sem před dvěma měsíci psala poprvé, byla jsem na dně. Hledala jsem radu, jak znovu získat důvěru svého přítele. Byla jsem přesvědčená, že všechny problémy v našem vztahu jsou moje vina. Že když se budu víc snažit, víc se změním, budu pro něj konečně dost dobrá.
Upřímně, to nejvíc děsivé je, že jsem si předtím ani nemyslela, že je s naším vztahem něco zásadně špatně. A pokud bylo, musela to být moje chyba. Jeho chyba to být nemohla.
A pak jste mi začali psát vy. Cizí lidi na internetu. Místo rad, jak se mu zalíbit, jste mi psali, že problém není ve mně. Že jeho chování není normální. Že to, co mi dělá, je emocionální týrání.
Nejdřív jsem byla v šoku. V popření. Ale vaše slova mi zasela semínko pochybností do hlavy.
Poslechla jsem vás a na měsíc si od něj dala pauzu. A v tom tichu, bez jeho neustálé kritiky a výčitek, jsem najednou začala slyšet sama sebe. Došlo mi, že nemůžu být ve vztahu, kde mám pocit, že nikdy nebudu dost dobrá. Protože pro něj bych nikdy nebyla. Myslím, že pro něj by nebyl dost dobrý nikdo.
A tak jsem se s ním včera rozešla.
Myšlenka na to, že budu sama, je děsivá. Cítím se prázdná a vím, že část mě ho bude milovat navždy. Ale pro své vlastní dobro vím, že to bylo to jediné správné rozhodnutí. Být bez něj je lepší, než se neustále cítit špatně jen za to, že existuju.
Je šílené, že cizí lidi na internetu mi za dva měsíce projevili víc podpory a pochopení než on za celý rok. Probudili jste mě. Ukázali jste mi pravdu, kterou jsem sama neviděla.
Jsem vám všem neskutečně vděčná. Děkuju.
A víte co? Poprvé vás poslechnu hned. Všichni mi píšete, ať si ho zablokuju. Nikdy mě to nenapadlo, ale je to asi nejlepší pro mé vlastní bezpečí a můj budoucí růst. Jdu na to.
Děkuju vám všem. Mám vás ráda.
Nacházíte se ve vztahu, ve kterém máte pocit, že za všechno můžete vy? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je potřeba slyšet od někoho zvenčí, že si zasloužíte víc, abyste tomu sami uvěřili.
